Zahradnictví: Rodinný přítel

Vážím si pozvání Cinemartu na slavnostní premiéru, ale to bohužel ještě nedává automaticky pět hvězdiček. Četl jsem, co film znamená pro pana Petra Jarkovského i Honzu Hřebejka, ale i když bych rád, nemůžu jinak. Zhruba první hodinu jsem absolutně netušil, která bije, která postava patří ke které, proč postavy z první scény zmizeli z děje, atd. Proč se ve filmu nic neděje nebo o co v něm vlastně jde ? Pak, když jsem si vysloveně přetrpěl první hodinu sice začne svítat, ale zase ty dialogy...Fakt chtejí ženy bejt zbouchnutý v době kdy si myslí že nepřežijou ?? (viz postelový dialog).Mimochodem ta scéna je jinak skvěla zahraná, Anička je výborná, ale tohle ?, Pak střih a projíždí se rusák na koni v domě na samotě u města ??? No nechci se v tom radši moc pitvat, ale nudilo mně to. V podstatě se jedná o dialogovou interiérovku s naprosto brutálním střihem, kde vyčnívají kvalitní práce, tu interiéry, tu herecké výkony (Aňi a David Novotný ) i když Ondra Sokol a herec.... fakt sorry jako. Zkrátka to nejnudnější, co jsem od mého oblíbeného dua Hřebejk - Jarkovský viděl. (26.04.2017)

Zahradnictví: Rodinný přítel je pro mě skvělý film s poutavým příběhem a skvělými hereckými výkony. Jan Hřebejk a Petr Jarchovský udělali moc dobře, že se rozhodli natočit tuto trilogii. Co nám chtěli autoři sdělit je jasné. Chtěli nám ukázat co Pelíškům předcházelo. Chtěli nám ukázat smysl v lásku a věrnost samotnou. Myslím, že se jim to podařilo skvěle:-). Opravdu jsem díky nízkému hodnocení zde na ČSFD čekal slabotu, ale vidím, že jsem se mýlil. A jak. Perfektní herecké výkony. Můj neoblíbený Ondřej Sokol se zde do role Jiřího opravdu překonal a ponořil se do ní. Aňa Geislerová jako Vilma byla výborná, ale typově bych tu roli dal spíše podobnější Kláře Melíškové. Ale zase by to pak ztratilo jakési kouzlo. Myslím, že kdyby pan Kodet viděl jako Jindřicha Martina Fingera asi by se obracel v hrobě, ale musím říct, že i ten byl vynikající. Dámy Melíšková, Míčová, Krobotová byli též skvělé. Nejlepší herecký výkon, ale jednoznačně předvedla Sabina Remundová jako sestra Mařčí. Té bych dal českého lva za ženský vedlejší výkon. Skvělá kamera. Nádherné záběry. Velice pěkná a působivá hudba Petra Ostrouchova a skvělé kostýmy, masky a scénografie. Je vidět, že Viktor Tauš do filmu investoval opravdu hodně. Nejlepší scény jsou podle mě během Vánoc a pohřební hostina. Celý pád filmu se změní jakmile se Jindřich vrátí. Jedna věc se mi přece jen trochu nelíbila a to špatné citové vykreslení některých postav. Třeba právě Vilma. Ale myslím, že v příštích dvou dílech to bude lepší. Moc se těším na Dezertéra i Nápadníka. U mě hezké čtyři hvězdičky. Myslím, že má film šanci na českých lvech. (14.05.2017)

Spájanie tohto filmu s Pelíškami môže byť jedine komerčným ťahom, lebo tieto dva filmy majú od seba asi tak ďaleko ako Schindlerov zoznam a Prcičky. Kým Pelíšky boli dokonalé v každej jednej scéne a všetky sú nezabudnuteľné až kultové, tu taká nebola ani jedna. Kým v Pelíškach sa stále niečo zaujímavé dialo a aj vážne situácie boli prezentované s nadhľadom, tu zo 130 minút sa počas 120 nedeje vôbec nič, totálna nuda. Celý obsah filmu je - troch mužov zatkne gestapo a počas tej doby chodí ich manželky navštevovať ich kamarát. Kľudne si počas filmu odbehnite na pol hodinku až hodinku, o nič neprídete. Jedine tak o zabitú hus a vianočné darčeky... Nechápem ako toto mohli stvoriť Jarchovský s Hřebejkom, ktorí zjavne príliš skoro vyčerpali všetky svoje nápady a už pekných pár rokov je to z ich strany len trápenie. Načo ale točiť film, ktorým nemajú absolútne čo povedať? Ak budú takéto nudné aj ďalšie dva diely, tak sa z nich mohol zostrihať polhodinový kraťas. Nudnejší film z obdobia WWII som naozaj ešte nevidel a pritom sa v živote členov tejto rodiny určite počas tohto obdobia dialo dosť zaujímavého, no miesto unudených paničiek to asi chcelo zamerať sa na to, čo prežívali ich manželia v lágroch. Iste, o tom už bolo natočených množstvo filmov, no aspoň by sa niečo dialo. Totálne nezvládnutý film po všetkých stránkach. Prirovnal by som to k telenovele, no aj v nich sa aspoň občas rozprúdi dej a je kúsok napätia, tu zdochol pes... (10.11.2017)

Chápu záměr, na způsob Zdivočelé země odvyprávět rozsáhlou ságu pospojovanou mnoha postavami, napříč zásadními momenty čs dějin 20. století. ALE. V prvním díle otrocky popisují, jak blízko má soudruh teplý sokol k těm třem nechutným a nesympatickým kravkám, jejichž manželé asi měli těžkou volbu: kriminál nebo tuhle almaru.... No a film začíná být zajímavý až návratem starého Vomáčky, jenože v tu chvíli už netepe do hloubky (kromě zpovědi o bombardovačce) a první díl končí. A jak vtipně, vyprávěním Gajslerky si uvolnili ruce a jakoby ospravedlnili, proč jsme přes dvě hodiny čuměli na jejich rodinku... Na Macháčka se i přes to celkem těším. (13.10.2017)

Co k tomu napsat? Rozjezd filmové trilogie je přinejmenším rozpačitý. Něco je rozvyprávěno, ale nedovyprávěno, a obávám se, že se k tomu už ani nevrátíme, linie se objeví a zase zmizí, postavy se přetahují o to, která je víc nesympatická, se sestrami se ani moc neseznámíme, vztahy a situace jsou umělé, emoce chybí úplně. A nejedna scéna vypadá, že se odehrává na divadelních prknech. Po šesti letech od zatýkání manželů gestapem lékař a „rodinný přítěl“ hodí oko na Aničku Geislerovou (jako jedna z mála si zaslouží uznání), aby divák pochopil, že nějaká náklonnost mezi nimi je. První díl trilogie chce být rodinným dramatem, jenže mu chybí pořádný příběh, pořádné dialogy, dynamika, konflikt, tempo. Po slušném startu (zatýkání atp.) se ovšem desítky minut nic neděje, vše je natahované běda, plné prkenných promluv. Pak přijde předlouhá scéna o podříznutí husy nebo chlapík, co se projíždí po domě na koni. A já začínám kroutit hlavou. Jsme také svědky, kdy zaznívá (v dopise) archaická čeština, ale postavy mluví prakticky současnou mluvou. Sabina Remundová je sice agresivně otravná, na děj nemá žádný dopad, ale alespoň je nějaká. Což se nedá říct o Sokolovi, který jako dramatický herec absolutně selhává. Zájem o něj coby herce prostě dlouhodobě nechápu. Vedle sester hlavní postava, jeho rozloučení je přitom naprosto odfláknuté, absolutně bez emocí. Dvojice Hřebejk – Jarchovský trpí nespornou nevyvážeností své tvorby, nedokážu pochopit, že jednou dokonale potěší (Učitelka, Nevinnost – a to nepočítám ranou tvorbu), jindy šlápnou totálně vedle (Zakázané uvolnění, Svatá čtveřice – ač tady je v tom Jarchovský nevinně). Palec dolů. (08.10.2017)