Roger Waters: The Wall
Roger Waters: The Wall
VOD (3)
Obsahy(1)
Roger Waters The Wall je hudebně-zážitková road movie, která zachycuje světové koncertní turné zakládajícího člena legendární britské skupiny Pink Floyd v letech 2010 až 2013. Záběry, pořízené ve třech městech na dvou kontinentech, putují mezi 150 metrů dlouhým jevištěm a zákulisím, ze kterého vše exkluzivně komentuje sám Waters. Divákům se naskytne pohled na úchvatnou hudební a vizuální show, ve které nechybí pyrotechnika, bohaté projekce a před zraky rostoucí monumentální zeď. Waters při tvorbě ohromující rock'n'rollové show doslova zhmotnil vlastní imaginaci a protiválečné vize – stejně jako původní dvojalbum rockové opery z roku 1979 nese i film silné pacifistické poselství a stopuje Watersovu osobní minulost, kterou tvrdě zatížila otcova a dědečkova smrt ve světových válkách. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (106)
Zeď je prostě Zeď, moje nejoblíbenější věc na světě. Waters je zase Waters, hudební génius, ale taky trochu egoista... A stejně jako to kvůli jeho egu začalo na začátku osmdesátek ve Floydech drhnout , drhme malinko i tenhle film. Dokud se v doplňkových filmových pasážích nemluví, je to super. Když začne v autě diskutovat, je to hrozně na sílu.Jakmile se ale zase začne hrát, je vše odpuštěno. Titulky povětšinou velmi vkusné a pěkně přeložené, neznámý překladatel se pral statečně. U mě ale stále vede geniální překlad Petra Putny z ČT, jehož přebásnění je skvělé i samo o sobě ("Mám v duši klid, ztratil jsem už cit"). ()
Z audiovizuální show samotného koncertu (vlastně 3 koncertů) se místy tají dech. Ta velkolepost budí respekt a v několika sekvencích jsem se z těch nápadů málem pochcal - pardon, samozřejmě počůral. ALE! Na druhou stranu tu máme skoro polovinu stopáže vlezlých monologů či dialogů s Rogerem o tom, jak je válka krutá a jak Rogera poznamenala. Do toho tu Roger obejde hřbitovy svého dědy i otce, zahraje na trubku a vypije pár panáků, aby si v poměrně zábavném závěru poklábosil s kámošem Masonem. Předešlé epizody bohužel celkem nudí. Co ale vyloženě znechutí, tak je místy až zbytečně násilná protinacistická propaganda, která vrcholí těsně před koncem v podobě kamerových detailů na některé fanouškovské (nebo fanatické?) jedince z davu. Fakt prdel! ()
Veľmi osobný počin rockovej legendy a protivojnového aktivistu. Roger Waters tú svoju audiovizuálnu šou rozohral naozaj vo veľkolepom štýle, niečo také sa len tak nevidí. Vychádza z albumu "The Wall" (po nepeknom odchode z Pink Floyd a súdnych sporoch mu boli prisúdené práva na celý koncept), pričom jednotlivé skladby sú dosť výrazne upravené. Celkovo mi tento hudobný dokument svojím štýlom príliš nesadol, tie časté pasáže mimo koncertu (najmä Waters v aute) pôsobia dosť nasilu a na efekt (to naozaj nebol za celý, takmer 70-ročný život pri hrobe svojho otca a keď k nemu ide prvýkrát, hneď o tom nakrúti film?). Čo sa koncertu týka, niektoré jeho časti, hlavne v závere, sú skvelé (po hudobnej i obrazovej stránke), ďalšie mi zase pripadali trochu jednotvárne. Takže celkovo hodnotím "iba" ako dobré. ()
Pro fanoušky Pink Floydů dva a půlhodinový hudební orgasmus, pro nefanoušky úchvatná podívaná doplněna zajímavými historickými vzpomínkami z první světové otce a dědy Rogera Waterse. Koncerty byly doladěné do posledních detailů, prase létalo vzduchem a zeď byla ke konci skvěle zničena. Během songů „Comfortably Numb“ a „Run like Hell“ jsem takovou husí kůži již dlouho nezažil. Závěrečný rozhovor Waterse a Masona doplněný odpověďmi na otázky fanoušků z celého světa byl již vtipnou tečkou za tímto dech-beroucím snímkem. Za mně 97% ()
Takže sestřih koncertů s cestováním po válečných památnících, kde padnul otec a děda Rogera. Moc jsem nepobral, proč tu road udělal až nyní nebo proč ji nabízí publiku dokupy s koncertem. Jako bonus zvlášť by to bylo lepší, narušuje to koncertní zážitek, který by byl pro milovníka The Wall za plný počet hvězd, takhle ubírám a samozřejmě bez filmu (a dříve alba) by to nešlo, ale je vidět živé provedení The Wall v 21.století. A nějak nežeru Watersovi to, že i v 74 letech trpí tím, že neměl otce, i když u umělců běžný člověk nikdy neví. ()
Reklama