Bože, jak hluboko jsem klesla!

Očekával jsem film těžšího kalibru, tzv. film pro náročného diváka, jeden z těch, které zařazuje do svého programu ČT2 po 22. hodině. Po shlédnutí jsem příjemně překvapen lehkostí a skutečným humorem, který jsem v příběhu objevil. Laura Antonelli je tělem sladká, k nakousnutí jako čerstvé panenské jablíčko a Michele Placido neváhá a s chutí si do jablíčka kousne, a to nejednou. Opravdu vtipná a inteligentní italská komedie. Taková, jakou ji uměli v sedmdesátých letech jen Italové a Francouzi. A taková, jakou už Italové a Francouzi natočit mnoho let neumějí. Jsou filmy, ke kterým se po zhlédnutí už nikdy nevrátím. Tento mezi ně určitě patřit nebude. Rád se opět podívám na svlékací scénku v malé chýši, kde se šofér Placido patřičně zapotil horečnatým svlékáním kouzelné panny Eugenie (přitažlivé Laury A.) a kde si pak vzal na pomoc opravdu hrozivý a mocný nástroj. :-) (06.01.2009)

V době uvedení této komedie do kin jsem měl o erotice jen chabé vědomosti a strašně jsem toužil se v tomto oboru vzdělat. Tento film mi měl k tomu dopomoci, ale malér byl v tom, že mi ani omylem ještě nebylo osmnáct a on byl omezen právě touto věkovou hranicí. Na jeho shlédnutí jsem si tedy musel počkat mnoho let, až jej odvysílala (tuším) TV Nova. Má očekávání se ani zdaleka nenaplnila, šlo o velice skromně prezentovanou erotiku (9 a 1/2 týdne vedle tohoto filmu vypadá skoro jako porno), nicméně za to po léta skrývané "tajemství" a za to, že větší část puberty se pro mě pod pojmem erotický film asocioval právě tento, aniž bych jej v té době viděl, za to dostává tři hvězdičky. (25.03.2003)

Viz hodnocení od "sportovec". Zklamán by byl ten, kdo by zde hledal jen erotiku. Ta tam samozřejmě je v míře úměrné 70. letům, ale málokdy je erotika ve filmu využita k humoru a satiře. Z tohoto pohledu jsem filmem nadšen. Bavil jsem se nádherně a Lauřino "Ne... ne... NE!" mi znovu zní hlavou jako kdysi. (16.06.2008)

Jedna z Comenciniho velkých komedií, která bylo v roce 1980 nominována jako nejlepší cizojazyčný film na Zlatý Glóbus. Výborná a krásná Laura Antonelli v roli sicilské markýzy Eugenie, svůdník a její řidič Michele Placido, francouzký elegán Jean Rochefort a milující manžel a bratr, markýz Raimondo skvěle ztvárněný Albertem Lionellem. Eugenia a Raimondo zjišťují o svatební noci, že jsou bratr a sestra a před veřejností začnou tvrdit, že dali slib pohlavní čistoty. Eugenia vychovaná v klášteře, však "zápasí" mezi svou touhou a vychováním. Francouzký elegán Rochefort, když už se mu konečně Eugenia chce vzdát, utíká při zjištění, že je pannou. Eugenia nekonec naplní své vášně v rukou osobního šoféra. Fantastické a nezapomenutelné scény, poukazující na zastaralé zvyky a názory siciliánů na počátku minulého století, jsou svlékání markýzy šoférem v domku u cesty a poučení nevěsty před svatební nocí, svou starou tetou, bývalou svůdnicí a hříšnicí. (24.10.2011)

Jak to z ní rval ! A jak mu to nešlo :-)).  Monumentální scéna na seně. Pro mě a mé vrstevníky nezapomenutelná záležitost. Taky jsme pak z kina vycházeli zpocení jak dveře od chlíva, jak jsme mu pomáhali s tím nekonečným pracným svlíkáním. To máte: paraple, boty, knoflíčky, šaty, košilka, háčky, korzet, šňůrky, svrchnička, knoflíčky,spodnička, patentky, punčochy, šňůrečky, další spodnička, či co, další šňůrečky ... „Sakra- uzel!“ Měla na sobě vrstev jak Amundsen při polární výpravě... Řeknu vám, ještě že to nevzdal! „Ne, já to nezvládnu! Necháme toho.“ A Eugenia nešťastně: „Ne! Nééé...“  Kdyby to vzdal nebo přišel nějakej pitomej střih, asi bychom my, jinoši v sále, vzteky aspoň rozcupovali promítací plátno, místo jejího prádla. Ale mladý Corrado Cattani z pozdější Chobotnice si naštěstí vzpomněl, že správný muž nosí nůž. A nakonec to tělíčko (k sežrání) přece jen rozbalil. Wow! A pak se nestačil divit jejímu "Ještě, ještě, ještě!" Ještěrka pěkně vyvinutá, nenasytná už při zajíždění. Pardon, dámy prominou. Ale vyhecoval se, kluk jeden ohnivá, siciliánská! Pětkrát po sobě! Hm... ? My jsme pak s kamarádama odborně diskutovali, jestli bysme to dali taky. Samozřejmě všichni panici. Zábavné, milé, lehce erotické. Třešnička na dortu mé puberty. Nedávno jsem si to znovu pustil a řeknu vám, pro mě je to stále filmový kocert za pět hvězd. Nejen to seno, divoká svatební noc: „Přineste mi dláto a kladivo!“, sympaticky teplá Evelyn, ale i aristokrat Jean Rochefort a další dobří herci. A taky napětí stupňující hudba rozbušeného srdce (podobně geniální záležitost jako ty Williamsovy smyčce u Čelistí) a zajímavý příběh odříkání, nakonec s příkladnou scénou zklamání, jaká nám občas zlomyslný osud přichystá. Manžel znechuceně: „Oblečte se, Eugenie. Vždyť ani nejste moje sestra...!“ A setkání se Silvanem po letech: „K propasti hříchu ne!“  Propast? Že by Macocha? :-) (22.12.2012)