Říkali mi Džigu

"Ty jsi Hiroshi Shiba. Proměňuješ se v robota." Stačilo jedno setkání s roztomile bláznivou Alessiou a ze zabržděného Enza se stal hrdina. Tedy spíš týpek, který občas sroluje radiátor, přepere bankomat nebo roztrhne dodávku. To mě bavilo. I jeho soupeř Cigán mě bavil, protože byl jako stvořený pro pár facek sanitkou. Jenže Enzo je hrdina na prd, neboť je jediný pomalý mezi samými zlými a to je na zakládání fanclubu poměrně málo. (03.03.2018)

Venkoncem se jedná o potrhlou hovadinu, která si však ve vyznění maže kdejakého márvela na focacciu. Mrtvý půl, nad kterým sliní kdejaký z nás, pubíků, co si chceme pěstit dojem, že jsme již dospělci a zvládáme náznaky nadhledu, se tady Dežožigimu dívá na paty, a to ještě z podhledu. Veselá slovní hříčka, n’est-ce pas‘? Ošklivá Pastorelli s kouzelným poprsím, ještě kouzelnější duševní výkolejkou a nejkouzelnější zraitelností se z hovádka, které by jeden zašlápl, aby už netrpělo, pozvolna stane slabinou citlivějšího kukera. A ano, jistý levicovější úhel podívané na životní štrapáce apeninských montérů mi samozřejmě zujal též. (09.08.2017)

Džigu pro mě znamenal velké zklamání. Těšila jsem se na neotřelou superhrdinovskou pecku a místo toho se mi dostala mdlá napodobenina Hollywoodských trháků. Postava samotného Džiga neobsahuje ani trošku originality a po prvních pár minutách a získání super vlastností je jasné, jak to s ním celé vlastně dopadne. Tak trochu šílená super girl sice ze začátku vypadá dost zajímavě, jenže pak i její chování zapadne do připravené škatulky a diváka začne nudit. V podstatě to samé se dá říci i o solidně zahraném záporákovi, který sice vypadá dobře, ale jeho postava je jen těžko uvěřitelná. Zejména v závěru filmu bylo jasné, která scéna se bude ubírat kterým směrem a já jsem se začla dost nudit. Říkali mi Džigu je sice docela dobrý pokus o oživení evropské filmové produkce, ale příště by to chtělo podstatně zapracovat na vlastním, aspoň trošku originálním scénáři. (12.07.2016)

Italský superhrdinský film? Ani bych neřekl. Tvůrci si vypůjčili pouze základní premisu hrdinských filmů. Tzn nějak se z loosera stal superhrdina a musí se s tím popasovat. A to je společně s dlouhou stopáží asi tak vše, co má tento film společné s americkými popkornáři. A oboje jsou také jediné slabiny, jinak velmi zdařilého dramatu o Enzovi, kterého láska vrátila mezi lidi. Kde Džigu jednoznačně boduje, je prostředí a postavy, které sledujeme. Civilní až špinavé pojetí, je v přímém rozporu s technickými fičurinkami, naleštěným brněním, vystajlovanými maskami a CGI hollywoodobordelem. Žádní vědci, inženýři, doktoři... . Ty "malé" sci-fi filmy jako Freaks, Upgrade, Spring a teď i Džigu, které stojí hlavně na autenticitě a tvůrci se opírají především o scénář, beru jako velké osvěžení, kterého je mi v té mainstreamoské smršti načančaných sci-fi, opravdu zapotřebí. (21.02.2020)

Pro mě objev Varů. Netradiční superhero movie s hrdinou, kterému nesejde na záchraně světa nýbrž na osobním obohacení. Dokud ovšem nepotká pološílenou fanynku japonských animáků s Jeeg robotem (mimochodem v Itálii na tom kdysi ujížděli všichni), která ho přesvědčí, že konat dobré skutky je lepší. Naprosto úžasně obsazený a zahraný záporák, připomínající svou šíleností Jokera Heatha Ledgera. (17.07.2016)