Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta

Aj mne zmizol muž. Raz som ho vyhodila kdesi na zastávke potom, ako ma sral s náhlou potrebou rodičovstva, aj keď sme sa jasne dohodli, že nijaké deti nebudú. Na vrieskajúcich faganov ja nikdy nebudem mať náladu, a on že nie, nie, že on chce potomka. Takže sa asi prepadol pod zem alebo čo, lebo po ňom nezostala ani stopa. No nejako ma furt s tým zmiznutím otravovali, potom zatkli, potom pustili, tak som pre istotu ušla a prezliekala sa za muža. Ale susedovi došlo, kto som, tak som ho akosi v sebaobrane zastrelila, a v sebaobrane rozsekala na kusy a v sebaobrane nahádzala do mora. A potom som to všetko povedala najlepšej kamarátke. No a policajtom napadlo, že ju pojdú spovedať, tak som prirodzene musela zabiť aj ju. Ale to všetko v SEBAOBRANE! Chápete. A ešte som ako zodpovedná občianka písomne upozornila políciu na jej mŕtvolu. No a potom niekomu napadlo urobiť o tom film, a ešte k tomu aj dokument. Chápete? Tak som sa toho dokumentu v sebaobrane zúčastnila, ale nedopadlo to celkom podľa mojich predstáv. Myslím si, že najväčšou chybou v mojom živote bolo ukradnúť sendvič v supermarkete. Aj keď som mala vo vrecku 680 $ a v aute 38 000 $, tak som si povedala, že prečo nie. Keď môžu kradnúť ostatní, prečo by som nemohla kradnúť aj ja? Tak či tak ma moja rodina, vlastniaca polovicu New Yorku a spravujúca Sochu slobody, dostane z každej stupídnej nepríjemnosti vrátane vrážd. (05.12.2022)

Vemte zkušeného tvůrce, dejte mu, pro HBO typicky, neomezený rozpočet, tvůrčí svobodu a dostanete... tutovku. The Jinx je výbornou, velmi PŘÍSTUPNOU vstupenkou do subžánru kriminálních dokumentů. Chválím střídmou stopáž, šest epizod je napěchovaných nejen fakty, ale i kvalitní narací - velký salut chrabrým mužům ve střižně. The Jinx skvěle vypadá, napíná a hlavně mrazí až do poslední scény. Už jste dokoukali? Gratuluji, jakmile jste prošli vyšetřováním Andrewa Jareckiho (vyhněte se spoilerům!), můžete skočit na Errola Morrise, Podvodníka od Barta Laytona či další výborné dokumenty. 85 % (08.04.2015)

Robert Durst je přesně ten chlápek, ke kterému sedí slovo "podezřelý". A to jak ve významu kriminálním, tak v tom, že je podezřele podezřelý. Šel do toho docela přesvědčivě a nějakou dobu jsem byl na pochybách, ale nakonec se ukázala pravda skrytá za hromadou lží. Sice lhal dobře (ala kamenná tvář) a někdy až podezřele moc "jak když tiskne", ale kdyby byl trochu chytřejší a víc si to promyslel, tak se nenechá chytit a lhát by nemusel vůbec... a už vůbec ne se dobrovolně přihlásit k natáčení dokumentu (to o jeho povaze a inteligenci taky něco vypovídá). Ale zas bychom o tento dokumentární skvost přišli my, diváci. S každým dílem přichází nové a další odhalení a vy jen s napětím čekáte, co bude dál. Celou sérii jsem skouknul najednou za jeden večer, jak mě to pohltilo. A zaujalo mě to natolik, že jsem si pak dohledával na internetu, jak to pokračovalo dál a kam to dopracoval. Snad ani nebudu spoilerovat, když to tady napíšu. No chcípl ve vězení, jak jinak. Na sérii jsem se díval na HBO Max a dost mě sralo, že v dobré polovině dílů chyběly popisky k jednotlivým osobám, které se tam objevily. To bylo dost amatérské, i když myslím, že chyba není na straně tvůrců, když u některých dílů to normálně bylo. Ale hlavní pocit z dokumentu je pozitivní a dokonce bych ho i mohl doporučit. (20.10.2022)

Příběh R. Dursta je sám o sobě velice zajímavý, některé důležité detaily však byly zcela vynechány (například možnost, že zabil ještě další lidi, že byl odsouzen na rok do vězení a posléze propuštěn na podmínku a další jiné). Oproti dokumentu na podobnou tématiku Making a Murderer o úroveň slabší. Při finální scéně však skoro nedýcháte. 78% (18.06.2017)

Aniž bych tím chtěl snižovat tvůrčí vklad, Jarecki měl obrovské štěstí na „materiál“. Robert Durst je díky své minulosti, povaze a tikům natolik dramaticky a psychologicky vděčnou postavou, až pochybujete, zda ho podle předem napsaného scénáře s přesně načasovanými zvraty nehraje dobře namaskovaný Dustin Hoffman. Finální záchodová zpověď je přesně tím čelist k zemi srážejícím momentem, o kterém sní mnozí filmoví scenáristé. Neznamená to, že by autorem scénáře k seriálu byl jednoduše život. Distribuce informací, ne vždy nejšťastnější (skoky v čase namísto kontinuální gradace), významně přispívá k napínavosti vyprávění. Přestože jsou jádrem všech epizod fádní mluvící hlavy, postupné doplňování dalších dílků skládačky – za využití sugestivních hraných scén (v nichž podobně jako v Zodiakovi vrahovi nikdy nevidíme do tváře), zpravodajských záběrů, videí ze soudního přelíčení nebo policejních výslechů – nás udržuje v očekávání velkého odhalení. Nejde tudíž pouze o klasickou rekonstrukci kdysi dávno spáchaných zločinů, ale zároveň o velmi současnou investigativní reportáž. Návraty do minulosti tady po vzoru detektivních příběhů slouží k dopadení zatím stále svobodného vraha. Přesněji - Jarecki vytváří příběh, v němž on bude tím, kdo vraha pomůže odhalit a dopadnout. Krimiseriálové stylizaci a touze přetavit realitu do působivého příběhu odpovídají pochmurné úvodní titulky (v duchu Temného případu), nadřazování emocí strohým faktům, snaha zakončovat jednotlivé epizody cliffhangery nebo složité plánování druhého setkání (jehož patřičné zachycení na kameru se pro režiséra zdá být důležitější než vykonání spravedlnosti). Jako detektivka fungují Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta výborně a hlavně tak nevyvolávají nepříjemné otázky ohledně dokumentaristické etiky. Jarecki sice v poslední epizodě tvrdí, že mu jde o usvědčení zločince, ale tím nezastře parazitický charakter svého počínání. Z důvěry, kterou do něj Durst vkládal, se rozhodl vytěžit sérii založenou na naší fascinaci vrahy a vyšinutými jedinci. Chyběla mi z jeho strany větší ochota reflektovat vlastní pozici, neboť schovaný za kamerou působí přesně tak, jak se obává, že bude během druhého interview působit na Dursta – chladně. Jako novinář lačný senzace, který je pro dobrý (poptávku naplňující) příběh exploatovat něčí – jedno, zda vraha, či nevinného člověka – osud. Kdyby vícekrát obrátil kameru sám na sebe a zkusil před ní zodpovědět otázku, proč tohle dělá, a kdyby se s podobnou otázkou (proč nás tak baví se na to dívat) nebál konfrontovat ani diváka, mohlo být jít o srovnatelně zásadní dokumentární počin, jakým byla Tenká modrá čára. 80% (11.04.2015)