Jejich nejlepší hodina a půl

Je ťažké napísať o tomto snímku komentár, možno aj preto, že je to ťažká snímka. Navyše z Veľkej Británie a to dá naozaj zabrať. Herci dobrí, ale žiadna extra sláva (okrem bohyne Gemmy Arterton), rovnako tak ich podané herecké výkony. Príbeh síce celkom kvalita, ale o dialógoch by sa už dalo polemizovať. Hudba ušla ale taká tá nemastná neslaná. Ja som sa miestami nudil, miestami sa mi to naozaj páčilo, sem tam boli hluché miesta. Ono by sa dalo povedať, že to nieje snímka pre všetkých, musíte mať naozaj tento štýl filmu radi, inak to pre vás ani nič moc nebude. Takže presne takej skupine ľudí by som to doporučil. Dej celkom odsýpa, ale čo na tom keď finále snímky je už vopred jasné. Ja som od toho až tak nečakal a to bolo podstatné, že moje očakávania boli v podstatne naplnené a nedostavilo sa ani nijaké potešujúce prekvapenie. Je to taká tá skoro priemerná záležitosť. (21.12.2019)

Že letos uvidím dva filmy o Dunkerku, to by mě teda ani ve snu nenapadlo ;). Po rozpačitějším úvodu se rozjede zajímavý vhled do zákulisí příprav propagandistických snímků, který podporují dobře zvolení herci (Claflinovi sekne dokonce i knírek, Nighy je hvězdou vždy a všude bez ohledu na velikost jeho role), výprava a hudba. A protože za hudebním doprovodem nestojí nikdo jiný než Rachel Portman, dojde v závěru i na dojetí. Jedno z nejmilejších překvapení KVIFF 2017. (07.07.2017)

Kategorie "doják" prokazuje svou životnost stranou přežitých genderových schémat. "Their Finest" do klasického milostného trojúhleníku vnáší motiv emancipace, který zase podmiňuje převrácení klišé a rolí, které jsou postavám přiřknuty na základě pohlaví. S tím koresponduje linie o prosazování se žen na postech a v odvětvích dříve přiřknutých mužům. Skrze dobře rozvržené mužské postavy nabízí film identifikační vzory také pro mužskou část publika, což ve výsledku skládá podívanou, u které si emancipačně může pobrečet každý. (14.07.2017)

,,POTŘEBUJEME PŘÍBĚH, KTERÝ INSPIRUJE NÁROD“... /// Jak se dělal film v časech, kdy bylo všechno podřízený válce. (A taky o vztahu dvou lidí ve filmovým ansáblu.) Sympatická Gemma Arterton a okouzlující Bill Nighy v příběhu plným tragédií… Co si filmovej divák může víc přát? Snad jen radost, dojetí a vítězství života nad smrtí. Čekal jsem komedii a vona z toho vylezla dojemná romanťárna. A ten závěr…já snad napíšu nějakej (dobrej (samozřejmě…) scénář. Mít možnost sledovat v kině všechny ty emoce z mojí hodiny a půl, za tu námahu stojí! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2009 napsala Lissa Evans, neznám. 2.) Tenhle Dunkerk byl trapně válečnej! 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (19.11.2017)

Začínala před devatenácti lety s rodinným filmem, aby o dva roky později podle manifestu Dogma 95 bavila s Italštinou pro začátečníky. Hlavní myšlenky manifestu náležitě prodala, ovšem při přechodu z dánské půdy to začalo v případě režisérky Lone Scherfig drhnout a trestuhodně klouzat po povrchu (Škola života). Jeden den byl zase trošku kalkul, ale svůj účel splnil (emoce, energie). Tenhle kousek o filmařích má sice slušnou atmosféru, ale sráží ho roztěkanost a schematičnost. Samotný příběh pro mě nebyl z nejatraktivnějších, široké spektrum emocí se nedostavilo, víc bych navíc popohnal střihače. Za mě ve výsledku film, na který nebudu vzpomínat tak, jak bych původně doufal. Ovšem Bill Nighy si zase jednou užívá svou roli. (03.08.2017)