Anthropoid

„Řekni mi, milá spolukonspirátorko a spoluatentátnice, máš nějakou kamarádku, která je stejně rozkokošná jako ty?“ „Jasně, Lenku!!!“ A pak na randevú přitáhne Gajslerku!!! IksDé! Naďmároš si s vytlemenou Kanaďankou při tom romantickém popichování během čekání na Hajdyho vcelku polepšil oproti době, kdy v Padesáti odstínech rozčvachtával jezdeckým bitchíkem odpornou Terezu Kostkovou, ale Gabčíkovi muselo s Aňou to antentátničení dost zhořknout, a není divu, že si raději prostřelil hlavu, než aby se jí znovu dostal do spárů. No chudák Cyprián, tomu říkám kástingová pomsta! Kromě této ryze komediální vložky nám mnichovští zrádci rekapitulují tu historii pojmenování maďarské elektrárny vcelku s grácií, jakž takž věrně, svižně, překvapivě poutavě a dramaturgicky i herecky na výši. Tedy až na ten grandiózní lingvistický paskvil. Angličtina tu má být češtinou (popř. maďarštinou), měli tedy obsadit výhradně rodilé mluvčí, nebo ty nerodilé předabovat. Když si Naďmároš povídá s bábou Moravcovou jako „Čech s Češkou“, akcentově to připomíná etudu, jak se Angličan snaží sklepat cenu kundy z Boženky na bazaru v Istanbulu nebo vysvětlovat downovi integrální počet. A také Naďmárošovo „kurva“, procítěně vložené do velké britštiny, znělo velmi kubišticky a okamžitě se mi vybavilo toto. Nicméně jinak zcela bez výhrad! Tahle čajochlemtsko-žabožroutská klika by klidně mohla strkat nasliněný prst do našich historických análů i nadále a příště konečně pořádně zmáknout třeba ony žhavé trampoty otylého středověkého protestanta pod názvem John Goos, nebo zarejdit ještě hlouběji a natočit velkofilm Overmind Plougher o bájném zakladateli Přemyslovské dynastie. (Pozn. překladatele pro polykokoty: To je ten, co píchal Libuši.) (20.10.2016)

Žádný jiný zahraniční film mě coby českého vlastence tak moc nepotěšil. První polovina je sice víceméně z povinnosti, za účelem trochu prvoplánového představení hlavních hrdinů a jejich odbojové i milostné osobnosti, ta druhá však, od započetí samotného atentátu až po závěrečný záběr, mě zásluhou bravurního dramatického timingu, nádherně syrové akce a bezchybně vygradovaných emocí úplně smetla a veleslavnou kostelní bitvu jsem s postavami neskutečně prožíval, přestože vyústění bylo nevyhnutelné. V momentě, kdy Cillian Murphy, tímto už definitivně zasloužilý člen mé herecké top 20, zakřičel "Jsme Češi!", naježily se mi všechny vlasy včetně těch, které už jsem ztratil, a v návalu euforie jsem dostal nezkrotnou chuť stvrdit jeho vlastenecký výkřik několika půllitry hrdého českého piva. Zamrzí sice málo prostoru pro záporáky (je to film o nacistech se zdaleka nejmenším počtem hákových křížů na plátně), zato však dojme velmi upřímný a emocionální přístup k odvážným obětem a potěší sympatický výkon nejen Murphyho, ale také přesvědčivého Dornana. Jen místo Geislerové mohli tvůrci využít vzkvétající sexappeal Viky Kerekes, Aňa už má přeci jenom svoje roky a maskěři jí zrovna dvakrát nepomohli... (17.12.2016)

Měl jsem solidní problém s tím že Anglicky mluvící lidé hrají české postavy s českými jmény. Že se ve filmu mluví anglicky a celá první polovina připomíná spíše chaos. Ono totiž se nedá zrovna moc říct, že by se divák, který je nepolíbený dějepisem, zrovna extra motivoval proč vyřadit ze hry toho hrozně zlého Heydricha, když ve filmu nemá sebemenší "zlou" scénu a když vlastně toho zase až tolik ani nepáchá. Mluvím teď o vyznění filmu a ne o faktických událostech. I malé dítě ví, že Heydrich ještě mnohem více přiostřil sbírání Židů a veselá doba tohle rozhodně nebyla. Jenže ve filmu se nic takového neděje. Naši parašutisté bydlí spokojeně u jedné rodiny, plánují nebo spíše neplánují geniální atentát a ještě k tomu si randí po Praze se dvěma šličnými dívkami. Proště Hollywoodská vize naší okupace. Takže jak sami uznáte nezúčastněný divák je velmi těžko nalézá motivaci, proč vlastně atentát uskutečnit. Nicméně, fakta jsou fakta a tak atentát jednoho slunečného dopoledne opravdu probíhá. Natočený je dle mého soudu solidně autenticky a tady už se začínám konečně orientovat. Naši hrdinové najednou moc neví kudy kam, přichází morální dilemata, začnou umírat zdánlivě nevinní lidé a přicházejí první zrady. Těžkopádnost je fuč a celé to začíná solidně šlapat. Dokonce se začínají ukazovat první záporáci, v čele se zrádcem Čurdou v celé své kráse. Nakonec to celé vyvrcholí povedeným dobýváním kostela Cyrila a Metoděje. Vlastně je škoda že film končí, protože druhá polovina se určitě povedla. Film si pravděpodobně pustím časem ještě jednou. Koukat se na to dalo a přes ten fakt se znějící Angličtinou jsem se přenést dokázal. 70% (31.10.2016)

U příležitosti dne válečných veteránů píšu tento komentář. Trochu mě k němu a návštěvě kina za účelem zhlednutí Anthropoidu vyprovokoval text redaktora Reflexu p. Tesaře (snad si jméno pamatuji dobře). Prý Češi si neváží parašutistů a málo na něj chodí. Nicméně i příběh velkých hrdinů i sebelepší téma může mít hrozné zpracovaní. Naštěstí to není případ tohoto filmu. I když se tu nabízí srovnaní s Atentátem (ano, zde nejsem originální) a ten i přes své chyby a staří je stálé o něco lepší. Ovšem některými částmi jakoby Anthropoid Atentátu vzdává hold. Setkal jsem se i názorem, že je to hrozně předvídatelné (co by někteří diváci za překvapení chtěli). Trochu mě mrzely chyby v úvodních a závěrečných titulkách. Pane Tesaři chodit na některé filmy může být dobrým krůčkem k vlastenectví a hrdostí, ale docela malým a možná zbytečných krůčkem. A to píšu s ohledem na den válečných veteránů a ne na přemrštěný nacionalismus. (11.11.2016)

Nemůžu si pomoct, ale s filmy točenými v koprodukci mám prostě problém. Ať už se jedná o Čechy hrající cizince (častější případ), nebo o cizince hrající Čechy (viz "Anthropoid"), nedokážu se posunout od "sleduji film" k "prožívám příběh" a přes to vlak nejede. A masakr v kostele C&M samozřejmě přitažený za vlasy. Trochu slabší 3*. (10.05.2020)