Drákulovo znamení

„Scars of Dracula“ je snímek, který docela dobře zobrazuje strach lidí a dává jej do kontrastu s celkem zábavnými scénami. Tohle se filmu musí nechat, podařilo se mu spojit zábavnost s hororem, protože i z hlediska hororu jsou zde docela dobré scény, i když většinou zaměřené hlavně na krvavost než na děs samotný. S tímhle dílem ale tvůrci nešlápli tolik vedle a je stále velmi koukatelný. (11.01.2016)

Osobne mám radšej beštiálneho agresívneho expresionistického Draculu z predošlých častí. Áno, tu je uveriteľnejší, koná reálnejšie, no nie je to taká sranda. Síce úvodná scéna naznačuje, že film budú pekné jatky, väčšinu filmu sa len kecá a skutek utek. Chuť spraví až záver na streche hradu v pozadí s nočnou hmlistou atmosférou Transylvánie, ktorej kraľuje démonický Lee. (21.10.2011)

Opět sledujeme smutný příběh o hodném feudálovi, který zaměstnává mentálně a zřejmě i sociálně znevýhodněné osoby, chrání nezvané hosty před svými z řetězu urvanými čubkami a jelikož cesty do pekel jsou dlážděny dobrými úmysly, nejprve mu banda řepáků vypálí letní sídlo a posléze je opakovaně přepadán těmi, jimž bez nároku na zisk poskytl příštřeší. Naštěstí si alespoň zvládl od minulého filmu pořídit alarm (netopýr FTW!), takže není překvapen ve spánku, leč i tak se naň na závěr sesype blesk ex machina. Paradoxně za tohle režisérovi dík, neboť jeho protivník byl takový kokot, že by bylo opravdu moc, aby ho nějak sejmul sám. Btw. scénárista zřejmě trpěl obsesí na opakování vět, chvílemi jsem měla dojem, že koukám na Teletubbies. Trololo nemalé & velmi mne těší, že tu měl konečně Christopher Lee po zásluze dosti prostoru na vyblbnutí. (30.03.2013)

,,On je zlo! On je ďábel sám!" Krvavé oči a sinalá tvář upírského hraběte neznají slitování. Krvelační obří netopýři (rád jim odpustím viditelnou loutkovost na špagátech), skvělé zrození hraběte v úvodu, události v kapli, strach vesničenů, šílená jízda kočáru lesem a opakované návštěvy hlavních postav hradu, jež se pro některé stávají osudnými. Skvělá hudba, nezbytná mlha a rozkošné kašírované kulisy tak, jak je fanoušek starého Hammeru má rád. Výborná práce s barvou - červená+černá+zlatá. Červené závěsy, svíce, křesla, přehozy, postel s nebesy, krev...černí koně, kočár a třeba šroubovnicové sloupy u postele, zlaté svícny a šperky...Skvostně zařízený interiér hradu, kde sídlí pradávné zlo. Násilí se nezastaví u vraždy a následného porcování mladé ženy sekáčkem a pilou...Pohádkově horrorový příběh je už dnes vpravdě kultovní... (10.02.2012)

Ten posun od roku 1958 tam nepochybně je. Ch. Lee jakožto velmi zachovalý padesátník působí studeně a neosobně, což vytváří pěkný kontrast nejen k mladým studentům, ale především vůči bujňoučkým dekoltům zdrávím kypících děvuch. Když se podívá na své mladé krmivo, člověk ty podlamující se kolena vcelku chápe. Scénář nedělá ze Scars of Dracula bůhvíjaký horor, ale ve výsledku to není špatné. Působí to jako retro-retro. Mluví se jen velmi málo a obrazy evokují staré němé filmy. Má to jakousi barokní nostalgii. Smělí studenti neznalí hrozeb zla z temnot, stojí proti bat masterovi s jeho nikdy nekončící chuti na krev. Tentokrát je navíc i surový. Nemohu říct, že bych byl kdoví jak odvařený, ale něco do sebe to má. Nebýt gumových netopýrů a kdyby Lee dostal víc prostoru, klidně bych 4* dal. (22.08.2023)