Diagnóza: Šampión

"Boh nerátal s tým, že budeme hrať futbal". Lekár, ktorý riskuje vlastnú kariéru v boji s protivníkom (NFL), ktorého snáď ani "nemožno" poraziť. Po objave neznámej mozgovej choroby, ktorá dokáže športovcov jedného z najtvrdších športov na svete, zmeniť v psychicky labilné osoby, trpiace tak silnou depresiou, až spáchajú samovraždu, sa dostáva do nezávidenia hodnej situácie. Je ale dôležitejšia záchrana života jednotlivca? Alebo jedného z najpopulárnejších amerických športov, ktorý dokáže dať nádej na lepší život nejednému nádejnému, talentovanému športovcovi? Mám rád takéto filmy, tobôž keď sa opierajú o fakta skutočného príbehu. Samotný snímok disponuje dramatom, má svoju hĺbku i pointu o ktorú sa môže kedykoľvek smelo oprieť. Využívanie foriem korupcie či nátlaku veľkými korporáciami pri rôznych filmových námetoch nie je ničím novým. Podobným snímkom, len nie zo športového hľadiska, ale z "poistného", je mnou veľmi obľúbená dráma "Rainmaker". Komu sa páčil ten, prekvapilo by ma, keby sa mu nepáčil aj "tento". Bohužiaľ však, jeho silu v podobe zásahu do emócií diváka nedosahuje. (05.01.2016)

Tak moc jsem se těšil a tak veliká byla moje očekávání. Ve výsledku je pro mě Concussion obrovské zklamání. Další nálepka "Based on True Story" a rozbíhá se drama o nemocničním spor(t)u. Na Smitha jsem se opravdu těšil ve sportovním dramatu. Ale jeho podivínský doktor se silným přízvukem mě většinu času spíš iritoval, než bavil. Ano uznávám, že hrát odlišnou postavu zvlášť celou dobu se silným přízvukem není snadné. Pro mě ale ve výsledku je ten přízvuk otravný. Dvouhodinový příběh mě taky nezaujal. Místo, aby to bylo skvělé drama ze sportovního prostředí, tak z toho režisér udělal druhý Moneyball (2011). Absolutně nezáživnou interakci jednoho doktora a radu NFL. Pořád mi nejde do hlavy ani český překlad. Jednoduše mě film nebavil a nevyvolal ve mě jedinou emoci. Nebyl jsem smutný ani z chování lidí, nebyl jsem dojatý z rodinné tragédie, já byl pouze naštvaný, že to má dvě dlouhé nezáživné hodiny a film, u kterého jsem si myslel, že dám pět hvězdiček, tak stěží dosáhnul na dvě. (40 %) (13.10.2016)

Klobouk dolů před doktorem Bennetem, zapáleným patologem, který se hned tak nevzdal a šel s pádnými argumenty proti takové mase, kterou byla NFL a FBI. Jak už jsem jednou psala, tak mně je tahle hra vzdálená jako ta země samotná, ale faktem je, že když jí letmo zahlédnu v televizi, tak mě několikrát napadlo, co to s těmi hráči dělá, když do sebe takhle buší a samozřejmě se s tímto sportem vezou i další, kde hrozí poranění mozku. Willa už vidím krátce po sobě ve vážnějších rolích, které mu sednou daleko víc, ale přece jen jsem cítila, že by se do toho potřeboval víc položit. Takhle na mě občas působil i trochu legračně, to přiznávám. K tomu ubrat trochu toho patosu a jdu na nejvyšší špricličku s klidným svědomím. A Peter Landesman u mě určitě také zabodoval. (26.12.2016)

„BŮH NEZAMÝŠLEL, ABYCHOM HRÁLI FOTBAL…“ /// Will Smith zkoumající škodlivost „hitů“ na šedou kůru mozkovou. Po zajímavým rozjezdu (takovej sympaticky vobyčejnej, s několika votazníky) je nám naservírovanej člověk v nesnázích a máme hodinu (před sebou), aby se z nich dostal. Tenhle příběh plnej šampionů nemá na svědomí Disney, takže místo jejich oslavy se připravte na rejpání trnem v patě korporace, která tejdně baví miliony lidí. Nakonec to přeci jen pohádka (vo americkým snu) je. Jako neurochirurg dávám palec nahoru. Jako hráč NFL, hrdý majitel CTE a příznivec Willa Smitha taky. Jako divák… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Hrál jsem fotbal a začalo mně dost silně hrabat (pane Řepka, tohle my, neurochirgové nespravíme…). 3.) Thx za titule „sagittario“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (10.08.2016)

Neoficiální dovolená, sportovní svátek. Miliony Američanů se tísní u televizí, otevírají plechovky s pivem, žerou chipsy, hltají reklamy a sledují Superbowl. Událost, která nemá konkurenci. A pak se někdy někde stane, že hráči skončí trénink, poděkuje trenérovi a vytáhne bouchačku. A prásk. Svou partnerku zabil už předtím doma. Něco se muselo pokazit. Jenže tohle je realita. Na život si sáhlo v posledních letech mnohem víc profesionálních hráčů amerického fotbalu. Vyšetřovatelé se pokoušeli donutit lékaře, aby prověřili činnost mozku obětí. Až doktor kdesi z Nigérie dokáže, že existuje spojitost zranění ze sportu s chronickou traumatickou encefalopatií (CTE), tedy degenerativním poškozením mozku. Prostě těch úderů na hlavu je sakra hodně. Kluby posílily bezpečí hráčů, počty otřesů mozku klesly, ale trvalo to řadu let, kdy našemu milému imigrantovi s tváří Willa Smithe kdekdo vyhrožoval (vždyť je to přeci domácí sportovní klenot). Jeho smutné oči jsou tak ještě smutnější. Místy docela ploché dialogy, poměrně rozvláčné tempo, přilepená romance trčí jako holá zbytečnost a ani režie nepřesvědčí. Ve výsledku drama, na které si za pár let málokdo vzpomene. (13.01.2016)