Papírová města

Film o záhadách. Když něco špatně vyhodnotíme, mystifikujeme především sami sebe. - Anebo ještě trochu podrobnějii - některá tajemství a údajná sdělení, narážky a poselství od druhých si vytváříme sami v sobě na základě nesprávných úsudků, předpokladů, předpovědí, předsudků a špatného vyhodnocování informací. - Hlavními postavami příběhu jsou sice nedostudovaní středoškoláci, nicméně nic nebrání tomu aby se projekce zúčastnil a následně zamyslel i starší divák. (10.08.2015)

Filmová adaptace Greenových Papírových měst dopadla možná až nečekaně dobře, když vyprávění o lásce, opravdovém přátelství a hledání sebe sama potěší každého, kdo preferuje nenáročná feel-good dobrodružství plná mladické nerozvážnosti, elánu a naivity. Snímek nikterak nevybočuje z žánrových vod, alespoň pokud jde o strukturu příběhu, ačkoliv není zřejmě tak předvídatelný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nicméně půvab „Měst“ tkví v interakcích mezi sympatickými postavami, vkusném humoru a pohodové atmosféře, která se proplétá celým snímkem od začátku až do konce. Chcete-li vyrazit do kina na příjemnou letní romanci o mladých (leč nejen pro mladé), pak jsou Papírová města bezesporu trefou do černého. Není to sice čistý střed, ale pořád hodně nadstandardní počin. Recenze zde. (24.07.2015)

Každého diváka v končících -nácti, který Paper Towns přijme za absolutní modlu, si nová Greenovka zaslouží. Protože stejně jako v nás na celý život zůstane dobrodružství chtivá duše toužící po zážitku typu "Devět úkolů", zůstává v nás i ten nejistý člověk, který někoho potřeboval najít víc než co jiného. A třeba ho našel, třeba ne. Ale právě proto, že jsme za sebou všichni alespoň jednou museli nechat to nejcennější, je ten finální road trip dokonale osvobozující. Při čtení předlohy jsem poslední dějství nebyl schopen rozklíčovat tak, aby nebolelo. Na plátně jsem ale příběh Quentina a Margo konečně akceptoval ve všech směrech - a byla to katarze bez přehánění neopakovatelná. Takže zatím nashle. Času je totiž málo a někdo ty stopy musí jít začít hledat. (24.07.2015)

Už první slova mladičkého vypravěče – Věřím, že na každého čeká zázrak – vyšlou signál, že cynikové by měli vyklidit sál, jímž se za okamžik rozlije sladkobolná nálada dospívání. Do sousedství se právě přistěhovala rodina s holčičkou, jejímuž kouzlu kluk odnaproti propadne: na první pohled a navždy. Protože je jiná; miluje záhady. Navíc její noční výprava za sériovou pomstou, kdy jí mladík dělá řidiče, průvodce, důvěrníka i lokaje, působí dost dětinsky, třebaže některé typy odplaty nezapřou originální důmysl. Společně působí jako Bonnie a Clyde za časů nevinnosti včetně tance vysoko nad městem.Zkrátka Papírovým městům stačí typ zážitku „nic proti ničemu“, který se ve finále halí do nostalgie v duchu vzkazu Johna Greena: „Chtěl bych, aby diváci při odchodu z kina měli hlavu plnou vzpomínek na to, co obnáší být mladý a zamilovaný.“ (07.07.2020)

Někdo měl doma na záchodě rozečtený román Johna Greena, v němž bázlivý Ošklivák hledá průbojnou Krásku, a rozhodl se jej zfilmovat. Produkce si usmyslela, že se z přehlídkových mol povolá Cara Delevingne. Na tu mládež přece slyší, ta určitě naláká nevybouřené mladíky, kteří by jinak o film svými pyji ani nezavadili. A přihodí se neotřelá ˝storka˝ o tom, kterak na mapách existují města, co mají svůj skrytý význam. Cara Delevingne je ale ve filmu jen na začátku a na konci. Po trestné výpravě zaměřené proti jejímu nabíječi náhle vyklidí pole. Pak už se o ní jen mluví, případně po sobě zanechává různé indície. Jakkoliv můžeme kritizovat její herectví, tenhle film táhla, bez ní už to tak svižné nebylo, film se mnohdy i vlekl. Stopáž byla fakt nepřítelem. Ovšem citlivé dušičky nevyjebaných mladých dívek můžou plesat pod nánosem inteligentních dialogů, v nichž omladina nemyslí na prcání, chová se velmi důstojně a opičáka Nata Wolffa při cestě za tajemnou kráskou podporuje, ani trochu mu nezávidí a do buchet na cestu mu nenaplili. No škoda, že film po hodině působil ˝vyflusle˝, postupně se ze všeho zajímavého vydal. Už jen v podstatě záleželo na tom, zda se ti dva spolu shledají a ze sex rulety si hrdina vylosuje bloudžobík, rimdžobík nebo hendžobík. Jen jsem mu přál, aby mu Cara ještě stála za to. A tak končí téměř pohádkový příběh, v němž je sex vyprávěn formou metafor a ovulující dívky po zhlédnutí drasticky žiletkou pracně seškrabávají ve svých růžových pokojíčcích Justýnky Bíbrovic, protože takový floutek, který se jim ani mezi kozy nepodepíše a nikam za nimi necestuje, ten si nezaslouží sdílet s nimi jejich růžovoučký svět. 6/10 (29.01.2017)