Manifesto
Manifesto
Manifesto
Manifesto
Obsahy(1)
Snímek Manifesto režiséra Juliana Rosefeldta skládá hold proměnlivé tradici a literární kráse uměleckých manifestů a zároveň kriticky zkoumá roli umělce v dnešní společnosti. Manifesto čerpá z textů psaných futuristy, dadaisty, členy hnutí Fluxus, suprematisty, situacionisty, vyznavači hnutí Dogma 95 a příslušníky dalších uměleckých skupin a také z úvah jednotlivých umělců, architektů, tanečníků a filmařů. Režisér Rosefeldt sestříhal a znovu poskládal třináct koláží, které pojednávají o uměleckých manifestech a skrze objektiv kamery předávají myšlenky tvůrců, jako jsou Claes Oldenburg, Yvonne Rainer, Kazimir Malevič, André Breton, Sturtevant, Sol LeWitt, Jim Jarmusch a další. Tyto „nové manifesty“ se pak prostřednictvím držitelky Oscara Cate Blanchett proměňují v moderní výzvu k akci. Herečka se zde vtěluje do třinácti různých postav, mezi nimiž najdeme například učitelku, loutkářku, hlasatelku zpráv, dělnici v továrně nebo muže bez domova, a v neočekávaných kontextech vdechuje nový život proslulým i méně známým slovům uměleckých prohlášení. Rosefeldtův film odhaluje performativní složku a politický význam těchto manifestů. Texty vznikaly obvykle v záchvatu mladického rozhořčení a vedle vyjádření touhy změnit svět prostřednictvím umění zároveň představují ozvěnu hlasu své generace. Manifesto zkoumá působivou naléhavost těchto historických prohlášení, jež kdysi s vášní a přesvědčením sepsaly skupiny umělců, a nastoluje otázku, zda jejich slova a pocity odolaly plynutí času. Mají univerzální platnost? A jaký posun nastal v dynamickém vztahu mezi politikou, umění a životem? (Artcam Films)
(více)Videa (2)
Recenze (30)
Who is who v moderním umění prostřednictvím hereckého eskamotérství Cate Blanchett. Není to drama, je to výstava a čistý experiment, který by neměl mást nikoho, kdo "jde na film". Jako takový snese a musí pochopit celou škálu hodnocení. Není to edukativní, protože u monologů nejsou úvody k tomu, na co jsou vázány (pokud si tedy nezapamatujete oněch čtyřicet jmen, jež se na začátku v půlsekundových prostřizích objeví - Gaspar Noé se tam holt frackovitě nacpal a to nemusel říct ani slovo, frajer), není to analýza ani srovnání. Více než cokoli jiného je to divoký hive-mind potřeby odporu, protože citace vycházejí z nejradikálnějších období zmíněných autorů. Pokud existuje nějaká korelace mezi stylizovanými sekvencemi a pronášenými myšlenkami, moc jsem jí neobjevil, respektive citace Marxe v troskách průmyslového objektu vypadá, že je na místě, diktování bodů Dogmy 95 malým dětem při kreslení výkresů (jako nejspíš oponentura předtím citovaného art brut) je nejspíš divnej vtip, co má však společného fluxus se scénickým tancem a proč citovat dadaismus nad rakví, to budu muset odposlouchat někde od vedlejšího stolu v kavárně Jericho. ()
Ja akosi tieto alternatívne, umelecky vyšpičkované snímky nemusím. Možno nie som ten typ intelektuála, ale ja od filmu očakávam, že pri ňom vypnem a sem-tam sa aj zamyslím, o čo ide. Toto bolo až príliš na mňa a Rosefeldt divákom v podstate ponúkol divákom svoj vlastný svet očami Cate Blanchett, ktorá tu aspoň ukázala, že je schopná zahrať akúkoľvek rolu. Inak ale nie je prakticky nič iné, čo by ma na tomto snímku zaujalo. Len slabé dve hviezdy. 30 % ()
Směs artu a filosofie, nad kterou bude řada diváků kroutit hlavou. Je to vůbec film? Je zde herecká královna Cate Blanchett. Je to setkání s umělci dříve známými jako “Manifesto” očimě režíséra a umělce videoartu Juliana Rosefeldta .Téměř 15 let dělí dvě instalace Juliana Rosefeldta „Asylum“ a „Manifesto“ v pražské Národní galerii. Https://en.wikipedia.org/wiki/Julian_Rosefeldt ()
Na úvod jen, neviděla jsem film ale expozici, kde hrálo všech 13 krátkých snímků zárověň. Občas se přihodí, že vám někdo řekne: "Pojď půjdeme na výstavu, hraje tam Cate Blanchett, zosobňuje různé ženské osudy..." No, a pak sedíte na lavičce před plátnem a nestačíte se divit. Je možné, že hluboký zážitek, který mi poskytla série krátkých filmů, pramenil zejména z překvapení, urputné snahy pochopit a pak občasného rozpoznávání útržků a vět. Každopádně, je to audiovizuálně fascinující a až geniální ve chvíli, kdy všechny filmy splynou, v okamžiku manifestu, v jedno velké kolektivní vědomí. ()
Jednotlivé Cate-ine persóny milo i pomerne vtipne štylizované, zaváňajú mi však samoúčelným exhibicionizmom a to nielen po istom čase už otravne expresívnymi hereckými kreáciami, ale najmä film samotný obsahovo pôsobí "pretentious", za veľkými (cudzími!) slovami, manifestami veľkého kultúrneho významu (fakt ma ako také zaujímali skoro všetky!), akoby sa neskrývalo nič, iba prázdna schránka a zopár vtipných obrazových kontrapunktov. Vo výsledku sa na jazyk dostáva slovné spojenie zbytočná, no pekne nasnímaná nuda pre kaviarenských pseudointelektuálov. 2,5* ale Rosefeldtovi to príliš nezazlievam, keďže pôvodne šlo o viac-obrazovkovú umeleckú inštaláciu a nie celovečerný film, ktorý je imo pre tento koncept nevhodnou formou. ()
Galerie (56)
Zajímavosti (2)
- Dvanáct dní se natáčelo v Berlíně a okolí. (ČSFD)
- Celosvětová premiéra proběhla 9. prosince 2015 v Melbourne v Australském centru pro Moving Image (pohyblivý obraz). (Varan)
Reklama