Barva vítězství

Na prvý pohľad obyčajný športový film o mimoriadne úspešnom bežcovi menom Jesse Owens (4 zlaté z jednej Olympiády sa veru nepodaria len tak hocikomu). Oveľa viac ma však na tom celom bavila nie športová stránka filmu, ale skôr to celé politické pozadie a kontrast nastupujúceho nacizmu v Nemecku na jednej strane a americkej segregačnej politike na strane druhej. Jedno horšie ako druhé! Športová stránka filmu ma zas až toľko nenadchla (to bol bežný priemer), ale to ostatné povýšilo tento film nad hranice priemeru. No a Jason Sudeikis ma v roli trénera celkom prekvapil, keďže doteraz ho bol vidieť zväčša v komediálnych filmoch. Drama mu tiež celkom sadla! (08.06.2016)

Film je skutočnou udalosťou a všetky presné historické okamihy sú potvrdené aj vo filmoch Leni Riefenstahlovej Olympia (1. aj 2. diel). Ak som správne pochopil pointu celého filmu, ten sa zameriava na rasovú otázku. Na jednej strane ukazuje, aký rasizmus vládol v USA a na druhej strane sa snažil poukázať na rasizmus za Hitlerovho režimu. Dej filmu som rozdelil do troch dejových pásiem. 1. je najkrajší a zameriava sa na život a športové úspechy a neuznanie v USA štvornásobného olympijského víťaza z Berlína Josse Owensa. Tu snáď sa mohlo načrtnúť, že Jesse bol silný fajčiar a to vo filme nie je dokumentované a jeho biedny život po tejto olympiáde bol spomenutý len jednou vetou. Biely dom jeho športové úspechy nevzal na vedomie. Predsa išlo o životopisný film, takže sme predsa čakali zo súkromia Jesseho viac. 2. dejové pásmo je o hlavnej manažérke filmu Olympia Leni Riefenstahlovej a o Goebelsovi a posledné pásmo nám približujú spory v amerických olympijských organizáciách a tvrdá rasová segregácia a neznášanlivosť v USA. Ďalšia vec, čo ma prekvapila, že film sa striktne pridržiava faktov. Owens skutočne skočil 8,13m, 7,94m a 8,06m a skutočne zabehol 100m za 10,3 a 200m za 20,7s. O tomto historickom okamihu o XI. letných OH bolo natočených viac filmov. Mimo už spomenutej Olympii z roku 1938 1. diel Prehliadka národov, 2. diel Oslava krásy, to boli 1936 Nacistický olympijský sen, 2016, Berlín ´36, 2009; Nezlomný, 2014. Ale film to bol úžasný, vrelo doporučujem si ho pozrieť.. (04.08.2016)

Film střídá lepší i horší momenty, proto takové hodnocení. Místy lehce předvídatelné, což je s ohledem na téma filmu asi pochopitelné, ale někdy to bylo i důsledkem slabšího scénáře. Moc se mi nezamlouvala výprava a nesedlo mi ani obsazení - konkrétně třeba Barnaby Metschurat, který toho Goebbelse svým strnulým projevem až přehrával. (11.09.2016)

Těch filmů o barevných sportovcích (a nejen sportovcích), kteří se dokázali prosadit navzdory rasové segregaci, už bylo mraky a ještě jich mraky bude a Race je v tom pytli podobně laděných snímků někde veprostřed. Ničím neuráží, ale ani ničím nevyniká. Ovšem ona je otázka, jestli se dá v téhle šablonovité tématice přijít s něčím novým, což je tak trochu paradox, protože Jesse Owens byl vlastně ten první. V první části filmu mě nejvíc bavily pasáže, které se netýkaly přímo Owense. Jednání v zákulisí amerického olympijského výboru, návštěva amerického emisara v Třetí říši a dohadování podmínek, za jakých by američtí atleti přijeli, to bylo fajn. Owensův příběh byl klasickým sportovním klišé, které sice nebylo špatně natočené, ale nijak mě neoslovilo. Samotné olympijské hry se celkem podařily, ačkoliv i tady to místy hodně smrdělo kýčem. Herecky celkem fajn, akorát ani tady se nepodařilo najít toho správného Goebbelse. 60% (24.05.2016)

Načančaná dobová atmosféra mě nadchla, ale bohužel se to dost vleče a těch dilemat jestli má, nebo nemá závodit bylo moc. Druhá půlka na olympiádě je rozhodně lepší. Nacistická monumentálnost funguje a bavil mě ten Goebbels. Šla z něj mrazivost. Kontrasty mezi rasismem v Německu a Americe nebyly špatně podané, ale bohužel je ten film moc dlouhý a používá všechny propriety cukrkandlového životopisného filmu. (12.03.2017)