Pravidla moštárny

"Dobrou noc králové z Maine, princové Nové Anglie" vlastně ani nedokážu popsat, proč se mi ten film líbil, ale prostě je to tak. Je to příběh o životě, lidech a citech. A já se teda přiznám, že v posledních dvaceti minutách ukáplo nemálo slz. Je pravda, že se mi víc líbil ten úplný začátek než ten prostředek, ale nenudila jsem se ani vteřinu. 5* (06.03.2011)

Krásny a dojemný príbeh o prirodzenej potrebe človeka zaradiť sa do spoločnosti a každodenného života, aby bol nakoniec prinútený uvedomiť si, že svet tam vonku za bránami bezpečného útočiska nie je o nič lepší. K predlohe Johna Irvinga som sa ešte nedostala, takže s ňou nemôžem porovnávať film. Lasse Hallstromovi sa však podaril unikátny kúsok, Tobey Maguire ako typický "irvingovský" čudák hľadajúci svoje miesto, žijúci z okamihu na okamih, Charlize Theron ako kráska nespokojná so životnými pravidlami a úchvatná hudba, ktorej sila vyjadrovala viac, akoby sa na prvý pohľad zdalo. Nadpriemerná dráma o nutnom odchode k nájdeniu svojho miesta na tomto svete. (17.08.2008)

Člověk je lehce udiven tím, že Irving stvořil podle vlastní sarkastické a naléhavé knihy napohled lyrický film z dob válečných. Ale stačí nahlédnout pod povrch novoanglických vilek, javorových lesů, jabloňových sadů a písčitých pláží a člověk ví, že ho tam čeká leccos včetně tělíček nechtěných dětí. Maguire a Theronová dojímají, ale kreace Michaela Cainea je o pět tříd převyšuje. "Good night, princes of Maine, kings of New England." (24.06.2007)

Teda ... to byla ale doba, co? Pravidla nejen moštárny se porušovala a nikdo se nad tím nijak zvlášť nevzrušoval. Ikdyž! Vzrušení tam přece jen bylo a jaké. Některé předvídatelné a zcela předpokládané a některé dost šokující. Film to byl jinak vážně milý, pomalu plynoucí, žádný zmatek a tak. Drama se konalo ryze v srdcích zúčastněných, kdy každé z nich svádělo svůj vlastní boj. Byla tam i jedna velmi dojemná chvíle, když si malý a zvídavý Fazy "konečně našel svou rodinu". Jediné co mi na filmu vadilo bylo obsazení Tobeyho. Jako pavouk byl fajn, ale já si na něj nemůžu zvyknout v tak jemném a citlivém dramatu. Zato Michael Caine zahrál svou roli lékaře, koketujícího s éterem, opravdu skvěle. 3,5* (28.04.2014)

Lasse Hallström zkušeně uchopil další román s velkou emocionální a výpovědní silou, ale tentokrát na můj vkus strunu přetáhl. Snad se nechal příliš unést, a já mu to neberu, ale i tak musím říct svůj názor, a ten se odvíjí od prvních slov, která mě při vzpomenutí Pravidel Moštárny napadnou. A ta znějí: "Příliš dlouhé a příliš melancholické." A já odmítám propadnout takové náladě, byť by to bylo sebepoetičtější a může se přitom desetkrát herecky i hudebně koncertovat. Nicméně Oscar pro Michaela Cainea je od první do poslední vteřiny jeho působení na plátně naprosto zasloužený a vypadá to, že kouzlo Irvingova románu a Hallströmovy přesvědčovací schopnosti ve spojení s talentem herců prostoupilo celý film a povzneslo ho. Třeba až se tou bichlí prokoušu, uvidím to jinak, zatím ale 70%. (05.08.2005)