Papírové hlavy

Proložení nadšeneckých filmových týdeníků z doby budování ráje na zemi civilními svědectvími těch, kdo byli z budovaného ráje vyloučeni, zavíráni a mučeni vytváří z filmu téměr absurdní komedii. Smát se u ní však nedá, jen šklebit. Dechberoucí, děsuplné. Také těžce sarkastické - ta jízlivost však není výsměchem cynika, nýbrž voláním muže zraňovaného pohledem na to, jak je pošlapávána pravda a mediálně hlásán klam. (17.02.2013)

Zneklidňující dokument o komunistické totalitě, založený na vnímavém (sdělujícím a interpretujícím) spojení archivních záběrů se svědectvími pamětníků. Jako starší Hanákovy filmy se i tento snaží syntetizovat a zbytečně neinstruovat: předkládá nestrojeně exponovaný obraz a upřímné slovo, bolestně těžené z hloubi lidské paměti (mysli i těla, kdysi zkoušených ponížením, nyní lhostejností), a umožňuje tak divákovi čistou, ideologicky nezatěžovanou konfrontaci vlastní životní zkušenosti s empirií člověka, národa a státu. Trefně zvolený obraz papírových hlav, zároveň směšné i hrůzné metafory, připomíná moc anonymity a anonymitu moci, dvě etické zrůdy, které mohou povstat kdykoliv – uniformou a zákonem, davem a vládcem. (23.12.2013)

No, hodnotiť Papierové hlavy nebudem, pretože hodnotenie dokumentárnych filmov spoločne s hranými nepovažujem za správne. Vyjadriť sa však musím, pretože ide o mimoriadne závažný dokument s vysokou vypovedacou schopnosťou. Nielen pre pamätníkov, ale najmä pre tých, ktorým už zobrazované udalosti nič nehovoria, pretože nepoznanie tejto, nie príliš vzdialenej histórie, môže ľahko viesť k jej repríze. To je asi najdôležitejší odkaz Hanákovho filmu generácii, ktorá otcom vyčíta nečinnosť neuvedomujúc si ich vlastnú aktuálnu pasivitu voči totalitným pokračovateľom. (27.12.2010)

Výborně strukturovaný dokument, který mixuje výpovědi lidí postihnutých komunistickými represemi a hrané pitoreskní pasáže, které metaforicky ilustrují zobrazovanou dobu, s úryvky z projevů funkcionářů a dobových týdeníků, čímž se vytváří až tragikomický kontrapunkt. Toto funguje dokonale. Slabinou Papírových hlav je fakt, že příčiny a okolnosti některých důležitých momentů (rok 68, Charta 77) vůbec nevysvětluje a zůstává u nich pouze na povrchu. Nejpůsobivější jsou určitě padesátá léta a rok 89. V prvním případě je ponecháno hodně prostoru autentické a emotivní výpovědi dobových svědků. V druhém případě je naopak velmi výmluvný obraz sám o sobě. Smutnou tečkou je pak konec, který reflektuje mínění lidí v prvních letech demokracie. (17.11.2010)

Tento účelovy a zmanipulovaný film obhajuje posluhovačov fašizmu a neskôr príživnikov a parazitov. Smiešne je, že všetci hovoria aký boli mučení a vystavovní uránu a iným vplivom škodiacim zdraviu, avšak práve oni majú vysoký vek a su celkom zdraví a vitálni. Dnes ludia umieraju podstatne mladší na rakoviny a choroby z povolania a je to v poriadku. Smiešná je aj obhajoba cirkevných hodnostárov a celej katolíckej cirkvi, ktorá mala zmluvy s fašistickým Nemeckom a podielala sa, a schvalovala hromadné vyvraždovanie. Mám pocit, že autor filmu je fašistický kapitalista. Úmyselne strieda socialistické klipi a výpovede tiranov + príživnikov, aby to vyznelo dojemne. Moralistický a zároveň pokritecký film v ktorom objektivita zdochla. Mám oplakávať kriminálnikov a jednotlivcov, keď je okolo nás hromada bezdomovcov, nezamestnaných, hladujúcich a cirkev sedí na bilionoch káže chleba a vodu a topí sa v luxuse. Jediná demokracia čo dnes je sa meria množstvom majetkov a peniazmi. Kto nemá peniaze nie je ani slobodný a nepocituje ani demokraciu. Skupinka ludí vytrhnutá z kontextu a na ích výpovediach očiernený celý systém - odpad!! (25.03.2012)