Svět pod hlavou

Po určitém časovém odstupu můžu říci, že Svět pod hlavou je jeden z nejlepších novodobých českých seriálů, které se kdy na tv obrazovkách objevily. I když se to rozjíždí trochu ve stylu WTF, a některé díly trochu skřípou, dokázal mě tento seriál přikovat každé zimní pondělí k televizi, což se už dlouho nestalo. Komplexní postavy, skvělý suchar Neužil, vynikající (jako vždy) Trojan a luxusní záporná svině Budař. A pak samozřejmě Jana Kratochvílová a V stínu kapradiny, což je vlastně song, který mě již před vánocemi zaujal v traileru a já tomu dal šanci. Nejdříve ústřednímu dílu, a pak dalšímu a dalšímu... 88% P.S.: Ne bombu ne... pane Regane (30.05.2017)

Nečekal jsem, že zápletka nabere po první epizodě takové grády a směskou všehochutí připomene menší Návrat do budoucnosti. Rozpačitý začátek spíše připomíná epizodní detektivky, než rozhání dramatu hlavního hrdiny, který může ovlivňovat osud svých blízkých. Naštěstí se tvůrcům daří ukočírovat scénář, vše do sebe spojovat a dostatečně gradovat příběh plný intrik. Herci předvádí perfektní práci, 80tkový feeling nemá chybu, včetně skvělé výpravy a vtipné zachycení tehdejšího bolševismu. Určitě mě mrzí, jak dopadl samotný závěr, vyústění finále a nemůžu se zbavit pachuti promarněné šance udělat něco výjimečného. Tvůrci si zkrátka nedokázali poradit s grácií a tápali ve vlastním scénáři. Přesto se jedná o vyčnívající počin na české seriálové scéně.......7/10 (19.04.2018)

Originál, podle něhož je upředena tato lokalizace, mi není znám, ale předpokládám, že musí být o mnoho lepší, zejména pokud jde o funkčnost celé hlavní mysteriózní zápletky s přeskokem v čase. Takto je to vlastně jen pouhá parodie doby osmdesátých let ještě k tomu poměrně zvláštně "přikrášlené" v celkem naivní snaze stále ještě propagovat onen poměrně černobílý obraz minulosti. Ta sama o sobě sice místy baví, ale příliš nepasuje ani k občasné přítomnosti napětí při řešení kriminálních případů, ani k rádoby mysteriózní složce a hledání smyslu přítomnosti hlavního hrdiny v minulosti, což je zde paradoxně upozaděno. 45 % (07.03.2017)

Solidní překvápko. Body za nečernobílé ztvárnění totality, v níž tentokrát SNB není jen extraktem komicky tupé hmoty, nýbrž hezkým koktejlem osob, jejichž motivace osciluje někde mezi přesvědčením, vlezdoprdelismem, strachem a prachsprostou zmasírovaností. Většinou je to přesně tak hořce humorné i bolestné, jak být má. Neužil, Kopta a Budař jsou ve svých rolích přesvědčiví a totéž platí pro Trojana, byť u něj zůstává škraloup ze strany scenáristů (přerod není dvakrát věrohodný). Dobové rekvizity a atmosféra potěší - kór když je člověk srovná třeba s ohyzdnou nažehleností filmu Probudím se včera. Největší fatalitou pro mě paradoxně zůstává linie s "cestováním v čase", která je poněkud navíc a poněkud... stupidní. Klidně bych si dal dobovku s prostřihy do budoucnosti účinkujících postav - výsledky i následky by zůstaly prakticky identické, byť by se musely některé dějové linky nahradit. (16.10.2022)

"Nastup si, musíme koupit okurčičky, dneska je sledovačka." Já chci být kriminalista v roce 1982. Chci soudruhovat se spolehlivými soudruhy nadřízenými, chci buzerovat vrátné, chci sledovat politickou linii případu a hlavně chci zakusovat okurky při sledování eskapád Honzy Zemana. Ono to teď vypadá, že bych dokonce chtěl mlátit sprosté podezřelé, ale to není pravda, i když ve světě, kde jsou práva pachatelů vyšší než práva oběti, taková myšlenka asi není úplně od věci. Mě tohle retro prostě hrozně bavilo a epizody Orchidej na smetišti či Rodinná záležitost mě dostaly do kolen. Paradoxně za největší slabinu považuju hlavního hrdinu Filipa Marvana, protože ten by se svým neplněním rozkazů od Strany a Šejbů nevydržel na svobodě ani do konce druhé epizody. Jenže všichni ostatní soudruzi byli báječní a bylo mi ctí bděle a ostražitě s nimi sdílet své pondělní večery. Čest práci, soudruzi a nyní mne omluvte. Jdu si na gramofonu přehrát největší pecky od Slok Luboše Nováčka. (08.03.2017)