Pravidla moštárny

Teda ... to byla ale doba, co? Pravidla nejen moštárny se porušovala a nikdo se nad tím nijak zvlášť nevzrušoval. Ikdyž! Vzrušení tam přece jen bylo a jaké. Některé předvídatelné a zcela předpokládané a některé dost šokující. Film to byl jinak vážně milý, pomalu plynoucí, žádný zmatek a tak. Drama se konalo ryze v srdcích zúčastněných, kdy každé z nich svádělo svůj vlastní boj. Byla tam i jedna velmi dojemná chvíle, když si malý a zvídavý Fazy "konečně našel svou rodinu". Jediné co mi na filmu vadilo bylo obsazení Tobeyho. Jako pavouk byl fajn, ale já si na něj nemůžu zvyknout v tak jemném a citlivém dramatu. Zato Michael Caine zahrál svou roli lékaře, koketujícího s éterem, opravdu skvěle. 3,5* (28.04.2014)

Tobík v hlavní roli není OK. Jeho výkon je důrazně nevýrazný a osobní preference ohledně sympatií mám nastavené také poněkud jinak. Nekoná se ani slibovaný citový zážitek. Určitý emotivní nátlak přišel až v závěru, ale nemůžu si pomoci - celá zápletka s těhotenstvím Rose přišla nahodile, aby i dále byla předvídatelná, postrádající skutečný vzruch a jímavost. Jinak mají Pravidla mošťárny štěstí, že se jim daří budovat hezkou atmosféru, a to zejména v první polovině. Jakmile Homer opustí sirotčinec a Cainův Larch zmizí z plátna, už to není ono. Moštárenská pasáž je pro příběh titulní postavy - hlavně pro jeho závěr - důležitá, ale kouzlo první poloviny prostě nemá. Skutečně dojat jsem byl až v úplném závěru, kde se koloběh krásně uzavírá. Knihu si určitě přečtu. (29.03.2008)

Člověk je lehce udiven tím, že Irving stvořil podle vlastní sarkastické a naléhavé knihy napohled lyrický film z dob válečných. Ale stačí nahlédnout pod povrch novoanglických vilek, javorových lesů, jabloňových sadů a písčitých pláží a člověk ví, že ho tam čeká leccos včetně tělíček nechtěných dětí. Maguire a Theronová dojímají, ale kreace Michaela Cainea je o pět tříd převyšuje. "Good night, princes of Maine, kings of New England." (24.06.2007)

Výborná adaptace románu Johna Irvinga s neopakovatelně staromilskou atmosférou a poetickým pomalým plynutím filmového děje, kde prim hraje hlavně úžasná režijní práce v amerických scenériích naturalizovaného mága Lasse Hallströma a uměřené, ba ,,zdrženlivé" herectví Tobeyho Maguirea a Michaela Caina. Takhle má vypadat filmová romantika a takhle vkusně se mají točit dojemné filmy... (osobně mám ale z Irvingových adaptací raději Svět podle Garpa a z filmů Lasse Hallströma Co žere Gilberta Grapea? ... jedině proto nedám pět hvězdiček...) (17.02.2007)

Nablýskaný a vyleštený Miramax so všetkým, čo k tomu patrí. Čiže aj s tými negatívami. Hallstrom má aj lepšie filmy, tak sa trochu čudujem, že týmto získal najväčší ohlas. Na druhý krát ma to chytilo o niečo viac, ale stále platí, že na rodinkára Hallstroma sa jedná o jeho štandard. V jeho prípade to znamená však v Hollywoode vysoký nadpriemer. On totiž chytí za srdce aj vtedy, ak ho aj náhodou nemáte. (15.07.2009)