Krajina smrti

Apocalypto 2: The Dead Lands / „The gods have made this life to take pleasure in our suffering.“ a potom sa čudujme, že s vyznávaním takejto filozofie sa tí Moari medzi sebou mlátia jedna radosť. The Dead Lands je vlastne taká novozélandská, lacnejšia verzia Apokalypta, akurát bez vyšších ambícií. Fajn prostredie, netradičné postavy, dostatočne surové a dravé, ale tak nejako po celý čas o jednom a tom istom. Dosť veľa sa tu rozpráva o cti a o moarskej mytológii a namiesto toho sa to mohlo viac sústrediť na dobrodružné putovanie po pralese a súboje. Akčné scény sú tak v podstate len tri, aj keď slušne natočené. Kto podobné filmy vyhľadáva pravdepodobne bude spokojný, pre ostatných len taký brutálnejší výlet na Nový Zéland, ktorý síce nenaštve, ale ani ničím neprekvapí a tak nebude dôvod si ho niekedy zopakovať. Ako dobrodružná jednohubka obstojné, ale Gibson je s Apokalyptom niekde úplne inde. CELKOVO: 3* (6/10) (17.04.2015)

Vyplazovat tak na mě jazyčisko polonahý Will Ferrell, řeknu mu, že je buzna, ale u Maorů to berete jinak.. Poučné setkání se zajímavou kulturou (posvátnost předků, patriarchát, válečnické zvyky), klasické motivy pomsty (syn náčelníka) či vykoupení (démon s vizáží Calibose ze Souboje Titánů) a v neposlední řadě nelítostné, choreograficky poctivé souboje muže proti muži, v nichž někteří uživatelé spatřují turnaj ve stolním tenise. No je fakt, že kdybyste s pálkou „patu“, obvykle vyráběnou z nefritu, dřeva, kamene či velrybí kosti, dobře potrénovali, vyklepli byste za pár vteřin i Jana-Ove Waldnera. Dead Lands se dá vytknout kolísavé tempo, obsazení evidentních míšenců do rolí původních obyvatel či třeba Wirepův chrup, který je běloskvoucí, i když olizuje vlastní hovna z lebek předků, jenže co se týká filmů z polynéské historie, strašné rád mhouřím krví podlité oko.. (21.04.2015)

Les. Všudypřítomná příroda si zaslouží 10*. Samotný příběh mi po celou dobu připomínal Apocalypto, ale líbil se mi více. Hlavní hrdina byl chvílemi na ránu, což mu doufám předepisoval scénář. Jeho přemýšlení a odpovědi na otázky vyžadovaly mnohdy velkou trpělivost. Naštěstí dialogy s démonickým lovcem nebyly bohapustými bláboly. Akce krvavě třeskutá, souboje doprovází mohutné chlístance krve. Někteří bojovníci se zdáli být nezničitelní (což se dalo chápat jen u démonického). V reálu by šla většina po první ráně k zemi, tvůrci však ctili pravidla akčního žánru - divák by si toho jinak moc neužil. Fajnový výlet na Nový Zéland... (07.04.2015)

Syrovost a reálnost se Maorům upřít vážně nedá, ale moc dobře vím, že Kiwáci umí lépe. Po velké reklamě a ještě větším zklamání, že jsem film propásl v místě jeho zrodu, zůstala Krajina smrti za očekáváním. Nicméně jako okénko poznání kultury oproti naší obrácené naruby stále dostatečně poutavé. (Febiofest 2015) (06.04.2015)

V dobách ještě před tím, než se po roztomilém Novém Zélandu proháněli chluponozí hobitkové a do mechu chcala černá skřetí krev, kropili svou životně důležitou tekutinou tamní luhy a háje divocí maurové. Tito válečníci měli specifický styl boje. Nejdříve na sebe půl hodiny dělali dlouhý nos a pak si rozbili tlamy kriketovými pálkami. A teď k ději samotnému. V tomto surrealistickém snímku vše začíná aktem zneuctění předků, v tomto konkrétním případě jeden maur prostě posere nějaké lebky naházené v jeskyni. Vznikne z toho celkem vážný svár mezi dvěma kmeny, načež jeden pálkami umlátí ten druhý, ženám vycpe dělohy hlínou, mnohé ubité pozře apod., prostě klasika. Přeživší náčelnický synek s teprve malou pálkou se spojí s křovákem, který obývá právě tzv. Krajinu smrti. Tento udata s baňatým frňákem se chopí mladého válečníka a spolu utlučou pálkami v kriketu bez pravidel onen zákeřný kmen na útěku. To vše je hustě protkáno ukazováním dlouhých nosů, laškovným vyplazováním jazyků, šilháním, mrkáním a dalším všelijakým napodobováním opičích pohybů včetně tradičního gorilího bušení do prsou. A že to vypadá jako blbost? Nikoliv, je to celkem zábavná podívaná, jakou jste ještě nikdy neviděli. A to ani v Apocalyptu od Gibona... (22.08.2016)