Svět pod hlavou

Seriál, o kterém se píše jako o převzatém, je dle mého pouze inspirován svým britským kolegou. Ono cestovat časem je jedna věc, ale cestovat do jiného politického zřízení je velkým povýšením původního nápadu. Hodnotil jsem postupně jednotlivé díly, tak pouze shrnu hodnocení celého seriálu do silného nadprůměru české seriálové tvorby. Díly jako "Orchidej na smetišti" a "Rodinná záležitost" se mohou zapsat dějin stejně jako Honzíkova "Studna" :). Ne náhodou oba režíroval Radim Špaček, jehož díly měly svojí kvalitou nad Najbrtovými výrazně navrch. ... Škoda toho uspěchaného závěru. (14.03.2017)

Mám sice velké obavy z toho, jak se to celé vyřeší, ale ta cesta, po které se tenhle polda žene na rudý Mars, se mi zatím zatraceně líbí. Dobový pocit vynikající, skoro jako Pouta na pokračování bez vyšinutého hlavního hrdiny. No, i když...;) A to obsazení včetně vedlejších rolí, to je naprostá lahůdka - zatím samozřejmě vedou Sloky Luboše Nováčka a dokonalá vlasová kreace Marka Taclíka:))) Nechci si navozovat ten pocit, že nakonec budu kvůli scénáři hlavní linie muset jít s hodnocením dolů, tak zatím dám 70%. Ale po čtyřech dílech si myslím, že téhle práci v žánru "retro, které nemá být sranda" je třeba vzdát čest. Takže "Čest práci." A po velkém slavném finále si dovolím říct, že se nevyhnutelné těžkosti spojené s vysvětlením, co a proč se to vlastně dělo, podařilo zvládnout uspokojivě. Ne ideálně, ale uspokojivě, byť toho nevysvětlitelného (a nevysvětlovaného) mysteriózna bylo trochu víc, než bych rád viděl. Na druhou stranu blázinec a blouznění hlavního hrdiny, kterému se zjeví "maminka" jsou scény jako z Twin Peaks;) Postupné přitvrzování, ke kterému v průběhu seriálu dochází, myslím záměr tvůrců naplnilo beze zbytku, a Jan Budař si (s handicapem fyzické podoby se soudruhem Uljanovem) připisuje další z velmi "hezkých" záporných postav. 80% (23.01.2017)

Zábavný seriál o tom, jak to v socialismu nebylo. 1) Prostý nápad vrátit se časem asi 30 let nazpět (viz anglický Life on Mars (2006)) zhodnocuje východoevropské obohacení - návrat do socialismu (viz ruská Obratnaja storona Luny (2012)). Tím lidské příběhy dostávají nový, velmi atraktivní, rozměr._____ 2) Je příznačné, že nejnadšenější fanoušci jsou mezi těmi, kteří uvedenou dobu nezažili. Karikaturní zkratky je oslovují více, než nás, kterým přibarvení esenbáci připadají spíš jako z komiksu, než jako živé postavy. Hrůza, smím-li to tak označit, tehdejší doby totiž netkvěla v podobných týpcích, ale ve všeobjímající šedi, všednosti, vládě průměru a bezútěšnosti._____ 3) Na druhé straně je symptomatické, že komentátoři, kteří označují seriál za odpad nebo ho hodnotí jednou hvězdičkou, se, jak je z jejich příspěvků zřejmé, často hlásí k ideologii minulého režimu a vůči současnosti jsou velmi kritičtí. Komenty pak více vypovídají o politické orientaci svých pisatelů, než o díle samém._____ 4) Seriál není úsměvné hřebejkovské ohlédnutí za minulostí. Postupný přechod od směšna v prvních dílech do mrazivého dusna v dílech posledních vnímám s odstupem jako úspěšně naplněný dramaturgický záměr. Až sem je všechno dobře._____ 5) Problémy nastanou s určením žánru. Komedie snad ano, ovšem mysteriózní prvky jsou místy zcela nesrozumitelné a psychologii vidělo dílo z tryskáče. Neuspokojivý konec završuje mnoho logických lapsů. Drobné historické nepřesnosti v této souvislosti jsou pak už jen úsměvné ("sovětská zmrzlina")._____ 6) Naštěstí je tu vynikající 53letý Ivan Trojan (Filipův spolupracovník, npor. Martin Plachý), na jehož vystoupení jsem se vždy těšil a 38letý Václav Neužil (do minulosti přenesený por. Filip Marvan), kterého mám velmi rád._____ 7) Výstižný koment: gudaulin*, OldBeast (odpad)._____ 12.9.2023 - Druhé zhlédnutí mi plně objasnilo ony nesrozumitelné mysteriózní prvky. Sledoval jsem dílo s chutí a tak s požitkem přidávám jednu hvězdičku. (26.05.2017)

Chvílemi to trochu vázne a od hlavní zápletky by také člověk čekal o trochu více, na druhou stranu musím uznat, že mě ten seriál fakt bavil. Trojan v roli ironického SNBáka Plachého naprosto exceluje, s postavou si vyloženě pohrává a nadchne nejednoho diváka. Navíc Budař, Neužil a Bárdos nezůstávají pozadu. Jednotlivé detektivní příběhy pak samozřejmě splní očekávání českého diváka (který si na detektivky potrpí), jemuž pak zároveň nelítostně připomene, že od toho dvaaosmdesátého se tady toho zas tak moc nezměnilo. Za mě určitě milé překvapení. (31.12.2021)

Svět pod hlavou jsem zaznamenal čirou náhodou, když jsem si omylem nahrál druhou epizodu. Jsem tady v pozici kolemjdoucího, který pochytí část náhodně odposlouchaného hovoru a na jeho základě si otipuje diskutující. Takový "assessment" může být pochopitelně zavádějící a nespravedlivý, nicméně uplatňujeme ho v životě často a pomáhá nám vystříhat se zbytečných zklamání a ztrát času. Zajímalo by mě, jestli podíl Ondřeje Štindla na scénáři je dominantní, protože jinak si s ním, resp. s jeho publicistikou, velice dobře rozumím a jeho filmové kritiky mě oslovují. Tady jsem byl ale víc než na rozpacích. Vlastně mám i zásadní problém s tím, jaký žánr seriálu přiřadit. Nejvíc ze všeho mi to totiž přišlo jako parodie nikoliv snad života v Československu 80. let, ale spíš zkreslených představ, které dnešní generace o životě v něm a fungování jeho systému má. Jenže záměr byl evidentně jiný. Zkrátka se to nějak tvůrcům vymklo z rukou. Postavy na mě působily jako karikatury, vůbec jsem měl pocit, že se nepohybuju na půdě psychologického dramatu, ale nějaké sofistikované komedie. Ovšem zahrané jenom velmi nedbale a navíc - jakkoliv mysteriózní žánr jsem jasně identifikoval, právě mysteriózní linie mi přišla absolutně nezvládnutá. On totiž mysteriózní žánr je jeden z nejtěžších a chce to vážit na lékárnických vahách, kde ubrat a naopak přibrat, aby do sebe kolečka zapadla a výsledek stál za to. (04.02.2017)