Dáma s kaméliemi

Smutné. Nie kvôli nepriaznivým životným okolnostiam, nenaplnenej láske, alebo kvôli chorobe a smrti. Poľutovaniahodné pre spôsob života, pre totálnu duchovnú prázdnotu a beznádej. Formálne jedno z najlepších spracovaní svetoznámej Dumasovej Dámy s kaméliami, s nadpriemernými hereckými výkonmi a dokonalou Morriconeho hudbou. Žiadna zábava ani príjemný relax. Pocit znechutenia a zároveň hlboký súcit.... (21.07.2011)

Film se vyvíjí úplně stejně jako hlavní hrdinka. Když si je nejistá a její život se točí v kruhu, tak stagnuje celý film, když něco skutečně prožívá a je sebejistá, tak se skutečně začne něco dít i ve filmu. Na skutečné emoce ale kvůli celkové odtažitosti nedojde, i když se Morricone snaží. (09.05.2016)

Moc se to snaží být uměním a zapomíná na to, že by měl mít nějaký spád. Hlavně ale tam není psychologie Alphonsin, která by mi vysvětlila, proč si vybrala způsob života, protože mi nepasuje zádumčivá Isabelle Huppert, jak děla ze sebe prostitutku. Ve škole jsme se o tomto díle neučili, a to ani o spisovateli (to jsem zjistil až při hodnocení) ale svoji literární předlohu nezapře, protože jsem si vzpomněl na Nanu (od Emila Zoly), kterou jsem četl před časem. (21.02.2016)

Asi není moc filmů, ve kterých se sejde tolik herců absolutní světové extratřídy: Isabelle Huppertová, Gian Maria Volonté, Bruno Ganz, Fernando Rey. Na všech je vidět, že přesně pochopili režijní pojetí, které svojí civilností přirozeně propojuje občasné decentní užití naturalistických prvků s nenásilnou poetizací. Film je velmi silný právě tím, že se obejde bez povrchního vnějškového patosu. O to víc pak působí všudypřítomný smutek nad stavem společnosti i nad údělem jedince, smutek, který všechny zmíněné herecké hvězdy dokážou vyjádřit brilantně jemnou drobnokresbou. Na Oscara by jim to asi nestačilo - ale to není žádné mínus, spíš naopak. (25.06.2014)

Snaživá a ambiciózní filmová adaptace proslulé literární předlohy z dílny Alexandra Dumase mladšího. Bylo by asi naivní pídit se po tom, kolik lidí ten román skutečně četlo, ale v obecném povědomí se tohle dílko udržuje a většina lidí dokáže říct, o čem příběh pojednává. Je mi líto, ale přestože Bolognini shromáždil exkluzivní hereckou grupu v čele s femme fatale francouzské kinematografie Isabelle Huppert, výsledek je akademicky odtažitý, studený a bez tempa. Jakkoliv režisér předkládá krásné obrazy a podmalovává je precizně složenou a natočenou hudbou, výsledkem je až příliš často ušlechtilá vysoce kultivovaná nuda. Skutečné emoce, skutečná citová angažovanost se tady prostě nekoná. Je mi líto, ale tentokrát to bude jenom za 3* a 60 % celkového dojmu. (02.08.2014)