Steve Jobs

Není to o Jobsových mnohých (ne)úspěších v Atari, Applu, NeXTu či Pixaru a nejde tedy o film o vizionáři, který jejich prostřednictvím západní svět chtě nechtě nade vší pochybnost ovlivnil; a ne zrovna zanedbatelně. O něco více, ale i tak nikoli primárně a v plném záběru, to je o Jobsovi jakožto neskonale vděčném objektu zájmu, který v sobě snoubí (všeho)schopného v mnoha ohledech geniálního a velice inteligentního "vůdce", který uměl prodat svou inovativními vizi jako nikdo jiný, s nepopiratelnými obchodnickými schopnostmi i kouzlem osobnosti, stejně jako arogantního a mnohdy neopodstatněně krutého i emočně labilního manipulátora trpícího narcistickou poruchou osobnosti, který neváhá jít přes mrtvoly; a to i svých nejbližších. A to je ještě ta milejší stránka jeho odvrácené tváře. Ovšem zdaleka nejvíce je to o prostém vztahu komplikované osobnosti ke světu, kolegům, přátelům a především o hledání si cesty k sobě sama a nechtěné dceři. Je to do morku kostí typicky "sorkinovské". Ovšem tentokrát se mu chytrým tahem podařilo eliminovat častou výtku jeho práce; a sice že jeho postavy divadelně deklamují a nehovoří jako skuteční živoucí lidé. A tak to tedy rovnou pojal jako svého druhu stylizovanou divadelní hru založenou na fikci inspirovanou skutečností o třech aktech a vracejících se návštěvách à la Dickensova Vánoční koleda. Boylovi slouží ke cti, že krom jakože dobového formátu jednotlivých aktů se oproti svým zvyklostem drží v ústraní a nechává vše čistě na zběsilé tempo udávajících Sorkinových energických dialozích a výtečných hercích, kdy to zdaleka není jen o chvalozpěvy zahrnovaném triu Fassbender-Winsletová-Rogen. (13.11.2015)

Aj keď v IT sfére niesom zrovna zbehlým jedincom a tým pádom som sa čas od času len tváril, že rozumiem tomu, čo niektorí herci rozprávajú, film som si nad moje očakávania dosť užil. Režisér skrátka vsadil na dobrú kartu (skvelé duo Winslet a Fassbender) a vytvoril mimoriadne pútavé predstavenie, ktorému nemusíte vždy rozumieť, ale u ktorého vás vývoj postáv a ich vzťahov medzi sebou perfektne vtiahne do deja. (17.04.2016)

„Tlačítka na obrazovce jsme udělali tak lákavá, že máte chuť je olíznout.“ – „Pokud nebudete v sobotu v práci, v neděli už nechoďte!“ řekl mimo jiné Steve Jobs, jedna z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu posledních dekád. A taky nabubřelý řečník, jízlivý vizionář, marketingový král i tak trochu asociál. Režisér Danny Boyle tu překvapivě usedá krapet dál od kamery, než jsme od něho zvyklí, do popředí nahnal dramaturga, scénáristu a velkorysé obsazení. Ti všichni se moc nezdržují vysvětlováním souvislostí, díky nim se ocitneme výhradně v průběhu příprav těsně před zahájením tří zásadních prezentací nového produktu. Žádné dětství, žádné plácání se v minulosti, žádné kudrlinky, žádné patetické emoce, žádná rakovina. I když občas na místě přešlapujeme, a právě tehdy měl Boyle vytáhnout nějaký svůj hravý trumf. Hustě popsané stránky dialogů se asi každému líbit nebudou, ale Michael Fassbender se nebojí přitlačit a příležitost chytil za pačesy náramně. Ostatní zobou spíš drobky, ale vždy záleží na každém, jak s nimi naloží (třeba Kate Winslet dokonale, jak jinak, že?). Ve výsledku Boyleův precizní tým dokáže nejednou strhnout, ale filmem, který bych si v následujících letech chtěl pustit, Steve Jobs tak úplně není. (23.01.2016)

Nevěřil bych, že mě už po půlhodině přestane bavit a zajímat film od tolika skvělých tvůrců (na Sorkinovi sice na rozdíl od mnoha jiných moc neujíždím, ale na Boyleovi a Fassbenderovi rozhodně ano). Technické stránce a hercům se tady bude něco vytýkat jen těžko, ale hernajs - to neustálé ajťácko-obchodnické plkání, jakkoliv je inteligentně napsané a plné různých narážek a odkazů, začne být poměrně brzy dost ubíjející (a v mém případě i uspávající). Kýženou diváckou vstřícnost a "lidskost" bohužel nemá velkou šanci zajistit ani zápletka s Jobsovou dcerou. Opravdu si v tuto chvíli nevzpomínám, kdy naposled mě nějaký "objektivně kvalitní" snímek obsahově tak strašně moc minul (a nudil). Samozřejmě jsem smířen s tím, že se svým negativním postojem zde budu zřejmě silně osamocen. :) 40 % (28.12.2015)

První půlka rozhodně obsahově slabší než dva roky starší kousek s Ashtonem Kutcherem. Naštěstí má Jobsova novotina Dannyho Boyla, což je ten typ režiséra, co filmu vdechne duši a nějakej svůj otisk a rozhodně je to na konečném střihu znát. Vrcholem filmu jsou dvě dlouhé časové roviny, ve které spolu diskutují fantastičtí Michael Fassbender a Jeff Daniels, to je naprostá pecka. Herecky perfektní práce, rozhodně bude zaslouženě bojovat o oscary. Uvítal bych ale větší seznámení s postavami a vůbec hlubší obeznámení s jednotlivými událostmi, které jsou ve snímku rozebírány. Tvůrci jakoby počítali, že diváci bezproblémově znají hlubší historii Applu, nebo alespoň viděli předcházející film, na který se ale samozřejmě nijak nenavazuje ani nepoukazuje. Také mě překvapilo, jak moc se liší nový Steve Jobs co se týče vztahů, hlavně tedy ve vztahu vizionáře k dceři, na který je dbán velký důraz. Těžko říct, jak moc scénář odpovídá realitě, nicméně o výtku filmu se jednat ani moc nemůže. Uvítal bych asi i pozdější dobu než rok 1998, ale chápu, že i přes větší spolupráci s vybranými pohlaváry Applu si to filmaři ani nemohli dovolit...80% kvůli zdlouhavému začátku. PS : Děsně mě štvaly ty pasáže točené na film (což jsou ale asi 3/4 filmu). Až po shlédnutí jsem zjistil, že je to tak kvůli autenticitě, ale v konečném důsledku mě to v kině strašně štvalo a ta snížená kvalita byla do očí bijící. Ano, rozhodně jsem zastánce digitálu...[13.11.2015_Cinema City_Flora] (13.11.2015)