Tiché dny v Clichy

Těžko hodnotit filmovou adaptaci nejoblíbenějšího spisovatele a génia Henryho Millera. Ačkoli se nejedná o žádný filmový skvost, vzhledem k atmosféře za jaké jsem film zhlédnul, musím dát čtyři hvězdičky. A myslím si, že kdyby všichni lidi naložili se zhlédnutím tohoto snímku stejně, také by dali čtyři hvězdičky :-) (26.05.2009)

Adorácia hriechu, chlípnosti, dekadencie a nemravnosti ako tých "najľudskejších" a "najhumánnejších" vlastností. Asi som neľudský antihumanista, ale fašistická hrozba prezentovaná pouličnými nepokojmi v závere filmu na mňa zapôsobila ako "závan čerstvého vetra do zatuchnutého bordelu smrdiaceho alkoholom, zvratkami, potom, parfémom a spermatom". Napriek tomu.......film má kúzlo, šarm a úprimne povedané, očaril ma (rovnako aj 15 ročná Collette:) Darmo, hriech bol vždy lákavý a zvodný:)) (02.12.2006)

O ději se v případě Tichých dnů v Clichy prakticky nedá hovořit, příběh, neřku-li silný, absentuje, nicméně Chabrolův snímek je silný zobrazením atmosféry dekadentního prostředí pařížských bordelů a šantánů 30. let, místní bohémy a radovánek společenské smetánky. Erotické filmy většinou za moc nestojí, ať už z hlediska režie nebo hereckého obsazení, v tomto případě můžeme sledovat přední evropské herečky v obnažených scénách s erotickým obsahem. Celkový dojem: 70 %. (17.06.2008)

"Pak spustil Carl, francouzštinou, jaká by dělala čest apačovi. >Poslechni, ty sejre zasranej,< začal. Chlap se chystal něco namítnout.>Zavři kušnu,< zavrčel výhružně Carl a udělal gesto, jako by ctěl tomu blbounovi zakroutit krkem. >Řeknu ti akorát tohle: "Seš stará píča. Smrdíš!"< Vzápětí ho popadl jeden z jeho mrtvičných záchvatů smíchu. Chlap musel mít dojem, že jsme šílenci. Zvolna jsme couvali ze dveří, nepřestávající se při tom hystericky chechtat. Ten blbec byl tak slaboduchý nebo popletený, že se jen zhroutil do židle a stíral si z čela pot." Ano, ve filmu je oproti knižní předloze mnoho vynecháno. Výše citovaná pasáž,odehrávající se v lucemburské kavárně, kam nemají přístup židé, je v knize synonymem radikalismu, který se začal šířit Evropou a byl nakonec zhoubnějším, než pařížské kabarety, které byly, jak by řekl Adolf Hitler a uživatel d-fens zatuchlým bordelem "smrdiaceho alkoholom, zvratkami, potom, parfémom a spermatom." Politické demonstrace na konci filmu, které zvolil Chabrol, byly sice určitým zklamáním a zjednodušením, zároveň ale daly možnost vzniku nádherné scény - přátelé jsou rozděleni, Miller se vrací tam, kde mu bylo nejlépe, do bordelu. Ale už to zkrátka není ono a ten smutek ve tvářích bordelmamá, děvek i samotného spisovatele, je natolik opravdový, že nemohu hodnotit jinak, než absolutně. Ach, ta třicátá léta. L'Age d'Or (29.04.2007)

Poutavý, retrospektivní příběh stárnoucího spisovatele z konce třicátých let, postavený na jeho stále barvitých vzpomínkách, kdy ve svých spisovatelských začátcích pobýval a hledal inspiraci pro své autorské psaní v Paříži, ve městě, které si v té době svojí bezbřeze dekadentní atmosférou podmanilo nejednoho cizince, okouzleného magickým koloritem přeplněným provokující smyslností, kde je vše pro uspokojení jakékoliv rozkoše bezmezně dostupné, právě na takových dráždivých obrazech je celé filmové vyprávění postaveno, snad aby divák alespoň očima mohl lačně hltat všechnu tu někdy až skandální nahotu, všechny ty sexuální eskapády a třeba i krátce zalitoval, že právě něco takového ho v jeho životě minulo, není to nijak významný film, ale přitažlivý určitě je a stojí jistě za shlédnutí, ale kolísavé hodnocení ukazuje, že přináší divákům rozporné zážitky. (26.07.2012)