Líza, liščí víla

Hravá černá komedie, přejímající v mnohém barevný vizuální styl Wese Andersona, představuje syntézu hned několika narativních a stylistických postupů. Příběh nesmělé ošetřovatelky Lízy, která se po smrti své pacientky rozhodne najít pravou lásku, spojuje bizarní humor, romantickou zápletku jako z Popelky, detektivní linii a dokonce prvky fantasy, neboť Lízino hledání partnera kazí duch japonského zpěváka, kvůli němuž je prokletá, a všichni její nápadníci nešťastně umírají. Díky takovému žánrovému anarchismu evokuje vyprávění najednou několik rozdílných emocí, které jsou však podřadné cílené komičnosti a čiré radosti z využívání artových složek novým a progresivním způsobem. Pohádkový happyend, během něhož Líza objeví svou skutečnou lásku, kterou měla přitom celou dobu přímo před nosem, tak působí naprosto samozřejmě a mile. Mám jenom trochu provinilý pocit, že sám bych Lízu asi nedokázal milovat nesobeckou láskou, namísto toho by mě asi lákalo chytit ji zezadu za copy a pěkně.... no, to už jsme zase v jiném žánru :D (06.01.2017)

Istú bizarnosť a strelenosť tomu nemôžem uprieť, ale celkovo ma to moc neoslnilo. Okrem nápadu s tou kliatbou, keď každý muž čo sa do líščej víly zamiluje zomrie, tu nie je nič zaujímavé. Väčšinu času som sa preto nudil a z letargie ma zvyčajne prebral jedine nejaký zaujímavý mord v podobe ďalšieho nešťastníka. Niekedy síce nie sú potrebné žiadne racionálne základy pointy, no to určite nie je tento prípad. Sem by sa nejaké to zmysluplné jadro veľmi hodilo. Slabší priemer. 55/100 (09.04.2018)

"Proč jí vůbec někdo zabíjel? Na vkladní knížce neměla ani sto forintů." "Lidi vražděj i za lacinějš." ____ Buď jsem viděl špatnou verzi, jinak si to nadměrně vysoký hodnocení nedokážu racionálně vysvětlit. Spíš než plnohodnotný fantazijní celovečerák ve mě snímek spíš evokoval dojem low-budget televizního filmu za pár kaček, z něhož ta tristní lacinost čpí jak z díry tureckého retychu. Nejde o empatickou konceptuální zhovadilost, ani pitoreskní rozprávku - tvůrci chaoticky balancují mezi oběma sférami.... Vyloženě pro děti to ovšem taky není - sexu a vražd je zde požehnaně. Tak pro koho tenhle lascivní mišmaš vlastně je? Prakticky i teoreticky pro divnolidi, páč tohle je sentimentální film se vším všudy - fikční gastronomií díky níž jednotliví aktéři koštují takové delikátní gáblíky jako kupříkladu melounovou polívku s jarní cibulkou, dušené houby s džemem, anebo kapra na javorovém sirupu počínaje, obscénními karikatury v podobě vraždících japonských popových zpěváků, inspektorů na baterky, anebo obézních mrtvol konče - to vše doplněné westernovým soundtrackem, jemuž by i Ennio Morricone mohl nevraživě závidět.... Nebýt těch brakových triků, možná bych mé hodnocení vytáh i na 4*. Film mi každopádně poskytl jedno moudro, který si jednoznačně vezmu k srdci: v národě Langošů fakticky krom Bély Tarra a jeho souputníků žijí jen maďaři :((( (04.08.2020)

Film svým vizuálním pojetím pendluje mezi tvorbou Wese Andersona a filmem Amélie z Montmartru. Mezi Lizou a Amélií lze ale spatřit značný paralelismus v jejích funkcích; Amélie rozdává lásku, kdežto Liza (ne vlastním zaviněním) smrt. I přes naznačené výše, film funguje sám o sobě a nepostrádá originalitu a komplexnost. Originalitu dodává figura japonského popového zpěváka, který je hybatelem celého vyprávění, a i když chvílemi jeho výstupy působí absurdně a trapně, nedá se mu upřít funkce ozvláštnění ve filmu. Komplexní je film mimo jiné kvůli operacím s časovými vztahy syžetu a fabule: trváním (smršťování času fabule), pořádku (příběh není vyprávěn chronologicky) a frekvenci (události a motivy se napříč filmem opakují a různě variují). Stylizovaný moderní romantický příběh, s místy až moc překypující dávkou absurdity, působí, díky jeho ozvláštňujícím funkcím a zajímavým tvůrčím nápadům, veskrze pozitivním dojmem a svým vzezřením jako by se zcela vymykal kontextu maďarské tvorby [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (05.11.2016)

Tenhle film určitě pár lidí spolehlivě nasere (rozhodně bych neriskoval a v příštích týdnech bych je nenutil zouvat se před vstupem do bytu!) Je přece snadné na něm najít negativa. Třeba, že Liza, lišcí víla není víc, než kýčovitá prvoplánová vykonstruovaná ztřeštěnost. Nebo že její předchůdci jako Amélie, Občan pes (a určitě existují desítky dalších barevných romantických komedií o asociálech) byli ve své ulítlosti ještě nápaditější. Mě to ale nezajímá. Já se totiž zasekl na háček jako kapr s javorovým sirupem a tuhle čistou nekomplikovanou ultrazábavnou euforickou jízdu jsem si užil až do poslední kapky krve a láku od okurek. (23.03.2015)