Děda

Není to skvělý film, ale není hloupě vtipný, jako se to některým českým filmům daří. Je takový pozitivní, všechno je tu v pohodě, a to se mi na něm hrozně líbilo. Jako kdyby se takhle normálně nedalo žít, ale třeba tak někdo opravdu žije. Některé části zbytečné (těhotenství, Čtvrtníček), ale jinak se mi film líbil. (17.07.2017)

Tohle mohla být parádní jízda. Vzniklo z toho ale cosi, co je nemastné a neslané. Trestuhodně zahozený potenciál. Valaši jsou přece dost rázovité obyvatelstvo (myšleno v dobrém). Z toho se dalo krásně vařit a vytřískat maximum. Nápad s pokladem byl fajn, ale ty dvě roviny se k sobě vůbec nehodily. Přišli mi dokonce dost násilně naroubované. Obě můžou s přehledem fungovat zcela samostatně a to byla chyba. Obsazení Bolka Polívky bylo vtipné. (05.04.2018)

Jen další levný, druhořadě působící český film, co nezvládá přemíru témat, která postupně přemrštěně otvírá. A dramaturgicky je úplně mimo. Inu, tři režiséři jsou na jeden film až moc. A každý z nich chtěl evidentně natočit něco jiného, čímž si stanovili kompromis - natočí tři, lépe řečeno nacpou tři filmy do jednoho. Čekáte-li letní prázdninové dobrodružství dvou sourozeneckých "pražátek" vyslaných k dědovi do ValMezu, můžete si odfajfkovat kolonku, pokud vůbec taková existuje. Sourozenci najdou na půdě vzácnou letitou korespondenci svého pra příbuzenstva, což je asi největší dobrodrůžo za celé dvě hodiny. Začtou se do dopisů, čímž se otevře poměrně obsáhlá a rozsáhlá retrospektivní kapitola, v níž jsou divákům popisovány vřelé řádky ze života bábinky, která kupodivu byla všechno, jen ne nadržená, když musela určitou dobu obdělávat hospodářství, aniž by ji obdělával její odloučený manžel. Film v této fázi má tendenci být naučný, neb bábinka nám stihne nářečím sdělit, čím se lidé na venkově bavili na začátku dvacátého století. A pak ve své poslední třetině od toho slovanského naučného dědictví tvůrci upustí, čímž vznikne prostor pro pravou rockovou tancovačku, a dozvíme se, jaká bude pointa kolem nejzajímavější postavy, kterou si střihl Bolek Polívka. Abych to osvětlil, Polívka hraje místního maníka, co je identickým dvojníkem herce Bolka Polívky, čímž si ho celá vesnice dobírá a ho to neskutečně štve. Nenávidí, když je kupříkladu častován hláškami z Dědictví a má dávat autogramy, načež přestal kvůli tomu vycházet z domu. To byl originální a nejlepší nápad scénáře. Polívka měl klidně angažovat tvůrce tohoto filmu k pokračování Dědictví, zde zkušeně dával podrážděného maníka "bohušovských" rozměrů. A to je asi tak všechno. František Segrado v roli dědy je taková castingová hříčka, děti nejsou naštěstí z kategorie otravných parchantů, vykazují i nějakou inteligenci, Anna Čtvrtníčková se ve filmu dokonce shledá se svým skutečným fotříkem, Petrem Čtvrtníčkem. Herci známých jmen nemají moc prostor, film je samé nářečí a dvě hodiny řídce orientovaného a dramaturgicky nekompaktního děje jsou posléze znát. Konfrontace města s venkovem je celkem zanedbatelná. A zklamáním je i pointa související s tím, co děda ukrývá za dveřmi, kam je vnoučatům vstup přísně zakázán. Přidejte si k tomu i lehce odbytou realizaci, kdy nám vykoukne v záběru i nějaké to zvukařovo neuhlídané náčiní. Určitě ale film není žádná velká katastrofa. Má své dobré momenty, jen jich není tolik, aby předčily ty nežádoucí elementy, které se postupně nemile hromadily. 5/10 (30.03.2018)

Film jsem shlédnul hlavně proto, že ho natočil Mejla, u kterého jsme v jeho studiu v Poličné natáčeli první desku s kapelou Mincing fury. Mejla se přes zvukařinu dostal až k filmové režii a jeho Děda je docela povedený příběh o pražských děckách, které jedou na prázdniny za dědou na Valašsko. Na půdě potom najdou staré dopisy od dědových předků, které si potom děti čtou a ve filmu se vytváří druhá historická rovina, do které jsou dopisy převyprávěny a mimo jiné popisují tradice a život, který se na Valašsku žil v době První světové války. Vkusně se obě roviny prolínají a vzájemně se nenarušují. Valašské nářečí také nevadí, akorát si myslím, že Mejla jako zvukař si film mohl lépe podchytit. I tak ale Děda stojí za shlédnutí, ale asi ne každý ho pobere. (30.03.2018)

Tu jednu hvězdu dám za výjimečně převažující "nepražskej" přízvuk. Kromě téhle světlé výjimky jsem se však jen více utvrdil v tom, že se nadále budu často českým filmům vyhýbat - proč bych měl obyčejné příběhy obyčejných lidí sledovat v televezi, když je můžu sledovat v reálu? Batmana nebo Johanku z Arku zažiju naživo asi těžko, tak proč bych se místo toho díval na nějakou Aničku a Frantíka? (30.03.2018)