Tři billboardy kousek za Ebbingem

Jak píše Malarkey, tiež mi to trochu pripomenulo Fargo, jak atmosférou, tak i účasťou F. McDormandovej. Myslím, že po tom, čo film nedávno získal 4 Zlaté glóbusy tu máme horúceho kandidáta na film roku, no dovtedy sa to ešte môže zmeniť. Každopádne je to kvalitný kúsok a film s kvalitným scenárom a výbornými hercami, ktorí majú čo hrať. Silná trojka McDormand, Harrelson a Rockwell vám nedovolí nudiť sa, napriek tomu, že akčné scény vo filme nie su takmer žiadne. Film má i uveriteľný záver zo života, jednoducho, tak to v živote chodí...Mám tušenie, že Harrelson alebo Rockwell majú veľké i vyrovnané šance na oscara vo vedľajšej úlohe. Uvidíme. 80%. (23.01.2018)

Po problematických a scénáristicky naprosto nezvládnutých Sedmi psychopatech se Martin McDonagh vrátil v plné formě a navázal na úspěch svých Brugg. Stejná poetika, stejná práce s postavami, snad jen té absurdity je tady o poznání víc. Bruggy mi připadaly přece jen preciznější, všechno tam dokonale ladilo a zapadalo. Tady to místy trošku drhne, ale zábavnost je mimořádná a Tři billboardy se budou určitě řadit k tomu nejlepšímu, co letos v oblasti filmových novinek zhlédnu. Martin dokáže nejen bavit, ale jeho práce má i přesah. Když srovnám jeho tvorbu s Tarantinem, tak umí o několik levelů výš. K tomu, co dokázal ve Třech billboardech kousek za Ebbingem, se bohužel Tarantino nepřiblížil v žádném z filmů po Jackie Brownové. Nechci být krutý, ale možná by to nedal, ani kdyby se všechny jeho snímky spojily dohromady. Tam, kde Tarantino marní potenciál skvělých herců, tam Martin McDonagh dokáže vymáčknout ze svých spolupracovníků to nejlepší. Frances McDormand je k sežrání, Sam Rockwell výborně balancuje na hranici parodie a oba dva předvádí postavy, které dokonale zapadají do představy amerického jihu plného nepoddajných a nekorektních charakterů nedůvěřivých k systému a vždy ochotných vzít svou představu spravedlnosti do vlastních rukou. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2018)

„Je maminka opilá, táto?“ - „Ne, ne. Má jen trochu migrénu. Malou migrénu de Chardonnay.“ Po filmu V Bruggách jsem nad McDonaghem zlomil hůl. V přesvědčení, že navždy. Ale jeho nový počin mě nakonec svým tématem zlákal. A takovou pecku jsem věru nečekal! Ten film jde až na dřeň. Jak ve scénách „odlehčených“, tak těch ryze vážných. Černý, neotřelý humor byl skvělý, vyšetřování si udržovalo slušnou hladinku napětí a ani žádné emoční vydírání skrz traumata postav se nekonalo. Mildred totiž jednoduše fandit musíte, a to ne nutně jen pro to, co se jí stalo, ale hlavně kvůli tomu, jak se s ničím a nikým neštve. Třeba po takové přednášce „ctihodnému Otci“, kterého si namazala na chleba (a mluvila mi z duše), jsem měl chuť začít tleskat ve stoje (příklad za všechny). Pravda, snímek má trošku slabinu v podobě konce, který není tak výborný jako zbytek filmu, ale ta otevřenost mi vůbec nevadila. Možná lehce nadhodnotím, ale slabší plný počet rád dám. „Ty billboardy ti ji nevrátí, Mildred.“ - „To ani mrdání devatenáctky, Charlie.“ (24.02.2018)

Pořád jsem neviděl všechny filmy všech dob, přesto nemyslím, že existuje moc tak vytříbeně smutno-drsno-komediálních, kde do puntíku fungují jak návaly emocí, vypjatý shoty krve, tak to věčný sundavání a příjemně povznášející fuckovací humor. Woody, Rockwell a McDormandová (i zbytek) září herecky, skvěle se propletou osudy postav, baví to hodně a po celou stopáž. Takže tvrdý, vtipný, podmanivý, lidský, srdceryvný, za mě to nejsilnější kino za dlouho a špičková semi-Americana. Autor kultovky IN BRUGES (žánrově nedaleký mix) už podruhé ultimátně boduje. (18.01.2018)

Štyri a pol. Málo chýbalo k dokonalosti. Hlavne záver, ktorý by uspokojivejšie zužitkoval brilantne vybrúsený konflikt dramatických motívov / ľudských osudov. Ale chápeme sa, s takýmto záverom to pôsobí “artovejšie”, nikoliv odfláknutejšie. A s tak originálnymi a intenzívnymi situáciami, do ktorých sa postavy vzájomne zavádzajú, v podaní tak parádnych hereckých výkonov, je to stále najlepší z nominovaných filmov za rok 2017 na hlavného Oscara. (27.02.2018)