La Guerre des boutons
Gombíková vojna
War of the Buttons
Režie:
Yves RobertKamera:
André BacHrají:
Jacques Dufilho, Yvette Etiévant, Michel Galabru, Michèle Méritz, Jean Richard, Pierre Tchernia, Pierre Trabaud, Claude Confortès, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Lovreňáci a Velraňáci jsou dvě party kluků ze sousedních vesnic. S vervou sobě vlastní se nenávidí a bojují proti sobě s odhodláním svých statečných dětských srdcí. Jejich netradiční válečné trofeje - knoflíky, šle a pásky jsou na druhé straně vykupovány výprasky a tresty stejně urputných rodičů. Chlapci procházejí těžkou zkouškou, která jim dá poznat to nejdůležitější v životě. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (149)
Výborný film, po letech jsem ho znovu viděl a jsem opět velmi nadšen. Píseň, ,, že mám v kalhotách díru jak trám,, i slavná věta, která zde stále zaznívá, a to nemluvím o skvělém objasnění postu velitelle, zkrátka paráda. Dílko, které jsem nejdříve četl, a teprve poté viděl a kde se filmaři trefili do mé fantazie. ()
...A zrovna v tomto ojedinelom prípade sa zjavne jedná o jeden z najlepších detských filmov všetkých čias, ak nie náhodou práve ten najlepší? • Ešte som sa predsa na malú chvíľu zastavil i u Yvesa Roberta, ktorý ma včera nabil takou pozitívnou energiou, že som proste znovu neodolal, a namieril si to rovno do Gombíkovej vojny, ktorá časovo predchádzala Blahoslavenému Alexandrovi, pričom obidva tituly sú podľa celkových kvalitatívnych hodnôt, na mimoriadne vysokej úrovni, až to pocitovo dokonca vnímam presne tak, že aktuálne recenzovaný film, je na tom i o malý chlp lepšie, než jeho nemenej vydarený predchodca, a to sú mimochodom z mojej strany veľmi silné slová, keďže každú jednu recenziu zakaždým nielenže dôkladne zvažujem po známkovej stránke, ale zároveň ju aj poriadne rozpitvávam, čiže inými slovami povedané, bolo to opätovne podľa môjho gusta, najmä i tentoraz v čiernobielom, sugestívnom, autentickom a umeleckom prevedení, o akom sa mi totižto pomaly ani nesnívalo, vrátane súčasnej, dosť pokrivenej doby, kedy vznikajú tzv. filmy, ako na bežiacom páse, čo sa teda týka kvantity, no s následnou kvalitou je to už oveľa horšie... • Akonáhle som začal pomaličky spoznávať na jednej strane - lídra Lebraka, zatiaľ čo na strane druhej, i súperiaceho konkurenta Aztéka, čiže dva, konkurenčné, detské gangy s názvami: Longeverneovci & Velranovci, čo sú v podstate súčasne i 2 znepriatelené, dedinské tábory, kde si zrejme nevedia prísť ani na meno, spadajúcich pod Generáciu „Baby boomers“, tak som čoraz viac začal pociťovať aj isté znepokojenie, nakoľko ich vzájomné „šarvátky”, začali postupne naberať na väčších obrátkach, až som to prichádzajúce násilie síce mierne odsudzoval, no bolo neoddeliteľnou kostrou príbehu, kedy sa mi naprosto zatajoval dych, ako je to vlastne realistickým, prirodzeným spôsobom spracované, že to na mňa vôbec nepôsobilo umelým dojmom. • Nie je to až tak určené detským divákom, i keď dnešné, mladé publikum, je už dávno zvyknuté na podobné, naturalistické obrazy, prezentované kdesi v televíziách, či povedzme i v kinách, alebo predovšetkým na internete, no vezmite si, že v tých časoch, nebolo po takýchto „výdobytkoch techniky”, ani chýru, ba ani slychu, aby sa súčasná Generácia Alfa, či predchádzajúci Zedkári (nie všetci, ale väčšina z nich, aby som náhodou niekoho neurazil), neustále len vyžívala v moderných technológiách, t.j. stále zízali do tých svojich androidov, vysedávali za notebookmi, alebo posedávali v pohostinských zariadeniach, tak to je vážne na extrémne hlboké zamyslenie sa, a o to viacej si treba vážiť takéto, kinematografické klenoty, aj keď tiež viem, že neboli žiadnymi neviniatkami, ale aspoň trávili voľný čas vonku, aj keď by sa to samozrejme mohlo zaobísť bez tých všetkých vylomenín. • Možno je tento film miestami až príliš zahľadeným sám do seba, proste trpí určitou štylizovanosťou. • Vynikajúci, český dabing. ()
Knihu, jenž byla předlohou pro tento film jsem četl jako dítě. Tehdy mě celkem bavila, a tak jsem se nyní jako starý kokot rozhodl podívat se na film. Nebyla to už sice taková zábava, protože mě má dětská hravost a fantazie pod tlakem starostí a úzkostí už z velké části opustila. Přesto jsem se nechal unést tímto starým filmem, oslavujícím dětství, chlapecké hry a zobrazující silnou nevraživost mezi dvěma partami kluků ze sousedních vesnic – Loverňáky a Velraňáky, které se vzájemně nesnášejí, pokřikují po sobě a také se často vzájemně mydlí. Hlavní postavy jsou z tábora Loverňáků, především tedy jejich vůdce Lebrac, anebo zrádce Aztec. Na začátku vidíme malého Gibuse, který chce prodat sedlákovi známky proti nemocem, ale tomu je už prodali Velraňáci. Sedlák řekne dobrou věc – „Važte si zdraví. Zdraví je jen jedno, kdežto nemocí je spousta“. Gibus se pak dostane do potyčky s jedním Velraňákem, který jej nazve impotentem a Gibus neví, co to znamená. Při hovoru s kamarádem pronese své oblíbené „kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem to neřekl“. Tato věta v různých variacích od něj zazní několikrát. Při jedné z potyček je Lebrac zajat Velraňáky a má strach, že jej budou jako zajatce mučit, oni však mají v plánu něco lepšího – odřežou mu všechny knoflíky, tkaničky, cvočky, pásky a kšandy. Díky tomu se celé dílo jmenuje Knoflíková válka. Knoflíky jsou však drahé, a tak je třeba získat peníze na nové. Ne všichni však mohou přispívat. Kluci se zhlédnou v idejích republiky, kde jsou si všichni rovni, a tak musí každý přispívat, což nejde – někteří jsou bohatí, jiní chudí. A tak si začnou vydělávat peníze pomocí sběru hub, zmijí, a dokonce se jim povede ulovit lišku – chuděru ji vykouřili z její nory. Zato však na králíky jsou hodní a jeden zraněný ušák dokonce způsobí krátké příměří mezi oběma partami. Loverňáci si také postaví svůj dům, ve kterém se scházejí a kde jim mohou být celý svět a dospělí totálně volní. Avšak existenci domu a jeho polohu nahlásí zhrzený Aztec u Velraňáků, a ti jej pak pomocí ukradeného trakaře srovnají se zemí. Hoši na to však přijdou a se zrádcem se patřičně vypořádají. Nakonec i jejich otcové konečně pochopí, proč se tak řežou, proč jim chybí knoflíky a vzpomenou si na svá dětská léta, když se společně ožerou na poli. Ve filmu nechybí alkohol ani cigarety – naši dvanáctiletí bojovníci si je dopřávají ve svém dřevěném domě, a Aztec dostal pár panáků u jednoho Velraňáka doma. Je zde také nahota, protože když jdou hoši bojovat nazí, tak jim přece nemohou sebrat žádné trofeje. Aztec po vyhrané bitvě přesto pronese "kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil". Skvělí byli také hoši s praky, schovaní vysoko na stromech a divil jsem se, jak se jim tam povedlo vylézt - vždyť minimálně dva metry od země nevyrůstala z kmene žádná větev. Vtipná byla také scéna s tvrdohlavým oslem, který zůstal stát na jednom místě, než jej v noci hoši konečně donutili pohnout se domů. Nejvíce pozornosti je soustředěno na Lebraca, který si užívá doma výprasky od svého otce za každý ztracený knoflík a pozdní příchod a také je mu vyhrožováno internátem, na který se mu vůbec nechce. No, troufám si tvrdit, že v dnešní době je nemožné, aby mladí kluci trávili svůj volný čas tímto způsobem – především venku a s prakem v ruce, protože rodiče jsou úzkostliví, děcka zlenivěly a mobily jim postupně kradou zbytky dětské fantazie. A děcka s cigaretami, alkoholem a běhající nahá po lese jsou v současné době absolutní tabu a nejedna sociální pracovnice by si na jejich rodičích ráda smlsla. Ne, že bych to obhajoval, ale aspoň byla sranda a kromě pár modřin se přece nikomu nic nestalo. () (méně) (více)
S tímhle filmem byla hned ruka v rukávě, protože jsem ještě měl tu čest prožít tenhle věk jednak na vesnici, jednak bezpečně mimo dosah PC. Díky tomu jsem se jako povětšinou beznadějně nejmladší člen party domákl vyloženě hollywoodských zážitků jako překonání bojiště, erhm, tedy pole v o číslo větších babiččiných gumákách, soustavné provokování sousedovic psa a mrňavého adoptovaného cikána (možná to byl Arab), který byl takový můj Lovreňák, nakonec zapálil opuštěný kuřín a skončil tak neomylně v pasťáku, negramota jeden, nebo kouření prvních cigaret na vyloženě imbecilních místech jako je fukar od koňskýho seníku. Jelikož se z těchto lidí rekrutovali samí budoucí vandalové, závisláci, podpantofláci a jeden pravidelný návštěvník ostravských bordelů, je jasné, že já to z nich jako poctivý komentátor na CSFD.CZ dotáhl jasně nejdál. Aha, do prdele, vždyť tohle byl původně komentář ke KNOFLÍKOVÉ VÁLCE. Tak tedy - ne geniální, ne nepředvídatelné, zato velice poetické, vtipné, nadčasové dílo o tom, jací jsme (někteří) byli a už víckrát nebudem. Fňuk. ()
Součást TOP 300 historie? To znám stovky lepších filmů, které bych tam zařadil spíš. Příběh to sice byl hezký a zahrané a natočené to bylo špičkově, ale po skončení jsem si uvědomil, že to bylo i přes výraznou koukatelnost strašně prázdné. Je to takový ten typ filmu, kterému se technicky nedá nic vytknout, ale zároveň divákovi nic nedá. 70% ()
Galerie (20)
Photo © Les Productions de la Guéville
Zajímavosti (6)
- Natáčeno v pískovně Saint-Arnoult-en-Yvelines, v lomech Poyers (Orphin) a na venkově v Bailleau-Armenonville. Scény v Longeverne jsou natočeny v Armenonville-les-Gâtineaux (Eure-et-Loir) a ty ve Velrans v Orphin (Yvelines). Poslední scéna se natáčí na Adolphe-Chérioux na rue Édouard Tremblay ve Vitry-sur-Seine. Rybářská párty se koná u rybníka Guiperreux v Poigny-la-Forêt. Yves Robert také využívá okolí svého pozemku, Moulin de la Gueville v Saint-Hilarion v Buttes Noires. (sator)
- Film měl problém ve Spojených státech kvůli nahým scénám, které šokovaly americkou Ligu ctnosti. (sator)
- Postava Petita Gibuse (Martin Lartigue) se tak proslavila v Japonsku, že po něm pojmenovali značku čokolády. (sator)
Související novinky
Zlín Film Festival s vůní Francie
Filmové cestování po Evropě pokračuje letos výletem do provoněné Francie a Zlín Film Festival odtud přiveze návštěvníkům více než 40 archivních i nejnovějších filmových počinů. Sekce Dny francouzské… (více)
Reklama