Kubo a kouzelný meč

Jeden z nejhezčích animáků, co jsem kdy viděl. Žádnej "kiddo" mainstreamovej výplach, ale propracovanej, vtipnej, emotivní film se skvělým dospělým a temným příběhem, fantastickou pointou a nádhernou hudbou... a samozřejmě While My Guitar Gently Weeps v závěru, doprovázející krásné kreslené titulky. Víc takovýhle filmů. (20.11.2016)

Nějakým zázrakem se scénáristům podařilo okořenit vcelku prostý příběh asijskou poetikou. Zašli dokonce tak daleko, že se nevýbali pro děti dost tvrdým tématům a na konci naložili s hlavním záporákem způsobem, jaký nemá v amerických animácích obdoby. Když připočtu tentokrát spíš západně pojmuté vtipkování a pěkně vyvedené zpracování(nemyslím tím dokonalou animaci, ale spíš výtvarné pojetí), je zřejmé, že jde o velmi vydařený mix, který ovšem pro svou jednoduchost nejspíš nesedne třeba milovníkům filmů Hajao Mijazakiho, ale stejně tak ohrnou nos třeba ti, kdo ujíždí na vymazlenostech jako byl Shrek, nebo Jak vycvičit draka. Kubo a kouzelný meč taková pecka jistě není, ale je to malý, milý film, který mě potěšil. Oproti Dobám ledovým, nebo i Zootropolisu, totiž umí navodit i jiné emoce, než jen pousmání se laciným vtípkům. (21.01.2017)

Kubo a kouzelný meč nabízí neokoukanou animaci, vcelku konzistentní a originální příběh a nemálo bizarních charakterů. Rozhodně nejde o pohádku pro nejmenší diváky, což není na škodu - mně se onen místy dosti ponurý nádech vážně líbil. Vlastně už jen samotná myšlenka příbuzných bažících po oku malého chlapce není pro děti to pravé ořechové. Z postav mě nejvíce zaujala oprsklá Opice, potrhlý Brouk a duo krvelačných tet. Rovněž musím ocenit netradiční zakončení v rámci tohoto žánru. (17.02.2017)

Zamiloval jsem se do toho stylu. Nijak zvlášť vlastně žádná ingredience nevyniká (i když titulková verze While my guitar gently weeps je nádherná), ale dohromady to tak skvěle funguje bez nějakého křečovitého moralizování, snahy o dramatický oblouk za každou cenu, snahy po dokonalosti... (28.12.2022)

Čekal jsem velmi dobrou podívanou a nejsem zklamán. Rozjezd byl sice trochu pomalejší, ale už v momentě, kdy se objevily tetičky a na plátně zavládla temná atmosféra jsme pochopil, že se dívám na něco hodně dobrého. Příběh byl slušný, líbily se mi jednotlivé zvraty i když některá překvapení, třeba jak je to s "obtížným samurajským hmyzem", jsem si domyslel velmi rychle. Líbil se mi i konec, který byl pro mě docela nečekaný a v podstatě mnohem lepší, než kdyby to zakončili tak, jak pohádky pro děti obvykle končí. Asi největší požitek jsem ale měl z animace. Ten styl se mi hodně líbil, nápady, které si páni autoři vymysleli a všechna ta stvoření ať již skutečná, nebo jen z papíru mě doslova nadchla. Akční pasáže byly dynamické a vizuálně hodně povedené, především v těchto částech jsem si film skvěle užíval. Musím pochválit i pěkné závěrečné titulky a obzvlášť pak pasáž, která nám trochu ukázala, jak se film vlastně vyráběl. Kubo a dvě struny (nebo "a kouzelný meč", jak si to pojmenovali tuzemští distributoři, i když ten meč tam v podstatě nikterak extrémně výraznou roli nakonec nehraje) je zkrátka hodně zajímavá a originální fantasy, která velmi dobře pracuje s atmosférou i emocemi. 8,5/10 (10.10.2016)