Marťan

Neznám předlohu, takže možná část zásluh patří už panu Weirovi, ale obdiv k tomu, že někdo dokáže v 78 letech vyplodit takhle silně feel-good !!sci-fi!! film, ve mně prostě rezonuje příliš silně. Marťan je pomníkem racionálnímu uvažování a vůli přežít, a asi až tak do třetí čtvrtiny (kdy se začne mluvit čínsky) si udržel moji pozornost bez pochybností o tom, jestli si ze mě jako diváka náhodou nedělá legraci. Od té chvíle už to prostě není ono, protože krom úlitby čínskému impériu (tomu reálnému) se začnou odehrávat ještě různé orbitálně mechanické kejkle, které jsou už trochu za čárou. Jinak je to v technických kategoriích Scottovsky tradičně precizní řemeslo, je tu spousta humoru, sympatických postav, které dobře hrají, a tak dále, a tak podobně. Už velmi, velmi dlouho se mi nestalo, že jsem si chtěl film po skončení okamžitě pustit ještě jednou - a Marťan to i navzdory mým výhradám dokázal. Přesto mu nemůžu dát víc než - sice zatraceně spokojených, ale přece jenom "jen" - 80%. (27.04.2016)

Takovej ten film, kterej stačí vidět jednou. Úplně mi nesedl odlehčený styl, jakože přežívat sám na Marsu je vlastně prdel a o nic nejde. Přišlo mi, že třeba Tom Hanks v Trosečníkovi na tom byl milionkrát hůř, a to byl na ostrově se spoustou jídla a vody. Naštěstí je Matt Damon dobrej a scény s ním mě bavily. U zbytku jsem se ale docela vařil a fakt už mě pak iritovalo neustálé opakování situace á la "Stihneme to za 10 dní, a přes to nejede vlak. Dříve to zkrátka NELZE." Pak se něco posere, přijde šéfik a řekne, ale jó to dáte. A zbytek "Nojó vždyť to vlastně půjde za tři dny." A takhle to tam je furt dokola. Bohužel mi byla docela nesympatická i ta posádka. Přišlo mi, že scény s ní moc nefungují a všichni její členové mi byli super u prdele. A celkově mi tam prostě chyběla nějaká koulervoucí scéna. Něco kvůli čemu bych si ten film zapamatoval v pozitivním smyslu a ne jen díky hyperpodbízivé vložce s Číňany, protože odtamtud teď zrovna tečou hromady peněz. Nemůžu si pomoct, ale všechny ty dobré vesmírné filmy mi prostě přišly lepší. Dokonce i Prometheus. (03.10.2015)

Ridley Scott v plné formě nám představil inteligentní sci-fi dokonalé po stránce audiovizuální (Disco pecky 70. podkreslující kolonizaci Marsu? Proč ne!), odlehčené nejednou humornou scénkou a velkou show Matta Damona. Ani na okamžik jsem se nenudila a neměla čas přemýšlet nad tím, jestli tam náhodou nejsou nějaké blbosti, jak se mi často u jiných filmů stává, když umožní mým myšlenkám těkat (mimochodem ano, chyby tam jsou - třeba gravitace na Marsu je 2,5x menší, než na Zemi). (27.11.2016)

„Určitě tady zemřu…jestli budu muset dál poslouchat tohle šílený disko.“ Marťan mile překvapil. Nejvíc asi nevtíravým a až na pár hlušších fórů i fungujícím humorem, a pak také faktem, že na patos (samozřejmě) dojde, ale ne tak brzo, jak jsem čekal (díky tomu se zvracení ze všeho toho americko-čínského objímání sice dostavilo, ovšem později). No, co si budeme povídat, dívat se dá na film jen za předpokladu, že bez většího reptání přistoupíte na jeho pravidla, a tudíž akceptuje nesmrtelného Marka, naivní rozhodování postav (vede posádka), a odborně zabarvené termíny a jevy, u kterých naštěstí (?) většina publika včetně mě netuší (anebo si vše alibisticky zdůvodňovat žánrem sci-fi). Ale o to tu nejde. Divák si má hlavně oblíbit přeživšího bouráka a fandit mu, bavit se jeho vtipy a nezačít se nudit…u mě vše splněno. Ve výsledku tak dávám slušné 4*. „Neustále vyžadují aktuality z každýho systému a všichni mi kecají do pěstování. Což je fakt super. Hele, nechci znít nafoukaně, ale já jsem ten nejlepší botanik na týhle planetě. Takže?“ (13.07.2016)

Překvapivě celkem zábavná 134-minutová reklama na stříbrnou lepící pásku. Akorát mi trochu vadí, jak úplně všechno, co se v posledních letech natáčí, musí bejt strašně rasově a genderově vyvážený. Postava velitelky, která poslouchá Glorii Gaynor, Donnu Summer a podobný disco vykopávky, je nesympatická na první pohled. Radši bych snad zůstal na tom Marsu, než s ní trávit dalších asi 500 dní při návratu na Zem. A těm negrům, co organizujou záchrannou akci, bych věřil spíš to, že někde v central parku kradou ajfouny, aby měli na crack. Jinak díky tomu ujetýmu disco soundtracku jsem měl pocit, že se film nebere nijak moc vážně, takže jsem překousnul i to mimózní finále. S vypnutym mozkem a několika promilema alkoholu v krvi je to tak za 60%. (09.06.2016)