Režie:
Claude SautetKamera:
Jean-François RobinHudba:
Philippe SardeHrají:
Emmanuelle Béart, Michel Serrault, Jean-Hugues Anglade, Claire Nadeau, Françoise Brion, Michèle Laroque, Michael Lonsdale, Charles Berling (více)Obsahy(1)
Nelly ztratila práci v redakci. V lhostejnosti a znuděném přijímaní životního stereotypu nacházíme i jejího manžela, který již ani žádnou práci hledat nechce. Nelly se alespoň snaží vydělávat různými brigádami. Jednoho dne jí vzdálený známý, starší bohatý pan Arnaud nabídne splacení dluhů za nájem. Jeho nabídka je seriózní a bez postranních úmyslů, Nelly ji však přesto nejprve odmítá. Po rozhovoru s manželem si ale uvědomí, že s ním již nechce dále sdílet jeho lhostejnost a půjčka by jí mohla pomoci s novým začátkem. Přijímá zároveň i nabídku pana Arnauda na práci při přepisováním jeho pamětí. Tak se před námi začnou rozvíjet životy mladé hledající dívky a starého, úspěšného, ale se sebou nespokojeného muže a jejich křehký vzájemný vztah. (Qasa)
(více)Videa (1)
Recenze (35)
Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Emmanuelle Béart. Francouzský film ve všech významech, pod nimiž si FRANCOUZSKÝ FILM dokážu představit. Všechno funguje, všechno je autentické, psychologicky správně rozpracováno, a i když se zdánlivě nic neděje, děje se a hodně. Emmanuelle Béart i Michel Serrault rozehrávají solidní komorní drama o nečekaném poutu mezi dvěma lidmi, jejichž životní osudy se náhodou protnuly. Film, jenž mě moc potěšil. Emmanuelle a její Nelly rozzáří všechny mužské obličeje, které s ní přijdou během 100 minut do kontaktu. ()
Emanuelle Beart v niektorých filmoch pôsobí ako jedna z 10 najkrajších žien sveta, ale Sautetovi maskéri sa rozhodli, že pre jeho film o hodnotách duše a priateľstva z nej urobia klasickú šedú myš. S jej tvárou to tak úplne nejde, takže sa vybláznili na nevkusných svetríkoch. Vo filme sa síce prekvapivo mnoho rozpráva, avšak to podstatné je vyjadrené pohľadmi a mimikou tvárí. Nechcem tvrdiť, že Nelly a pán Arnaud je priemerný film, mne ale v závere chýbal pocit katarzie, alebo aspoň pocit spriaznenosti s postavami a ich rozhodnutiami, ktoré tento pocit mali vyvolať. Tým nechcem povedať, že sa režisér mal ubrať sentimentálnou cestou a doslovnosťou, vyžaduje však od diváka maximálnu empatiu s postavami. ()
V jednoduchosti je krása a tento film je krásný hned ve dvojím provedení. Když má tvůrce cit pro film, dokáže i z jednoduchého, místy banálního příběhu vykouzlit oslňující podívanou stojící výhradně na silném herectví a funkčních dialozích (viděno v českém dabingu). Poutavost některých scén byla neodolatelná, např. když sledujete rozhovor Arnauda s Nelly. V hlavním záběru je on a ji divák může sledovat v odlesku zrcadel, krásná hra pohledů a očí. Ovšem hlavní jednoduchou krásou tohoto snímku je Nelly v podání neuvěřitelné Emmanuelle Béartové, naprosto neodolatelná ženskost v každém detailu. Velká část francouzských hereček jsou nádherné ženy, ale Emmanuelle, ač hrála "šedou myšku" zcela obyčejnou ženu, je svou jemnou ženskostí někde úplně jinde, pro mě určitě. "Každý touží po lásce, ale když ji potká, zalekne se. Najednou se jí bojí". Film to není pro každého, jen se zde mluví a všecho tak poklidně plyne. Nikde nic nebouchá, nikdo nesouloží, krev nestříká a nikdo vulgárně nenadává. Kdo tyhle věci ve filmech nepotřebuje, určitě si tento příjemný kousek užije. Na plný počet to asi není, ale jako poděkování, že jsem díky němu objevil Béartovou (a patrně i Sauteta) jdu do plných. ()
Oba hlavní představitelé působí poněkud chladně a odměřeně, z věkem unaveného pana Arnauda jde však cítit větší jiskru než z mladší, jakoby znuděně životem se plácající Nelly. Je to hlavně Arnaud, kdo udává tón jejich společných pracovních setkání, při kterých oni dva dohromady rezonují velice dobře. Sledovat je spolu je zábavné a čas s nimi strávený rychle uteče. ()
Můj pátý Sautetův snímek a tentokrát s pěti hvězdičkami váhat nebudu. Zatím jsem si říkal, že tomu stále malinko chybí, ale v tom to právě bylo! Sautet je geniální svojí obyčejností - ovšem tou nejkrásnější možnou. Tato "komedie nejistoty", jak jí sám Sautet nazval, je ale skutečnou perlou. Setkání kultivovaného, starého, dobře situovaného staršího pána (Michel Serrault) s mladou ženou (Emmanuelle Béart), pokořovanou lhostejností svého muže i finančními starostmi. Ona mu přepisuje na počítači jeho rukopis a při tom se vytvoří neskutečná blízkost - trochu rozmarná hra, spřízněnost duší. Vrcholem je scéna, kdy si Arnaud prohlíží spící Nelly. Nic se nestane, ale je v tom úplně všechno!! Žádná láska - neříkám, že se mi nelíbí nejrůznější filmová zpodobnění lásky - sám Sautet je v tomto oboru mistr nad mistry. Ale tady je to něco víc - absolutní DŮVĚRA, ta nejkrásnější, nejčistší důvěra, která i mně vhání slzy do očí. Důvěra, která je ovšem tak hluboká, že vlastně nemůže mezi lidmi fungovat a musí vztah ukončit. Sautet jako nejlidštější režisér a Emmanuelle Béart jako ta nejhlubší a nejsilnější (o jejím něžném půvabu a kultivovanosti není pochyb) žena současného filmu. ()
Galerie (19)
Photo © StudioCanal
Reklama