Proč Havel?

I přes to, že je snímek zdlouhavý, místy nudný, má řadu neocenitelných autentických záběrů. Sledujeme první měsíce Havla v prezidentském úřadu a Forman nám dělá průvodce (jde mu to vážně dobře). Divák má jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku začátku demokracie v Československu a také vidět na jednom plátně spoustu zajímavých osobností (např. Hrabala, Formana, Paula Simona, Shirley Temple Black - vůbec jsem netušila, že u nás na začatku 90. let působila jako velvyslankyně). Společnost je plná nadšení a euforie z polistopadového dění. Dokument je jedinečnou ukázkou té doby a jako takový stojí určitě za vidění.  Viděno na MFDF v Jihlavě (2021) i s legendární scénou Havla v uniformě hradní stráže. (29.10.2021)

Pozoruhodný dokument doby, kdy společností prostupovalo polistopadové nadšení, optimismus a všeobecně sdílená sympatie k V. H.; kdy ale také nově se rodící politickou reprezentaci svazovala počáteční naivita nováčků podléhajících lichotivým slovům "velkého světa". Že tento dokument bude z pohledu dnešního (r. 2015) diváka smutné a depresivní pokoukání, naznačil v úvodu filmu jeden z Formanových proslovů, v němž správně upozorňuje, že ta těžší část revoluce teprve přijde... Dnes už si o nadšení, optimismu a jednotě můžeme nechat jen zdát; dnes se potýkáme s epidemií frustrace plynoucí do značné míry ze zklamaných nadějí a typicky české neoprávněné víry v to, že za naše problémy může někdo jiný a že je za nás také vyřeší někdo jiný. Dnes je placka s Havlem na klopě skoro až stigmatem. Dnes připomínky Listopadu degenerují na sebeprezentaci narcistického demagoga, jenž Hrad přeměnil na Ministerstvo pomsty a s pomocí zákusečků a slivovice uplácí burany, jimž se stýská po zlatých husákovských časech. Dnes státní vyznamenání dostávají Štrougalovi ministři, udavači a ředitelé normalizačních koncentráků... Právě pro tento kontrast je Jasného film cenný i přes to, že naivitu vykazuje i styl, kterým je natočen. (02.12.2015)

Na tomhle dokumentárním filmu z kraje devadesátých let  o Václavu Havlu jsou na první pohled zřejmé dvě věci. Za prvé, že to točil někdo jako Vojtěch Jasný. Tomu se podařilo jej natočit bez jakéhokoliv patosu  a pojmout ho přitom poměrně ze široka. Je v něm tak řada různých odboček (ať už jde o záměry či rozhovory se známi ale i neznámi Čechy - starý muž na lodičce), které s Havlem minimálně na první pohled ani nesouvisí. Současně je třeba mít v potaz, že byl točen víc pro zahraniční publikum než to naše, čemuž odpovídá i jistá míra edukativnosti, která má za cíl ukázat divákovi nejen, co je zač ten Havel, ale co jsou zač i samotní Češi (případně i Slováci). Ze všech těch záběrů, na něž jsem se po těch více jak 30 letech od jejich natočení díval i s jistou dávkou nostalgie, mě ve filmu asi nejvíce dostal moment spojený s prvními svobodnými volbami, do čehož zní hudba z Beethovenovy 9. symfonie "S Odou na radost" a to pod taktovkou legendárního Leonarda Berstaina. Opravdu působivé! (19.12.2021)

Já to na Michaela Žantovského prásknu, jo? Když on to na sebe napsal ve své knize Havel. Jeho přičiněním totiž v tomhle dokumentu chybí scénka, kdy Václav Havel v prezidentské uniformě (od Pištěka, ve dvou barvách, se zlatými nárameníky) vtrhl v Lánech do zámecké kuchyně s tasenou šavlí, kterou dostal darem od Hradní stráže, a k hrůze místních vesnických kuchařek začal obřadnou zbraní sekat cibuli, kterou připravovaly do guláše... 29.11.2015 - Dodatek - už nechybí... další dodatek - 1.12.2015: interview v parku s holčičkou /tazatelem byl Miloš Forman/ MF: Máš ráda pana Havla? h: Ne MF: To je pan prezident, nemáš? h: (kroutí odmítavě hlavou ze strany na stranu) MF: A víš, kdo to je? h: Ne (01.02.2015)

Naprosto neocenitelnej dokument natočenej v tý nejlepší době. Ty autentické záběry jsou naprosto neocenitelné. Možnost vidět Formana, Havla, Hrabala a všechny možný další lidi, když byli ještě freš, to se nedá dostatečně docenit. Super dokument, kterej má strašnou hodnotu právě díky tý době, v níž vznikl. (18.11.2019)