Krásky noci

MIMORIADNE charizmatický, francúzsky herec: Gérard Philipe, sa v Clairovom [multi]žánrovom, vskutku k tomu i pomerne dosť frenetickom a dynamickom titule, predstavil, jednak ako učiteľ hudobnej výchovy, a jednak ako muzikant a pianista v jednom, ktorého ústredný protagonista Claude, je teda väčšinu všetkým obyvateľom malého provinčného mestečka iba „na smiech”; skrátka, v tomto prostredí prekvitajú asi nekonečné, kanadské žartíky, zrovna na jeho účet, a preto sa zrazu rozhodol, že zrejme úplne najideálnejším riešením bude teraz najmä to, že sa totálne stiahne do ulity, t.j. začne žiť akýsi druhý život vo svojich snoch, kedy sa na rad konečne dostávajú i surrealistické prvky, čo je v spoločnej kombinácii: naprosto fantazijným zážitkom, aký by som si chcel dopriať asi i ja sám, pričom jeho sny sa mu už akosi pomaličky začínajú čoraz intenzívnejšie vymykať spod kontroly, čo je vari ešte napokon i oveľa zaujímavejšie zistenie, o ktoré sa v podstate opiera[l] celý tento pozoruhodný titul, neustále hopsajúci po časovej osi, a dokazujúci to, že hlavná postava, čo môže byť kľudne reprezentantom i hocikto z nás; reálne jestvujúcich ľudí, nesmie za žiadnych okolností strácať svoju nádej ... • Apropo; predstaviteľ Rogera [zamestnanca garáže], čiže UMELEC z krajiny galského kohúta: Raymond Bussières, mi enormným spôsobom pripomínal svojho amerického, hereckého [zväčša komického] kolegu: Bustera Keatona, predovšetkým svojou fyziognómiou, ale celkovo by som počin charakterizoval asi práve takto: Krás[k]y noci ... • Normálne ašpirant na maximálne hodnotenie! (27.10.2023)

Jednou za čas mě nějaký starší film překvapí. I když to není pravidlem. Jenže to jsem netušil, že Krásky noci budou spíš muzikálem se snadno zapomenutelnými písničkami, než opravdu kvalitním filmem. A k tomu je hodně vidět, že tvůrci film vnímali spíš jako veselohru, než jako opravdovou komedii. Všechny ty rádoby vtipné scény jsou totiž tak strašně účelové, až to bolí. (30.01.2016)

Když spánek mysl fantazii předává...Ulehni na polštář, obtiskni do představ svou neznámou, zanedbanou tvář. Ve sladkých snech věhlasným "někým" se stáváš. Zahloubaný, prchavosti se oddáváš. Přítomnost sličných dam, personifikovaný mam. Harém naklání se k tobě s obdivem. Věhlas získáváš s přehledem. Jen tak trochu si snít, zasnít se, neustoupit. Co snům dovoleno jest. Do reality se nehrnu, na mou čest. Spát, spát a nikdy se neprobudit. Inu, časem budu muset oči otevřít. Probuď se, ospalče! Nezmeškej! Kudy do života cesty vedou, ptej se, jak se z představ vymanit. Švarný, hrdinný a romantický snílek Gérard Philipe už ví, že snít se dá i s otevřenýma očima a že i ten nejutajovanější, nejzapeklitější sen, se může splnit. Přenech sen skutečnosti, dopřej krásu všednosti, obyčejnosti. Po boku s "Kráskou dne," život ve dvou je štěstí pro mne. (26.04.2015)

Zdalo by sa, že keď svoje úsilie spojí slávny filmový režisér René Clair a charizmatický Gérard Philippe nemôže vzniknúť nepodarené dielo. Ale aj keď si oboch vážim a chápem výborné hodnotenia ostatných užívateľov, nenašiel som jediný dôvod, ktorý by ma oprávňoval zmeniť svoje hodnotenie. Nezaujal ma svojou hudobnou a romantickou stránkou a nenašiel som ani nič komické, čo by pretrvalo do dnešnej doby. Videl som viacero Clairových filmov, než mám ohodnotených, ale po Kráskach noci sa nechcem spoliehať na spomienkové dojmy. (29.04.2015)

Inu, v 50. letech měl ten film všechny předpoklady k výraznému komerčnímu úspěchu. Komediální žánr, krásné ženy a hvězdný Gérard Philipe k tomu. Nepíše se ale počátek 50. let a co stačilo tehdy, už dnes neobstojí. Zejména operetní vstupy v současnosti působí obstarožně. S podobnou "surreální" formou pracoval o dvě dekády později Muž z Acapulca a ten dodnes působí svěžím moderním dojmem. Krásky noci sice neurazí, ale nadchnout už nemají čím. Celkový dojem: 55 %. (02.09.2015)