Velbloud uchem jehly

Trochu naivní komedie o tom, jak chudé děvče Zuzanka (Jiřina Štěpničková) ke štěstí přišla. A když měla příležitost v podobě bohatého ženicha Alíka (skoro pořád mlčící Pavel Herbert), zasekla drápek a vhodným manévrováním nakonec dosáhla svého. Díky postavám nevlastního otce Zuzany, žebráka Pešty (výborný Hugo Haas) a pánů ředitelů Bezchyby (Jindřich Plachta) a Andrejse (František Roland) je také příjemně vtipná. Samozřejmě museli bojovat proti nepřejícnosti těch, kteří si to nepřáli, proti Alíkovu otci, továrníkovi Vilímovi (Rudolf Deyl), Alíkovo nastávající snoubence Nině (Adina Mandlová), kterou začal zajímat až tím, že na ní vyloženě prděl, a její matce Štěpánkové (krásně sebestředná Růžena Šlemrová). Nemohla chybět přísná Zuzančina matička Peštová (Antonie Nedošínská) a zobrazení dekadentní zkaženosti zlaté mládeže, kde ženy se zajímají o mužské věci a muži o ženské s nádherná postavou samolibého Freda (vynikající Jan Pivec). Sice jednoduchá, ale příjemně zábavná s kvalitními hereckými výkony. (07.03.2010)

Tohle miluju už dlouho, Bulíčku :) Ale kupodivu dodnes si nejsem jistá tím, která čokoláda je nejlepší - jestli Vilímova nebo Štěpánova. Ale určitě chodím nejraději do mlékárny Zuzana Peštová - Aleš Vilím, takže se obě čokoládovny vlastně mohou jít opít ke zlaté mládeži. Kde samozřejmě mezi největší hity samosebou patří automobilový závodník, to dá rozum. Jinak seriózně vnímáme tento film jako druhé filmové zpracování slavné Langrovy divadelní hry, které navázalo na kasaštyk Anny Ondrákové a Karla Lamače. Původně bylo zamýšleno vyrobit Velblouda ve dvojjazyčné verzi Mac Fričem a s Lídou Baarovou v hlavní roli, ale nakonec těm dvěma byla určena Švadlenka pouze ve verzi české. (20.02.2009)

Jeden z mých nejoblíbenějších prvorepublikových filmů. Terminus se k němu už vyjádřil poměrně vyčerpávajícím způsobem. Za sebe bych dodala, že i obsazení a pojetí ženských postav se vymyká tehdejšímu hlavnímu proudu (až na obvyklou šarži Růženy Šlemrové). Antonie Nedošínská zachází v tradiční roli matky do extrémějších poloh, než u ní bývá zvykem. K dceři se hlavně na začátku filmu chová dost ostře (fyzicky trestat dospělou dceru bylo asi v té tobě a v dané společenské vrstvě celkem obvyklé, ale rozhodně nebylo obvyklé zobrazovat to ve filmu). Její vztah k Peštovi (z filmu ani jasně nevyplývá, že by byli manželé!) je daleko méně bodrý a asexuální, než bývá ve dvojici s Pištěkem. Dcerka z bohaté rodiny Adiny Mandlové je evidentně inteligentnější, emancipovanější a "poťouchlejší", než by divák očekával. Hlavně její nonverbální komentování nejrůznějších situací je výborné. Je vidět, že své konkurentce spíš závidí její nezávislost a jedině kvůli své ženské hrdosti (ne kvůli touze dostat se pod čepec) se snaží získat Alíka. No a konečně Jiřina Štěpničková. Výborná herečka, která dokázala v každé své roli zabránit případné schematičnosti. Její ráznost, s jakou začne dirigovat Alíkovu domácnost, láskyplné, ale přesto dost zlomyslné napodobování jeho výslovnosti, nejrůznější variace oslovení "Bulíčku". No a kdo kdy slyšel, aby chudé děvče odmítlo nabídku k sňatku od továrníkova syna s tím, že ho k sobě nechce poutat?! Velbloud uchem jehly zkrátka stojí za pozornost z mnoha důvodů. (28.03.2006)

Ve shodě s ostatními komentátory konstatuji, že režijní prolnutí dvou velikánů českého filmu československého období dopadlo víc než šťastně. Standard standardní banality je mnohonásobně prolomen: scénářem, hereckými výkony, režijním vedením, výraznými posuny v ustálených charakterech titulních postav těchto někdejších "děl ze života", jak se také tomuto červeno- a modroknižnímu braku říkalo. Víc než výmluvná je v tomto ohledu scéna ve sklepním bytě: pečlivá příprava na "nouzově nuzné" vylepšení bytu na jedné straně a neselhávající schematický postup šlechetných "obdarovávatelů" má místy až parodické prvky. Neobvyklá je také cílevědomá ráznost "dívky odzdola" hrané výtečnou Janou Štěpničkovou. Scény ze života zlaté mládeže se vyznačují až dokumentárně publicistickou věcností. V napohled malé úloze září všemi znaky svého již hotového hereckého umění Oldřich Nový, pozoruhodné je i zvolené obsazení Jindřicha Plachty. Pokud bychom však hledali skutečný herecký vrchol filmu, soustřeďil by se do duetů Huga Haase a o několik let starší Antonie Nedošínské. Snaha obalit červenoknižní kostru kvalitní Langrovy dramatické předlohy životnými postavami a věcnými reálnými doplňky vyšla nade všechno očekávání. Tehdejší divák tak ve VELBLOUDOVI dostal dárek z nejcennějších: zdařilý film ze současnosti, který s komediální nadsázkou zrcadlil dobovou stále silnější víru v překonání hospodářské krize a v dobrou budoucnost prvorepublikového Československa. Značná část této svěžesti nejenže oslovuje i diváka současného, ale také - přetavena a transformována - založila dvě slibné filmové dráhy, z nichž ta Vávrova výrazně překonala původní očekávání, jež před sedmdesáti lety začínající režisér vzbuzoval ve svých tehdejších divácíh. (30.12.2007)

(3 a půl) Udělala jsem chybu, protože ač jsem tenhle film už kdysi viděla, nechala jsem se v úvodu zase naladit na humor à la Pytlákova schovanka a pak jsem byla zklamaná, jak je tohle vlastně laskavé a smířlivé. Navíc cca od toho dialogu Štěpničková + Deyl děj hrozně podivně skákal a hrdinové přestávali být pochopitelní. Ovšem co tenhle snímek táhne jednoznačně nad průměr, jsou výborní herci a jejich gagy. Pavla Herberta chci domů! (11.09.2009)