Ostrovní zprávy

Švédský klenot Lasse Hallström miluje outsidery, samotáře, podivíny. Je v jejich případě chápavě vlídný a jejich snahu o změnu popostrkuje až nefilmovými prostředky. Jeden takový, uvězněný v následcích svérázné výchovy, se právě zakoukal do temperamentní běhny, aby následující roky pečoval o jejich dcerku a sledoval, jak si nezodpovědná matka tahá domů milence a s jedním to při jedné autonehodě nezvládne. Pak zaklepe jistá svérázná teta a přesvědčí ho, aby začal znovu. Úplně jinde. Vykoupení se nabízí. Stejně jako nová láska, noví přátelé, nové možnosti. Hallström, který má tak znovu sakra velké pochopení pro lidské slabosti a podivínství, opět boduje. Jen to tentokrát není tak suverénní a přesvědčivé vítězství. Prvním problémem je asi to, že hlavní hrdina není zrovna zajímavý. Spíš doslova matný. Nehrát ho skvělý Kevin Spacey, byl by to vyloženě průšvih. Další problémem se jeví i to, že režisér lehce ustoupil prostotě vyprávění, která zdobila jeho předešlé kousky. Obyčejnost Gilberta Grapea, to byla radost. Tady chybí. Jinak potěší náladová kamera, hudba Christophera Younga a několik herců ve vedlejších rolích. Ač hrají „jen“ to, co jim scénář dovolí. (07.06.2016)

S citem pojaté melodrama, které nikam nespěchá, přesto za celé dvě hodiny ani na okamžik nenudí. Jeho hlavní předností je zástup výborných herců, kteří dokáží pouze očima vyjádřit ohromnou škálu emocí. Film sice vypráví na poměrně velkém prostoru nepoměrně menší drama, ale díky své podmanivé atmosféře a zkušené Hallströmově režii, má stále co nabízet. Hallström umně pracuje s jednoduchými symboly (život mimoděk ubíhající jako před očima tištěné noviny) i s dramatickou zkratkou. Dobře ví, co emocí chtivý divák vyžaduje a taky mu to servíruje. Jenom ne přímo na stříbrném podnose a v množství nesrovnatelně menším než v Pravidlech mošťárny. Myslím, že lépe knihu Annie Proulx (Zkrocená hora) zadaptovat nešlo. 75% Zajímavé komentáře: tron, Phillo (08.03.2008)

V tomhle filmu jde především o naději. Naději nás všech, kdo jsme příliš sami, příliš obyčejní, příliš nudní, příliš nesmělí, příliš zařazení do své malé levné škatulky, příliš naivní romantici, příliš velcí zastaralí dinosauři. O naději na to, že se ze svých škatulek vymaníme, nebo se ty škatulky začnou líbit náhle i jiným lidem. Tenhle film je poetičtější víc, než by se na první pohled zdálo. A nemám na mysli zrovna jen styl vyprávění nebo prostředí natáčení, ale spíš lidi, kteří tu jsou popisovaní. Připadalo mi to jako americká obdoba našich starých vesnických komedií, kde se každý s každým zná a s každým je z některé strany příbuzný. Zároveň ale mají takovej ten zvláštní přístup k životu, určitým způsobem velice praktický, ale zároveň zvláštně lyrický. Příběh je pomalý, s občasnou humornou nebo dramatickou vsuvkou, ale není ostatně takový i celý lidský život? A herecky nemám co vytknout. Možná dokonce přijdu na chuť i Julianne Moore, která se mi tu ve snad druhým filmu vůbec opravdu líbila. (02.09.2007)

Přebolí někdy ztráta milovaného člověka? Ale taky film o člověku, kterého naprosto změnilo nové prostředí. A co se týče prostředí, tak filmy zasazené do drsného severního prostředí mám velice rád. Neboť lidé tam jsou naprosto jiní než my, zhýčkaní městskou jednoduchostí. Když odbočím, velice zajímavé je, že když přijde člověk na sever (drsné místo pro život), jedná se zpravidla o drama, je-li tomu naopak, jedná se zpravidla o komedii (např. "Krokodýl Dundee"). Možná by mě taky zajímalo, jak by si poradil člověk ze severu ve městě v dramatickém filmu. Jde totiž o to, že ve filmech typu Ostrovních zpráv jsou nám lidé z drsného severu představováni jako ti jediní správní, s pevnými zásadami atd. atd. Kdežto lidé ve městě jsou prostě vykreslováni jinak. Faktem ale je, že ve městě člověk o tu svou kůrku chleba nemusí bojovat tolik jako na drsném venkově. Tedy, film se mi velice líbil. Jak už jsem napsal, kvůli prostředí, ale především kvůli psychologickému a morálnímu podtextu. Film byl i tajemný, kdy hlavní hrdina neustále zjišťuje nová a nová tajemství jak své rodiny, tak i ostatních lidí na ostrově. Velice důležitým momentem ve filmu je fenomenální herectví Kevina Spaceyho. Ten chlap v tomto filmu hraje mimicky neuvěřitelně monotónně a přitom si to divák musí neskutečně užívat. Ano, tak tak má hrát pan herec. Velmi dobrý film o ztrátě a dlouhém čekání na zahojení a možná i nahrazení starého novým. (01.06.2012)

„Ak dokáže utopenec ožiť, potom sa zranený človek dokáže uzdraviť.“ Jéminenky! Čo si o tom myslia fanúšikovia Pulitzerom ocenenej knižky E. Annie Proulxovej, to už sa musíte spýtať ich... ja som román nečítal, ale mám pocit, že si myslia to, čo o filme MANDOLÍNA KAPITÁNA CORELLIHO, teda ďalšej filmovej adaptácie románu príliš komplikovaného aj pre šesťhodinovú filmovú adaptáciu. Ladenie otravného až nesympatického filmu je príliš do rozprávky, jednu rozpačitú scénu (sex) strieda druhá, celé to vzbudzuje výrazne „nedokončený" dojem (producenti Weinsteinovci sú povestní tým, že režisérom často vezmú film a totálne ho prestrihajú), herci sú slabí (aj Glenn a Denchová), pekná výprava nezachráni všetko... a vôbec, režisér Hallström má svoje najlepšie časy (ČO ŽERIE GILBERTA GRAPEA, ČOKOLÁDA) dávno za sebou. Čo už. Patetické a zjednodušujúce. (30.10.2004)