Kavkazskij plennik
Obsahy(1)
V inspiraci stejnojmennou povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého je vyprávěn příběh ze současnosti odehrávající se na blíže neučeném místě Kavkazu. Dva ruští vojáci se dostanou do zajetí v domě starého horala, který je chce vyměnit za svého syna, uvrženého do ruského vězení. Filmová událost roku 1996.
Do současnosti zasazený přepis klasické povídky Lva N. Tolstého Kavkazský zajatec (před 11 lety zvítězil na karlovarském festivalu) jen dokazuje, že některé příběhy jsou věčné, že se mění jedině vnější reálie. Snímek vypráví o dvou vojácích ruské armády, zajatých kavkazskými horaly. Jedním je starší, notně již zcyničtělý důstojník Saša (Oleg Meňšikov), pro něhož se armáda stala jediným domovem. Druhým je sotva odvedený mladíček Váňa (Sergej Bodrov ml.). Únosce, majestátně vyhlížející patriarcha Abdul (Džemal Sicharulidze), naivně věří, že tak dosáhne snaze propuštění svého syna, zajatého ruskými vojsky.
V inscenačně úsporných tazích načrtává režisér Sergej Bodrov nejen vztahy mezi oběma zajatci, ale také konfrontuje ruskou "velkopanskou" mentalitu s kavkazskými horaly a jejich rodovým uspořádáním. Nezajímá jej pouze dobrodružná zápletka, související třeba s pokusy o útěk. Zjišťuje, že se střetávají dva rozlišné světy, které si nemohou porozumět. Bodrov sice nechce démonizovat či naopak obhajovat ani jednu stranu, spíše jej zajímá osudová spirála narůstajícího násilí, kdy jedna odvetná akce probouzí ještě ostřejší odezvu, avšak ruská armáda je přece jen vylíčena (aspoň ve svém důstojnickém sboru) jako figurky ovládané představou imperiální nadřazenosti. Hrdí a mlčenliví Kavkazané, jejichž svět ovšem také není přiblížen víc než v několika vnějších frázích (muslimská modlitba), však své konání motivují odedávnými zvyklostmi a není v něm prvek akutní osobní nenávisti (třeba později zabitý hlídač zajatců, kdysi odsouzený za zabití své nevěrné ženy na Sibiř a tam zbavený jazyka, by měl všechny důvody nenávidět Rusy, ale komunikuje s nimi bez jakékoli zášti, dokonce přechází i výzvy, aby si s nimi zazpíval - a notuje mručením).
Svůj podíl na konečném vyznění má i kameraman Pavel Lebešev. Silné působivosti dosahují přírodní scenérie kavkazských hor, kde vesnička z leteckého pohledu připomíná vlaštovčí hnízda přilepená na příkrém úbočí. Také průhledy do aulu, jehož život tepe svým vlastním rytmem, obsahují hodně emocionality, prostředí, kde se svým způsobem zastavil čas a kde tradice krevní msty náhle narážejí na anonymitu viníků (ruská armáda), je ovšem postiženo velice krevnatě a s nepochybnou pokorou vůči lidem, jejichž klid narušila imperiální politika velkého souseda. - Jan Jaroš (Letní filmová škola)
(více)Recenze (73)
Poněkud nudné, za to ale silné a působivé. Pokud dokážete přenést přes hlavu fakt, že se toho za celou hodinu a půl moc nestane a dokáže si navzdory tomu vychutnat výborně zvládnuté drama z nemilosrdného prostředí, je to film pro vás. Já měl s absencí jakékoliv akce i vzrušení trochu problém. Líbil se mi nepřikrášlený těžce předvídatelný děj, stejně tak mě potěšil i výkon Menšikova, ale na plno jsem si to užít nedokázal. Hodnocení vysoko v červených číslech má ale tento snímek právem. ()
Kavkazkého zajatca si samozrejme najlepšie vychutnáte v ruštine a inak to zatiaľ asi nepôjde , pretože film u nás doteraz nevyšiel. Je to škoda, lebo rusi robia naozaj dobré filmy a tento to znova potvrdzuje. Film sa nesie v pohodovom tempe a je až na pár malých výnimiek bez akčných scén. Film sa sústredí hlavne na psychologickú rovinu dvoch ruských zajatcov a sledujeme ich reakcie, ich plány na útek, ale hlavne ich šance na prežitie. Sú si vedomí, že sú minimálne a z toho pramení zvedavosť diváka. Veľmi dobre tvorcovia do príbehu zatiahli matku jedného zo zajatcov, ktorá filmu dodala ľudskejšiu tvár. Dnes už nebohý Sergei Bodrov bol sympatický ruský herec , ktorého si niektorí pamätajú z ruskej gangsterky Brat a Brat 2. V tomto filme podáva podobne kvalitne umiernený herecký výkon a snaží sa vžiť do úlohy človeka, ktorý je už takmer zmierený s osudom , ktorý ho čaká. Vojak Žilin i divák si bude musieť počkať až do poslednej minúty a dúfať, či kavkazký horal nájde zľutovanie.80% ()
Počkat si na film šestnáct let se někdy vyplatí... krásný filmový zážitek s velmi silným vyústěním... jak jsem se kdysi někde dočetla, každý muž, který chce jít do války, by na to měl mít písemné svolení své matky (zde i otce)... možná tehdy by už konečně nebylo žádných válek... podobně laděný film: Ďáblové na prahu: http://www.csfd.cz/film/123899-guizi-lai-le/ Kavkazského zajatce možno zhlédnout v ruském originále zde: http://www.youtube.com/watch?v=sDvjpV3iYwA ()
Výborný film, jako dělaný na půlnoční podívanou. Neuvěřitelné prostředí. Naprosto fantastická panoramata berou po celou dobu filmu dech a díky umě zvládnuté kameře diváka jednoduše fascinují (závidím těm co to viděli na plátně). Samotný příběh pak pomalu tvoří z dvojce hlavních hrdinů postavy, na kterých vám začne záležet, a to se vždycky počítá. Filmem navíc po celou dobu prochází pocit takového poklidného smíření se smrtí, který vás postupně naplní a dostane vás přesně tam, kde byste u sledování Zajatce měli být. 8,5/10 ()
Ruský film o vojne, ktorý vyznieva až protirusky? Jedinečnosť? Náhoda? Zámer? Objektivita? Ťažko povedať, ale ja tomu nedám plný počet skôr z dôvodu, že ľudia z Kaukazu tu boli o niečo v lepšom svetle vykreslení ako ruskí, to sa ešte o druhej rusko-čečenskej vojne nechyrovalo, ani o útokoch v Dubrovke, Beslane, v moskovskom metre a mnohých iných. Veď práve prvá vojna, v ktorej sa odohráva film mala okolo 5 700 obetí na ruskej strane a okolo 17 000 na čečenskej a pritom počty civilných obetí sa odhadujú niečo medzi 30 000 a 100 000. Druhá zas okolo 7 500 a podľa neoficiálnych údajov až okolo 11 000 padlých na ruskej strane a okolo 16 300 na čečenskej a spolu s civilnými obeťami sa počet mŕtvych z tejto vojny šplhá okolo čísla 75 000. Práve to, že to nebol úplne rovnocenný film mi nedá, ale inak je to prekvapenie. Je to pohľad do kultúry tak Rusov, ako aj obyvateľov Kaukazu, všetko v pozadí inak zaujímavého deja, kde vzniká priateľstvo, ale realita vojny, hrdosť, pomsta, všetko ničí, pritom je to všetko tak uveriteľné, je to akoby z časti dokument, ešte aj na dnešnú dobu to má čo povedať, veľmi dôveryhodné, niekedy vtipné, ale zároveň drsné, smutné s rozpačitým pološťastným koncom. Mne sa to však veľmi páčilo, zaujímavosť tkvela v detailoch, pri rozhovoroch, prostredí, psychológiou, ukážke ako otec nezniesol, že jeho syn slúži pre Rusov a tak ho sám zabil zbraňou od Rusov, no hlavne výkone hlavných postáv. Tento film je akoby nadčasový, spôsobuje to neznáme odľahlé miesto, živé sny s mŕtvym kamarátom, filozofovanie, proste spĺňa náročné kritériá a má, čo povedať aj dnes, ja som mu tipoval rok 2006 alebo 2007 a čuduj sa svete, ono je to ešte o 10 rokov staršie, odo mňa menšia poklona. ()
Galerie (46)
Photo © AO Karavan
Zajímavosti (4)
- Asi třicet kilometrů od místa natáčení probíhaly skutečné boje mezi Rusy a Čečenci. Místní muslimští partyzáni sloužili štábu a hercům jako bodyguardi. (džanik)
- Když místní vojáci zjistili, že je amatérská herečka Mechralijevová placena v dolarech, vzali celý štáb jako rukojmí do té doby, než se přešlo na rubly. Natáčení pak pokračovalo, jakoby se nic nestalo. (džanik)
- Sergej Bodrov nebyl v době natáčení profesionální herec, v té době ještě studoval, resp. psal disertační práci o historii benátského malířství. (chamonix)
Reklama