Paradise Trips

Já vlastně ani pořádně nevím, co mě přimělo ke zkouknutí poměrně neatraktivní komedie. Buď mám nějakou skrytou vášeň k filmům o autobusácích, nebo jsem byl zvědaví na další adaptaci střetu zarudlého stáří s bohémským mládím, nebo jsem prostě jen neměl na večer lepší plán. Každopádně jsem čekal něco malinko jiného, ale to bude zřejmě tím, že jsem příliš pečlivě nečetl obsah. Zpočátku jsem se opravdu dost nudil a nemálo trpěl. Na jakési rodinné drama jsem nebyl vyloženě zvědavý. Spíše jsem se hodlal zasmát. Vtipu film moc nepobral. Občas vystrkují růžky jakési záblesky černé, respektive spíše jen šedé, komedie. Nějak více vtipné byly snad pouze před závěrečné halucinace a dědkovo paření. Na jedno zkouknutí je to snesitelná záležitost, přičemž člověk alespoň nahlédne pod pokličku zemi s vůbec nejlepším filmovým průmyslem - nejúžasnější Belgii. Protože mám úžasnou náladu, tak dám šeredné dva kousky. Opravdu není oč stát. (17.06.2016)

Hrozně mě potěšilo prostředí, ve kterém se film odehrává. Nepamatuju si totiž, že by někdy někteří tvůrci téma svého filmu situovali do psytranceového festivalu. V rámci prostředí má u mě film velké plus, díky kterému jsem měl chuť film dokoukat. Zbytek je rodinné drama, které je standardně průměrné a vůbec nikam se neposune. Závěr je třeba vysloveně na facku. (18.03.2018)

Na tento film jsem se dívat zřejmě omylem. Starý řidič autobusu se dostane do skupiny asociální mládeže, která jede na jakýsi festival v duchu bývalých hippies a jejímž jediným heslem je absolutní volnost, kde neplatí žádný zákon. Mario kdysi udal svého syna, který se stal drogovým dealerem v domnění, že ho nějaký čas v kriminále převychová. Nestalo se tak a došlo naopak k absolutnímu odcizení a nenávisti. Jednoznačně jsem ovšem stál na straně Mária a scénář všechnu ideu pohřbil tím, když se Mário po jakémsi fetu začal včleňovat mezi tuhle mladou sebranku. Je to asi pohled do reálií tohoto odporného zkaženého světa 21. století s jeho postojovým liberalismem... Hnus. (10.03.2018)

Nerudný řidič autobusu Mario mě nejdřív neskutečně štval, ale během filmu jsem si k němu našla cestu a v závěru už jsem s ním docela sympatizovala. Prostředí festivalu bylo dost dobrou kulisou k vyříkání si letitých sporů mezi Mariem a jeho synem Jimem. Asi nejvíc mi v paměti utkvěla scéna, kdy opojený Mario paří na hudbu, která ho na začátku příběhu notně nasírala. Každopádně jde o komediálně laděné drama, jež se mi výborně trefilo do nálady. (70%) (09.05.2020)

Jakožto hororový expert sice komedie příliš nevyhledávám, ale v případě Paradise Trips jsem udělal výjimku a rozhodně nelituji. Už od začátku jsem se totiž těšil zejména na unikátní atmosféru festivalu Lost Theory, kde se také většina snímku odehrává, na jehož pozadí jsem pak mohl druhotně nahlédnout pod pokličku spletitých vztahů jedné "povedené" rodiny, jejíž členové při znovunalezení cesty k sobě zažívají lehce úsměvné patálie. Paradise Trips tak ve výsledku představuje poměrně chutnou jednohubku, kterou bez problémů strávil i můj ortodoxní hororový žaludek. (30.05.2016)