Děti z Bullerbynu

Knihu jsem nečetl, takže neposoudím, jakou měla poetiku a zda se jí povedlo přenést do filmu. Ten je víceméně o ničem, přičemž tím celou dobu svádí k dojmu, zda nejde o pouhé ilustrace právě ke knize. Děcka si hrají na piráty, děcka mají psíka od mrzutého ševce, děcka hledají poklad, děcka spí na seně, děcka jdou nakupovat. Problém je, že dospělý divák v průběhu zmíněných trampot místy jen těžko udrží pozornost. Svět Bullerbynských dětí je jinak ztvárněn překrásně. Malebné prostředí švédské farmy v nádherných kamerových záběrech, letní idylka a za všech okolností veselé děti. Dokážu si představit, že pro děti do cca deseti let věku by mohl mít tenhle film cenu - ukazuje takřka utopický ráj, kde jsou všichni šťastní, veselí, bezproblémoví a vždy smysluplně zabaveni. Balzám na duši v době, kdy stres vládne životu a zábava se rovná facebooku a nejmodernějšímu mobilnímu telefonu. Jen se bojím, že dnešní dítě bohužel stejně více ocení libovolného Chipmunka... (21.05.2011)

Těžko hodnotit. Knížku jsem dceři četl nesčetněkrát, protože ji v pravidelných intervalech vyžaduje. Fascinující je, že málokdy se identifikuje s nějakou postavou a tady s Lisou to funguje jak v knížce, tak v tomto filmu. A to Lisa nemá žádné princeznovské šaty, hračky, ba ani boty. Příběhy kamarádů z Bullerbynu prostě jsou tak obyčejné, že je velmi lehké si představit, že je prožíváte sami. Pohoda a barvy v tomto filmu to ještě stupňují, moc hezky se na to kouká. (06.01.2018)

Dnešní doba dává často dětským hrdinům dětských filmů zažívat všelijaká nepravděpodobná dobrodružství, např. hledat poklady nebo dokonce zachraňovat svět. Aby toho děti byly schopny, vybavuje je produkce odvahou dospěláků, myslí supergéniů a mnohokrát i nadpřirozenými schopnostmi. Též s oblibou staví dospělé role směšných kreatur. Astrid Lindgrenová představuje absolutní protipól tohoto přístupu a tak její dětští hrdinové jsou prostě děti a žijí život dětí. Je s podivem, že i s takovým "omezením" převyšuje její tvorba drtivou většinu fantastických příhod, většinou spíše dětinských než dětských. Hry, práce na poli, lovení raků či nakupování může směle se postavit bojovníkům s draky, špionům-špuntům i všelijaké jiné, podobné havěti. A zvítězí. Ovšem i kvalitní předloha se dá zprznit - děti i dospělí by mohli žvatlat, výskyt roztomilých zvířátek by mohl překročit míru s jakou se obvykle na farmách vyskytují a obraz by mohl hýřit přemírou barev. Toho všeho se Lasse Hallstrom vystříhal a tak děti z Bullerbynu mohou stát po boku předchozím adaptacím Lindgrenové od Olle Hellboma s hlavou vztyčenou. Slabé ****. (20.03.2009)

To nie sú len Lasse, Bosse, Olle, Britta, Anna a Lisa. To som aj ja vo veku desať rokov. Režisér je borec, nepokazil to, fakticky stvárnil život dieťaťa. Nie tak ako stovky iných, vo všakovakých dojákoch a depresívnych drámach, ktoré vypovedajú o všetkom možnom, len nie o detskej duši. Čo si budeme nahovárať, Astrid je iný level. A tento film je nádherný. Do najmenšieho detailu. Na dôvažok letný vidiek Smålandu a sloboda ľudí žijúcich si svoj život na roztrúsených farmách. Samozrejme, všade typické červené domečky s bielymi oblôčikmi. Jag älskar Sverige. (18.03.2020)

Hezká ilustrace mé milované dětské knihy, i když ty skutečné kresbičky od Heleny Zmatlíkové jsou samozřejmě dokonalé. Protože souvisí s dětstvím a s tím, jak jsem se na řádkách Dětí učila číst a jak s nimi prožívala všechna ta malá venkovská dobrodružství (naštěstí většinou bezpečná, protože jsem je často i napodobovala). Po shlédnutí filmu jsem tu knihu znovu oprášila – a přesně takhle by adaptace měly fungovat. (02.11.2017)