Recenze (1)
„Měl jsi pravdu, když si říkal, že klub se chýlí ke konci...“ Tak nám nekdější provokatér upadl s léty do deprese. V jistém směru jsou Nespavci od Mockyho zajímavým protikladem k režisérovým komediím ze 60. let typu Přátelé kopretiny nebo Velké prádlo, ve kterých předváděl svérázné revoluční hrdiny, bouřící se proti společenskému problému neotřelými způsoby a většinou navzdory nástráhám policie i velmi úspěšně. Tady si parta nespavců poflakující se nočním městěm založí z letargie podobný spolek se společenským poselstvím, ale vše se během pár dnů zvrtne natolik, že z něj postupně vzejde jenom tuctový gang často náhodně obkrádající a vraždící lidi a zbyde jen podivná pachuť pro diváka a deziluze pro hlavní aktéry. Loudavě plynoucí dění s minimem atmosféry rozvíří občas Mocky nějakou krvavou úchylností, ale jako horror či thriller to takhle moc nefunguje. To by možná nevadilo, už jsem si u Mockyho zvykl, že se pravidel klasických žánrů (s výjimkou těch pár klasických komedií) mnohdy neřídí, bývají u jeho filmů uváděny spíše orientačně a točí si takový svůj vlastní žánr se svou absurdní poetikou, ale co mě nejvíc zklamalo, byly často nezáživné herecké výkony. Odpustil bych Mockymu rozstřílený mozek a možná i ten rozstřílený penis, ale neodpustím mu řádku nudných scén uprostřed filmu a nepovedený výběr herců, kteří mají tu poloviční nudu na svědomí. Jediný, kdo tady za něco stál a hrál, byl Mockyho hlavní parťák Bruno Putzulu, pak ještě Rufus (byť ten se objevil asi jen ve 3 scénách). Zbytek by asi úspěšně zapadl v nějakém podprůměrném TV seriálu, ale ne ve filmu tak osobitého režiséra. Díky Putzulovi, Cosmově hudbě a několika hodně povedených scénám (ať už s absurdní nebo melancholickou náladou) za 3*, ale celkový zážitek mám tady spíše nevyrovnaný a čekal jsem víc. Nejvíc se mi líbilo prvních a pak posledních 20 minut. [55%] ()