The Dresser
Garderobier
Režie:
Richard EyreKamera:
Ben SmithardHudba:
Stephen WarbeckHrají:
Ian McKellen, Anthony Hopkins, Emily Watson, Vanessa Kirby, Sarah Lancashire, Edward Fox, Tom Brooke, Helen BradburyVOD (1)
Obsahy(1)
Jedné osudové noci se v malém anglickém regionálním divadle za druhé světové války chystá skupinka kočovných herců vystoupit s inscenací Shakespearova Krále Leara. Bomby padají, sirény kvílí a opona se má zvednout už za hodinu, ale po Sirovi (Anthony Hopkins), divadelním principálovi a zároveň představiteli hlavní role, není vidu ani slechu. Jeho garderobiér Norman (Ian McKellen) se může přetrhnout, aby představení zachránil. Objeví se nakonec Sir včas a bude večer vůbec schopný hrát? Britský snímek přináší vtipný i hluboce dojemný příběh o přátelství a věrnosti, v němž Sir přemítá o svých celoživotních úspěších a snaží se urovnat bouřlivé vztahy se zaměstnanci dřív, než se opona zvedne naposledy. (HBO Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (22)
"AGÓNIE VZNIKLA V MOMENTĚ, KDY HRÁL." Divadlo o divadle, konvertované do filmu, pro běžného diváka asi ne úplně lehce stravitelné, vytříbeným, květnatým jazykem, podávaného v dlouhých výměnách, ukotvených v nemnoha scénických oblastech, nejvíce potom v jediné, a to herecké šatně. Ale zase ten herecký koncert, především Hopkinse, hmmm... 60% ()
Už první minuty mě vtáhly do děje. Je to koncert hereckých es (Hopkins, Watson, McKellen, Lancashire), výkony a dialogy jsou bravurní, bezchybné a nutno dodat, že i český dabing je tradičně na jedničku. Kdo čeká zázrak, žádný neuvidí!! Je to stále stejné a kvalitní drama, jenom prostředí a herci se změnili. Takže žádný nový kousek ze země Oz, je to stále tentýž Garderobiér - velmi dobře napsaný a kvalitně odehraný, a tak mám chuť udělit desetkrát pět bodů. ()
Předem uvádím, že původní verzi ani divadelní hru jsem neviděl. Minimalistické pojetí s poctivým divadelním přednesem mi ale velice sedlo. Celý film stojí na nádherných hereckých výkonech, že kterých se občas tají dech. Nástup mistra Hopkinse a jeho následný koncert emocí, hereckých poloh a umění výrazového hraní je vrcholem celého snímku. Mistr McKellen oproti Hopkinsovi nesleze z plátna a jeho schopnost monologu mě držela u obrazovky v němém úžasu, předvedl krásně civilní, až naivní druh herectví. Podobně jako v Mr. Holmesovi. Závěr pak jen potvrdil, že pánové opravdu umí a věk na tom nic nemění. ()
Původní filmová adaptace jinak téměř bezchybné hry je o krůček dále než její mladší sestra. Nikoli v herecké kvalitě, která je v obou případech božská, ale ve stylizaci a celkovém pojetí výpravy. Verze s Courtenayem a Finneym, ač jsou již zmíněné herecké výkony naprosto srovnatelné s McKellenem a Hopkinsem, dokáže daleko víc zacloumat mými emocemi a ztotožnění s oba hlavními aktéry je věc naprosto automatická, snad až podvědomá. Letošní adaptace je pojatá mnohem minimalističtěji a pochmurněji (takový jest alespoň můj pocit), navíc mi v ní něco, co v současné chvíli neumím pojmenovat, chybí. Proto "jen" za čtyři. ()
Kdy by neměl rád sýry. Zrající sýr Hopkins a fondue sýr McKellen se sešli v televizní adaptaci divadelně-sýrového dýchánku o takové jedné chvíli v takové divné době. Jak to dopadlo? No, možná byl Hopkins trochu přezrálý a McKellen trochu moc fundue, ale co si budeme říkat, s takovou dvojkou se blbý film točí jen těžko. Navíc, kdo by neměl rád Kláre Rýla? ()
Reklama