Georges Bizet: Carmen

Jedno z nejlepších převedení opery do filmové podoby. Francesco Rosi přistoupil k adaptaci jako bytostný filmař. Nespokojil se s natočením více nebo méně hezkých obrázků, které poslouží jako ilustrace k hudební složce - naopak, tvůrčím způsobem zrovnoprávnil vůči hudbě nejen obraz (jako vždy skvělý kameraman Pasqualino De Santis maximálně využívá historická zákoutí měst i přírodní krásy španělské Andalusie), ale i nehudební zvukové prvky, tzn. hlavně přirozené ruchy konkrétního prostředí, občas i lidský hovor. Už samotný začátek naznačuje to, co následně potvrzuje celý film, a sice že budeme svědky mimořádného zážitku: V blízkých záběrech, které jsou estetizované zpomaleným pohybem, sledujeme závěrečnou fázi střetu člověka se zvířetem v aréně pro býčí zápasy. Ve zvuku je slyšet pouze nadreálně zvýrazněný dech obou účastníků souboje, z dálky zaznívají vzrušené výkřiky obecenstva. Postupně vše ztichne, ustane i pohyb v aréně, napětí stoupá... a ve chvíli kdy toreador vyrazí k poslednímu smrtícímu výpadu, ozvou se zničehonic první výrazné tóny rychlé předehry. Býk padá do písku, obraz přejde do reálné rychlosti... a opera, v tomto případě spíš film podle opery, začíná. (06.03.2016)

Je stále dost věcí a možná ještě více, o kterých vůbec nemám ani šajn a o opeře to platí také. Snad tím lépe mohu nestranně ohodnotit tento film. Myslím si, že opery ve filmu nikdy nemůžou nahradit specifika kontaktu diváka a scény, který je umocňující pro maximální požitek z hudby a vůbec atmosféry představení. Pravdou však zůstává, že tento film je nejen skvělým hudebním zážitkem pěvecký kvalit hlavních protagonistů, ale také pěknou podívanou nádherných dekorací barev a překrásných šatů. (14.08.2007)

Moje první setkání s filmovým zpracováním opery proběhlo velmi dobře, dříve jsme se potkávaly v divadle, některé kousky jsem zhlédla coby televizní záznam, případně inscenaci. Ale film mi Francesco Rosi naservíroval poprvé. Připouštím, že Bizetova muzika je úžasná a značně zvyšuje šanci filmu na úspěch. A po pravdě řečeno na celém filmu jsou vlastně nejlepší hudba a pěvecké výkony. (29.05.2012)

Moje zatím na nějakou dobu poslední (čtvrtá celkově) Carmen. I tady trochu hapruje příběh, přece jenom ho Mérimée napsal v 19. století, což si logicky vyžádalo svou daň - v tom století se prostě tímto stylem psalo. Je to místy naivní a nepravděpodobné. Každopádně je třeba říci, že ve španělských reáliích to funguje mnohem lépe než v Carmen Jones, která se odehrává v Americe a k níž má tento film nejblíže. Ocenit musím nádherné kostýmy a výpravu, pak také herce (nebo spíše zpěváky) a jejich výkony. O hudbě se snad zmiňovat nemusím, opera Carmen je jednou z nejlepších, obsahuje několik notoricky známých melodií... Tenhle film v sobě vášeň a napětí má, ač trvá dvě a půl hodiny, nenudíte se. A uznat jej dokáží i ti, kteří operu nevyhledávají. (03.04.2012)

Filmu dominuje herecký i pěvecký výkon Placida Dominga a Julie Migenes-Johnson v titulní roli (V ÚDAJÍCH O FILMU NENÍ VŮBEC UVEDENA, ALE PŘITOM NA JEJÍM VÝKONU I ŽIVOČIŠNÉM POJETÍ CARMEN FILM STOJÍ I PADÁ). Tato americká operní diva a muzikálová i filmová herečka (nar. 1949 v New Yorku) hrála ve více než patnácti filmech (mj. L´unique, 1986, sci-fi, r. Jerome Diamant-Berger, Berlin Blues, 1988, r. Ricardo Franco či televizní drama Angels in America, 2004, r. François Roussillon). Viděno na MFF v Karlových Varech 1984. (28.03.2015)