Zabiják & bodyguard

Patrick Hughes má slušně našlápnuto - po povedených třetích Expendables přihazuje do kotle s anarchisticky nevycválaným akčním buddy-movie, kde se v hláškování předhání vrchní motherfucker s Deadpoolem, a do toho si střihnou i nejlepší automobilovou (lodní, motorkovou) honičku za dlouhé roky. Je radost na to koukat, a vzbuzuje chuť hned si ji ještě párkrát přetočit znovu. Zbytek akce pak sází spíš na invenční využívání prostředí a humor, než na vymazlenou a dokonale provedenou choreografii - což je dobře, Reynolds ani už dost obstarožní Jackson nejsou zrovna Donnie Yen s Keanu Reevesem, a ty kung fu otočky a vysokokadenční odpravování záporáků na jeden záběr by jim tu nikdo nevěřil. A humor v jejich scénách funguje na výbornou, stejně jako nakousnutí jejich milostného života (Salma je po dlouhé době zase kvalitní šelma). Kde už to tolik nefunguje, jsou všechny scény zasazující jejich praštěnou road movie do širšího příběhu, který je do kontrastu se zbytkem seriózní až nepříjemně hodně. Režisér si evidentně nebyl úplně jistý v kramflecích a zabrzdil s nadsázkou právě tam, kde na ní měl přitlačit co nejvíc - Gary Oldman by se intenzivnějšího přehrávání v roli uberevil psychotického diktátora jistě zhostit dokázal výborně, kdyby mu k tomu scénář a režisér dali možnost. 8/10 (14.01.2018)

Dlouho se mi nestalo, abych měl pocit, že po shlédnutí filmu jsem viděl dvě kvalitou naprosto rozdílné poloviny akční komedie. Nadšení z nové akční komedie z kraje postupně klesalo, když jsem pozoroval příběh odehrávající se v Londýně, který není ani moc vtipný a dvojka Samuel L. Jackson a Ryan Reynolds se ne a ne naladit na správnou buddy vlnu. Trvalo to dlouho a chvíli jsem měl i pocit, že film nevydržím dokoukat. Třeba Salma Hayek je tu tak strašně nevtipná a v roli mi tak příšerně neseděla, že trapnosti nasazovala korunu. Jenže po hodině filmu se stalo něco neuvěřitelného. Film se přesunul do Amsterdamu a nejenom, že rozjel naprosto úžasnou akční smršť, ale dokonce začal i docela dost bavit. Samuel se tu s Ryanem vysloveně našli a začali proti sobě drtit jednu hlášku za druhou. Z druhé poloviny jsem nakonec byl tak nadšený, že jsem si pár scén musel pustit znova. Jak je sakra možné, že jeden film může vyvolat až tolik rozdílných emocí? (30.11.2017)

Kdybych mi bylo dvanáct a film bych viděl v sobotu večer na Nově, byl bych nadšen. Jenomže dvanáct mi už dávno není a film jsem viděl v kině. Shane Black, který zásadně ovlivnil podobu moderních buddy movies, pochopil, že pokud chcete filmy jako Smrtonosná zbraň točit dneska, nesmíte se/je brát vážně (viz třetí Iron Man nebo Správní chlapi). Náběhy k sebereflexi jsou sice i v Zabijákovi a bodyguardovi (i když hranice mezi „je to hrozně debilní, vy to víte a my víme, že to víte“ a prostým „je to hrozně debilní“ je někdy hodně tenká), ale film s nimi pracuje hrozně nedůsledně. Vedle takřka parodických scén (za Michaelem probíhá apokalypsa, zatímco on nerušeně pokračuje ve svém monologu) jsou zde momenty prosté nadsázky, které mají být dojemné nebo, v horším případě, vypovídat o pseudofiktivních válečných zločinech (linie s Dukovičem mi vzhledem ke kontextu přišla dost nevkusná). Stejnou krizí identity trpí i postavy. Občas se chovají jako osoby poučené žánrovými klišé, ale v řadě jiných ohledů jen předvídatelně následují konvence a dělají hloupé chyby. Vyprávění zas a znovu ztrácí spád vinou neúspěšné snahy zlidštit oba hrdiny pomocí jejich vztahu s drahou polovičkou a víceméně seriózního vysvětlování toho, jak se z nich stali lidé, kterými jsou (naprosto mimo je svým velevážným tónem třeba flashback s Dariovou první vraždou). Tohle neustálé vztahově-poradenské mudrování, dokonce i v okamžicích, kdy hrdiny znatelně tlačí čas, není obratně zakomponované do probíhající akce a jen natahuje stopáž – hlavní dějová linie se jakoby zastaví, aby se pánové mohli nimrat ve svých pocitech a trochu si zafňukat. Tempo je tak notně nevyrovnané a film se zdá být mnohem delším. Úroveň hodně zvedají dlouhé akční sekvence v Amsterdamu a Haagu, které jsou sice strašlivě sestříhané a vyprávění nikam neposunou (tedy kromě toho, že se postavy přesunou z jednoho místa na druhé), ale mají patřičný drajv a vtip. Pak ovšem přichází nezvládnutý (trikově, scenáristicky, herecky) závěrečný akt, který v podstatě popírá předchozích sto minut (vše se nakonec vyřeší úplně jiným způsobem, než k němuž příběh celou dobu směřoval) a celý film míří strmě do háje. Zabiják & bodyguard by mohla být výborná high-concept akce s dvojicí charismatických herců (z nichž filmu skutečně kraluje Jackson) a devadesátkovým feelingem, jenomže to by nesměla svou béčkovou přepálenost tak neobratně obhajovat a dodávat si na důležitosti způsobem, který zabíjí veškerou zábavu. 50% (18.08.2017)

Na komedii je to málo vtipné. Na akční film málo napínavé. Tento snímek je taková jednohubka na alkoholový večer. Čím více povzbuzovadlo v sobě budete mít, tím se vám bude líbit pravděpodobně více. Celé se to nese ve velmi odlehčeném duchu. Zápletka je trapná a snadno prokouknutelná. Oba herci hrají zřejmě to, co se po nich žádalo. Vedlejší role, zejména ženské, jsou nedobře obsazené a vyznívají do ztracena. Do filmu taktéž absolutně nezapadávaly romantické vsuvky a rady do života od černočerného Jacksona. Do podobného filmu se takový prvek nehodí.Osobně nechápu vysoký povyk kolem tohoto filmu. Ačkoli jsem pár pěkných momentů zaznamenal, tak mnou cloumala při sledování především nuda. Lepší dvě hvězdy. (18.11.2017)

Akčních komedií, které nejsou stupidní, trapné, nebo prostě jen zoufale nevtipné, není mnoho. Zabiják & bodyguard je však osvěžující výjimkou. V naprosto pohodové atmosféře je patrné, jak si herci užívají příjemnou míru nadsázky a snaží se pocit lehkosti přenést na diváka. Ačkoli film nijak nevybočuje z žánrových klišé a nepředstavuje nijak nezapomenutelné momenty, dovede své méně zářné stránky skrýt pod háv uspokojivé zábavy. 7/10 (29.08.2017)