Bílá nemoc

Polopaticky převyprávěná Čapkova vynikající hra. Sám Čapek se nkdy netrápil s nějakými "skrytými odkazy" a všemu dává jasný průchod, ale myslím, že i co dělá Hass by na něj bylo moc "in your face". Nicméně mi to ani tak nevadí. Stejně tak se mi daří přenést přes podivný střih, kdy se po změně úhlu kamery mění pozice postav vůči sobě a intonace jejich hlasu tak očividně, až člověk nehápe, jak si toho mohli střihači nevšimnout. (Na druhou stranu je potřeba ocenit různé zajímavější pohledy kamery, i když celkovou divadelní "nefilmovost" nezachraňují.) No zlaté české ručučky. Myšlenky jsou ale silné a předloha sama zaručuje filmu klady. S tím nic nenadělám. (09.06.2012)

Velmi dobrý přepis Čapkova díla plný kvalitních herců. Hugo Haas má štěstí, že Čapkova tvorba je velmi dobře zfilmovatelná a Bílá nemoc je toho velkým důkazem. Filmová podoba je věrohodná, příjemná a s perfektně obsazenou postavou dr Martina, který vymyslí lék na Bílou nemoc se přibližuje dokonalosti. Stáří filmu je patrné, ale myšlenka je věčná, bohužel stejně věčná jako války. (15.07.2007)

Film mě překvapil svým zpracováním. Na takhle dobrou kameru a práci se světlem jsem nebyl u filmů z 30. let zvyklý. Herecké výkony jsou taktéž skvělé. Zejména pak Zdeněk Štěpánek. Jeho Maršál - zprvu chvílemi až démonický - hnaný snahou splnit své poslání, se stává na konci postavou neuvěřitelně lidskou a tragickou. Těžko zapomenout to světlo v jeho očích, když hovoří o válce. Co je pro mě ale naprosto nepochopitelné, je postava doktora Martina, která se v předloze neobjevuje. Ta totiž závěrečnému vyústění jednoznačně ubírá na údernosti. Není mi jasné, proč se autoři snažili jakkoliv upravit jedno z vrcholných děl génia formátu Karla Čapka. Doslovný přepis Bílé nemoci by mi byl milejší. (04.01.2010)

Jeden z prvorepublikových filmů, který mě dostává i po 70 letech (!!!!!) od natočení. Obrovsky silný příběh doktora Galéna (též "doktor chudých" nebo "doktor Dětina"), který najde lék na epidemii své doby, avšak odmítne jej dát komukoli jinému než chudým, pokud diktátor nepřestane připravovat agresivní válku. Sám totiž sloužil jako lékař na frontě...Hugo Haas naprosto exceluje - i v době, kdy se ve filmech přece jen víc přehrávalo, hraje naprosto civilně a uvěřitelně. Doteď si pamatuju jeho větu "promiňte, tak rád bych Vám pomohl, ale nemůžu.... vždyť víte....dokud tu budou ty války...." Skvělý je ale i jeho protipól Maršál, kterého hraje Zdeněk Štěpánek. I pokud nemáte jinak staré filmy rádi, na tenhle se podívejte, vážně stojí za to. To, že film je kritikou sousedního Německa, kde už čtvrtým rokem vládla NSDAP, je víc než zřejmé. Ostatně, proti jeho uvedení v roce 37 oficiálně protestoval německý velvyslanec. (18.10.2007)

Nástup Adolfa Hitlera v Německu v roce 1933 signalizoval fašistické nebezpečí, které se s přibývajícími léty neustále rozrůstalo. V roce 1937 už zcela bezprostředně ohrožovalo nejbližší sousedy. K nim patřila i Československá republika, v které henleinovci tvořili přičinlivou a nebezpečnou pátou kolonu. Umění jako jeden z nejcitlivějších seismografů společenského dění pochopitelně reagovalo na toto nebezpečí. Reagoval i film, který v té době neměl právě lehkou situaci. K největším výrobnám českých filmů patřily dvě firmy hospodářsky závislé na německých filmových koncernech (UFA a Elektafilm, zastupující berlínský Tobis). Proto vznikly v té kritické době pouze dva snímky, které můžeme považovat za učinné protesty proti blížícímu se násilí: veselohra Svět patří nám Voskovce a Wericha a Bílá nemoc v režii Hugo Haase, který přenesl Čapkovu apelující divadelní hru na filmové plátno krátce po jejím uvedení v Národním divadle. Dějová osnova Bílé nemoci je známá, stejně jako její kladné politické i humánní vyznění, které v době ohrožení republiky sehrálo významnou roli a které urputně dráždilo německé agresory. Hlavní postavu doktora Galéna vytvořil na divadle i ve filmu Hugo Haas. Zanechal tak českému filmu jednu z nejkrásnějších postav a v rámci své filmografie vytvořil roli, která patří k jeho nejnáročnějším a zároveň k nejhlubším. Rozpor mezi světem násilí a lidskosti, mezi fašismem a demokracií nemohl být lépe symbolizován než střetnutím doktora Galéna s diktátorským maršálem, ztělesněného strhujícím Zdeňkem Štěpánkem. I na relativně malém prostoru se potom zbylým spoluhráčům, převzatým z fakticky totožného jevištního obsazení, podařilo nesmazatelně zapsat do historie zlatého hereckého fondu. Film s hlubokým lidským a společenským přesahem, jehož faktická existence by měla právě dnes dojít bezmezného uznání. Ušlechtilost ducha jest vítězstvím největším. (06.10.2008)