Svět pod hlavou

Je mi celkem jedno, že v tomto případě není seriál původní, protože tohle se ČT prostě povedlo a to takřka ve všech ohledech. Předně se vydařila dobová atmosféra, ze které čišela ta bezútěšnost 80.let. Zadařilo se i s postavami, ačkoliv hlavní hrdina mi ze začátku trošku lezl na nervy a nedařilo se mi uchopit Neužilovo sporé herectví. Ale to si časem sedlo. Naopak vedlejší postavy se vydařily bez výjímek a Trojan s Budařem vyloženě excelovali. A bavily i vtipné vložky, které odkazovaly na absurditu minulého režimu a konkrétně Slávkova analýza padajícího těla či akce kachličky patří k nezapomenutelným scénám. Líbilo se mi i to, jak seriál gradoval, ale to byla zároveň i předehra k největšímu mínusu, protože velká natěšenost znamená i velké očekávání a proto mě závěrečné rozuzlení trochu zklamalo. Nicméně pokud bude ČT podobně pokračovat v implantování zahraničních seriálů do našich podmínek, budu ty koncesionářské poplatky milerád platit. 80% (08.03.2017)

Jsem někde na pomezí 3 a 4, někde kolem 70 %. Je tu spousta věcí, které mi přijdou super, jako třeba samotná cesta do prostředku normalizační éry s celou její nablblostí, předstíráním víry v socialismus, prospěchářstvím, mizernou hudbou (která obvykle v seriálu nesedí, protože vznikla až později - třeba Kristinka iba spí je z roku 1984) a krátkejma tlustejma kravatama. Horší je, že chování postav působí, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli točí mysteriózní film, krimi nebo crazy komedii. A dost často jsou takhle nevyvážené i jednotlivé epizody. Mnohdy nedává logicky smyl ani chování postav a vlastně i celé společnosti (vyšetřování špionáže). Ta nevyváženost je vlastně typická vlastnost i pro herce, kdy někteří nefungují vůbec a jiní zase skvěle. Taky tu chybí aspoň jediná slušně zahraná ženská postava a nějak koherentní závěr. Ale abych nebyl krutý, je to jeden z nejlepších seriálů, jaký ČT za poslední roky natočila (nejvýš pořád u mne zůstává "I ve smrti sami"). (20.09.2019)

Smutná Dagmar je smutná. Čekala jsem, jak se autoři vypořádají s příběhem o ze zásady pasivním hrdinovi - nemůže nic dělat, protože je vyroben z mlhy. Bohužel se s tím nijak nevypořádali. Kromě povinných psycho scén a rutinního připomínání výchozí situace se propojení mezi minulostí a současností příliš netematizuje a tak nemám dojem, že by ten časový rámec byl vůbec potřeba. Hrdina si neprošel žádným očistcem, celou dobu dělá pochybná rozhodnutí a na konci není ani moudřejší, ani dospělejší. Alespoň z mého úhlu pohledu. A smutná jsem proto, že díly Smrt špiona a Rodinná záležitost mi přišly povedené. Žel, v kontextu velkého plánu nebo spíš absence velkého plánu zaniknou nad rozčílením z mdlého a nepropojeného vyústění. Přijde mi, že bylo mnoho prostředků vyčerpáno na to, aby to vypadalo přesně jako osmdesátá léta, a příliš málo na plán, o čem to má vlastně být. (07.03.2017)

Seriál Svět pod hlavou by mohl být obyčejným remakem britského originálu Life on Mars, kdyby nepřišel s celou řadou naprosto skvělých nápadů a dílů, kteří onu myšlenku povyšují do stavu dokonalosti. Ona totiž myšlenka probuzení Filipa Marvana v osmdesátých letech je opravdu jen okrajové mystično, které celým seriálem sice proudí, ale nijak zásadně ho nenarušuje. To podstatné je atmosféra osmdesátých letech a naprosto nekompromisní náhled na komunisty a policii v tehdejší době. To je totiž ta síla, která v tomto seriálu dominuje, a která se s britským originálem nemůže vůbec měřit. Stejně tak musím obrovsky pochválit i celou hereckou enklávu. Václav Neužil svojí nezúčastněnou postavu Filipa Marvana hrál naprosto přesně. Stejně tak jsem si užíval i Ivana Trojana, jehož postava se v průběhu jednotlivých epizod měnila. Stejně tak ale i Kopta nebo Jeřábek si zaslouží pozornost. A samozřejmě nesmím zapomenout na nejdokonalejší komunistický hovado Klementa v podání Honzi Budaře. Ten jeho nestranej straník byl tak přesnej, až mě z toho mrazilo. A to jsem přitom tuhle dobu ani nezažil. Stejně tak obrovsky oceňuji jak humor a cynismus v první polovině seriálu, který vrcholil s hudební skupinou Sloky a s dílem, kde se vyšetřuje vražda v jedné tamní putice, tak vážnost, která se váže k druhé polovině seriálu. Jediná kaňka na dokonalosti je závěr, který je sice solidní, ale po něm zbyde více otazníků, nežli vyřešených otázek. I tak musím říct, že se jedná o český seriál, který jsem vysloveně hltal vteřinu za vteřinou a užíval jsem si jak postavy, tak atmosféru tehdejší doby. Dlouho se mi to nestalo a nevím, jestli se mi to zase někdy stane. Svět pod hlavou byl naprosto úžasný zážitek a já jsem neskutečně rád, že jsem se na něj každé pondělí na ČT1 mohl těšit. Díky tvůrcům za naprosto úžasný filmový zážitek! (09.03.2017)

Takže vážení, nakupte okurčičky, večer bude sledovačka Back to the future! Návrat do budoucnosti ve stejně komediálním duchu jako tehdy, v roce mého narození. Téma omšelé jako zvonáče, ale s tak sympatickými herci a bravurně zvládnutou chemií mezi nimi, že jsem nijak výrazně netrpěl při sledování (řekněme že reálie doby opravdu nedokážu posoudit, jsem o tři roky mladší než filmový Filip). Václav Neužil neurazil, ale ani nijak nepotěšil, pak tu ale byl skvostně tragikomický Kopta, neodolatelní hajzlíci typu Budař a Hanuš (radost podívat), parádně odporný psychiatr Malý (toho chlapa taky žeru), ležérní blázen nejtvrdšího flegmatického jádra Pospíchal, velmi sympatická sestřička Judit, vyrovnávající tu šeď bělobou orchideje na smetišti, případně standardně hláškující Trojan, aspirující na svatozář reakčních živlů z Vatikánu. K tomu závadová mládež s vlasy mastnějšími než omega 3 a rozbité obkladačky ze západního diverzantského prostředí. Tohle si lze vychutnat i za střízliva. Ano, spoustu věcí bylo nedotažených, resp. nevěrohodných, ale nebudu hnidopišsky kazit tomuto seriálu kádrový posudek, ne? Pár hlášek mi v paměti určitě zůstane: "Maj neprůstřelný alibi." "Však ty už to, Klémo, nějak prostřelíš." Pro mě osobně jeden z nejsympatičtějších seriálků porevolučních dob o dobách předrevolučních. (28.10.2018)