Pinokio

Už ani nevím, jak je to dlouho, co mě tolik bavilo na něco koukat. A je to navíc překvapení jako hrom. Moc šancí jsem totiž Pinocchiovi nedávala. Nejen, že Lee Jong Suk nebyl ani trochu můj oblíbenec, na Park Shin Hye jsem se po Heirs, které skoro celé probrečela, taky zrovna netěšila. Jenže na to, koho mám a nemám ráda jsem zapomněla asi někde v prvních minutách prvního dílu. Oba dva (a nejen oni) si mě prostě získali. Stejně jako perfektní scénář, který téměř neměl slabá místa, a soundtrack, při kterém se násobily všechny moje emoce. Tohle je čistý. (27.03.2016)

Seriál se spoustou mých oblíbených tváří (ve vedlejší roli mě nejvíc potěšila Lee Yoo-bi). Není to úplně perfektní, ale má to dobrý nápad s vymyšleným syndromem (hlavní hrdinka škytá i když si jen něco nechce přiznat), místy fajn humor (přesto, že občas doslova záchodový, není podán vulgárně) a když jsem se okolo 11. epizody začal bát, že to pro mě půjde kvalitativně dolů, tak ani nešlo a mělo se překvapivě kam dál vyvíjet. Realistiky ztvárněný svět médií a mezilidských vztahů. ■ K "falešné morálce" zde v komentářích zmiňované: Mám pocit, že pokud někdo něco doopravdy zlého učiní, dovede to, pokud se to bude dál skrývat, dotyčného a jeho okolí zničit. Příklad. Pokud někdo někoho zabije, ututlávání skutku z něj nikdy neudělá lepšího člověka a naopak (věřím), že s tímto bude pro své blízké potenciálně nebezpečný. ■ Park Shin-hye, kvůli které jsem začal Pinocchia sledovat (a kvůli hodnocení zde na ČSFD), nezklamala. (18.08.2016)

Začátek se mi líbil a i mne bavil. Bohužel to zatím pro mne hodně kleslo, ale seriál zakopat ještě nehodlám. Dám tomu šanci až po Vánocích, jelikož to moc vánoční tématiku nemá. :)) Teď přemýšlím mezi 2 a 3*. Zatím to nejslabší co jsem s PSH viděla. Ona ani Choi Dal Po nejsou vůbec špatní. Ale podle mne se k sobě nehodili. To co se tam děje šlo nějak mimo mne. Vůbec mne pokračování nebavilo, Tak se ještě rozhodnu. (21.12.2014)

Romantika tam je, ale ne příliš, je vykreslena sladce a lehce, od začátku do konce, ústřední téma je však jiné. Všechny postavy jsou skvěle napsané a zahrané. Opravdu všechny, není snad jediné, která by překážela, a to jich je tam snad víc než 12 v každé epizodě. I když tomu nechybí ani vtip, jde o jednu hlavní věc, na pomezí rodinných dramat a zásadních lidských rozhodnutí Pinokio hledá a objevuje podstatu a limity profese reportéra. Velmi obohacující a velmi nadčasový čin. Rychle to utíká, až do posledního dílu si drží své tempo i kouzlo a je škoda, když to skončí. To se mi normálně u kdramat nestává, příběh je vždy precizně naplánován tak, že končí tak akorát, ale zde by se dalo sledovat klidně dál, víc dalších příběhů a jejich dilemat. (11.12.2021)

Opět si musím zanadávat na odbytou úvodní zápletku. Vše moc hopem, takže to působí příliš stroze, neuvěřitelně a až absurdně (adopce). Seriál má 20 dílů, druhá půlka už je natahovaná, takže co by se stalo, kdyby se úvodu věnovalo trochu více času, aby nevypadal tak kostrbatě a věrohodněji? Eh. Dále už si však není příliš nač stěžovat. Ústřední dvojka předvádí fajn výkony, zejména pak Park Shin-hye v roli In-ha se svým handicapem dokáže vážně pobavit když se snaží lhát :-) Vedlejší postavy jsou takové rozporuplné – některé se povedly, jiné méně, takže pokusy o humorné scénky občas vyznívají na prázdno (někteří reportéři, otec). Celkově se ale jedná o velmi zábavné a dojemné pojednání o zodpovědnosti reportérů, morálce, svědomí a pomstě, s nezbytnou dávkou romantiku k tomu, je to přeci Korea :-) Rýpnout si ale ještě jednou musím – to, čemu oni říkají zpravodajství, byly často drby až bulvár, mnohé reportáže neměly se zpravodajstvím nic společného. Paradoxně je to asi můj první zhlédnutý seriál jež vyvrcholí v polovině. Druhá půlka už obsahuje vycpávkové pasáže a i konec je takový nevýrazný a moc smířlivý, události odehrávající se v závěru první půle mají zkrátka mnohem silnější náboj. (05.02.2020)