Tři billboardy kousek za Ebbingem

Martin McDonagh je zpátky a opět si přichystal originální,vtipný, drsný a zábavný příběh, který chytne za srdce. Herecky naprosto výborné- Woody Harrelson v roli šerifa, Sam Rockwell vedlejší policista a vynikající hlavní hrdinka Frances McDormand, která se vůbec s nikým nesere, hláškuje jak o život a ještě rozpoutá válku s policií. Film má příjemnou retro atmosféru z Amerického zapadákova,několik vtipných a zároveň silných scén a drží si slušné tempo, že se naštěstí divák nestihne nudit. Osobně bych uvítal více násilí obdobně jako v Sedmi psychopatech a možná vyhrocenější finále, ale jinak bezesporu kvalitní filmařina v každém ohledu, kterou by si letos nikdo neměl nechat ujít.80% (07.01.2018)

McDonagh (chtělo by se napsat konečně!) i na stříbrná plátna přináší svou svébytnou směsici satiry, černočerněčerného nekorektního humoru, antické tragédie a... A neskutečně dobře napsaných ambivalentních postav i dialogů, které umí tnout do živého, až z nich mrazí a přesto u nich brečíte smíchy. Funguje mu to tedy jako echt nekorektní komedie, ve které se říkají nahlas věci, které se nahlas neříkají, stejně tak jako nenásilná ovšem trefná satira západní společnosti, tragédie (ne)jedné ztráty či neowestern. Doposud si nechával čistě pro prkna znamenající svět. Prokázal si tím však medvědí službu; sice je to jeho nejlepší film (speciálně první polovina je čiré scenáristické zlato), ale ve srovnání především s Panem Polštářem či Osiřelým západem je to přeci jen o třídu horší. Především kvůli finální třetině, kdy tomu neočekávaně dojde dech, příliš to negraduje a na veškeré postavy krom dua Mildred/Dixon se tak trochu zapomene. Tak trochu hodně a trestuhodně. Ovšem i tak mu první poslední zachraňuje obsazení i to, že jako režisér přesně ví, kdy použít údernou hlášku a kdy naopak nechat naplno "znít" ticho skrze zavilé pohledy. (17.01.2018)

Začnu trošku zeširoka. Rok 2017 nám přinesl spoustu parádních filmových zážitků. Nelítostný Dunkerk, nekompromisní Logan, stísněný Blade Runner, Liduprázdný Wind River nebo ultimátní šleha ve formě Bloku 99. Všechny tyto pecky (komiksy u mě vyklízejí pozice z předních příček velmi rychle) trumfly Tři billboardy kousek za Ebbigem. Martin McDonagh mě v minulosti více než zaujal prvotinou V Bruggách natolik že jsem dlouhý čas chtěl do toho osudového města zavítat na Vánoce, poté se mě více než většině zdejších uživatelů líbilo Sedm Psychopatů. Po pěti letech se tedy Martin vytasil s Billboardy a musím vám říct že rozhodně nestřelil mimo mě. Nedokážu přesně popsat v čem se skrývá kouzlo jeho režie. Proč na mě jeho filmy tolik fungují. Zdali to mají na svědomí hodně nepředvídatelné scénáře, které rozhodně obsahují plno momentů překvapení a přitom se postavy chovají ve svých rolích vlastně logicky. Herecké výkony jsou úžasné a pokud nedostane Frances Oscara, tak je to hodně nefér. Stejně tak bych uvažoval i u mého oblíbence Rockwella. Rozhodně kousek, který se dá sjíždět minimálně jednou dvakrát do roka aniž by se jej divák přejedl. 100% (20.02.2018)

Divák je každý rok tak zasycen blockbustery za několik desítek milionů, že si pořádně ani nevšímá menších filmů. A je to celkem škoda, protože i malý film může být dobrý. Důkazem jsou právě Tři billboardy kousek za Ebbingem pod režijní a scenáristickou taktovkou Martina McDonagha. Tři billboary ale rozhodně nejsou kriminálním thrillerem jak tvrdí trailery ale dokáže diváka šokovat. McDonagh se ani tolik nesnáží točit kriminálku ale spíše satyru o americkém zapadákově a jejím lidu. Celé se to točí kolem tří hrdinů: Haynesové, Willoughbyho a Dixona. Každá ta postava má duši, každá postava má zajímavý vývoj, každá postava je perfektně ztvárněná. Frances McDormand je perfektní, Woody Harrelson skvělý ale Sam Rockwell to je úplně jiná liga a snad jeho nejlepší výkon v celé kariéře. Několik scén se záměrně zvrtne cestou, kterou by divák nečekal a mají geniální pointu. Mezi postavami funguje perfektní ping-pongový dialog kde každá postava ihned nečekaně zareaguje: Ví vaše matka, že mučíte negry? Nemučím... a dnes se musí říkat mučit afroameričany. Nebo hádka matky a dcery která se zvrtne v tom, že jí matka popřeje aby jí znásilnili. A nejlepší na tom je, že ta v těch scénách funguje atmosféra a do těch postav se někdo dokáže vcítit. Do půlky jsem si říkal, že jde o perfektní film, výbornou satyru s chytrým pracováním a postavami. Po půlce filmu ale nastane zvrat, následují 2-4 scény a následně když se ve městě začíná svítat k většímu pořádku ten film už v podstatě neví co dál a ztrácí oproti té první výborné polovině i přesto, že ta komornost stále skvěle funguje a v závěru dokonce dojde k něčemu, co by divák nečekal a zůstane napjatý i krátce po začátku titulků. Jedná se prostě o fajn práci s výborným přesahem a vším možným ale druhá půlka je slabší než první. Rockwell ale na Oscara! (20.01.2018)

Již od začátku uhrane tento počin diváka svoji dobře vykreslenou atmosférou amerického maloměsta. Zaujme však i samotný námět a jeho rozpracování. Otevřený závěr se mi jevil jako dobrý nápad, neboť takto to často bývá i v reálném životě. Z hereckých výkonů bych krom hlavní hrdinky pochválil také tradičně dobrého Woody Harrelsona. (28.05.2018)