Sora no daikaidžú Radon

Zhruba půl filmu trvá pozvolné uvedení příšerek do děje. Dlouho se zdá, že se bude jednat o nesympatické a necharismatické mouchoškvory. Ale nikoli - to jen odkrýváme ekosystém. Poměrně dost mrtvých na konto vedlejších potvor... Pak vojáčci nesnesou, že Radon má letové parametry několikrát lepší, než jejich letadýlka, a podle ho napadnou. Přitom neubližoval ani nepůsobil škody ("obsah" kecá). V průběhu bitvy velící důstojníci ukazují, že vědí, jak si vynutit vlastní porážku, nebo aspoň těžké ztráty. Asi nejdebilnější byly palebné pozice techniky, mezi hustým vedením vysokého napětí, přejíždění před vlastní pálící raketovou artilerií a tak... Co do realističnosti, nezhýčkané diváctvo to muselo hltat. Chvílemi to bylo přijatelné i nyní, nicméně zpravidla hned další záběr na plastové tanky jedoucí po modelu krajiny autentičnost dost nabořil... Výrazně lepší, než jsem se obával, výrazně sympatičtější příšerka, než jsem čekal. (29.01.2012)

Brilantní film a jedno z mých nejoblíbenějších kaiju eiga, které bere cyklus úplně jiným směrem. První třetina představuje primárně hororovou detektivku o komunitě horníků, jež rozhodně nejsou složitě prokreslenými postavami. Naopak, klíčová je obecnější dynamika této skupiny – rozdělení funkcí, hierarchie a prožívání zločinů z perspektivy komunity. To se odráží ve výstavbě, nejprve sledujeme komornější horor o malých příšerách, který prožívají právě horníci, až později se – zapojením více zájmových skupin – přesouváme do globálnějšího kaiju eiga. Postavy se také poprvé výrazněji rozdělují v přístupu k monstrům, zatímco vojáci pragmaticky uvažují nad Rodanovým zničením, hrdinové s ním soucítí. // I vyprávění a práce s žánry jsou promyšleněji strukturované, než bývalo v žánrových filmech studia Toho v padesátých letech zvykem: komunitní drama -> detektivní horor s monstry Meganulon -> náznaky globálnějšího problému s Rodanem -> katastrofický film -> ekologické a osobní drama. Ozvláštňující je také otevřeně depresivní konec, kdy není zničení monstra prezentováno jako pozitivní vítězství, ale morální prohra. // Úvodní sólovky Godzilla, Mothra a Rodan vlastně reprezentují tři různé alternativy, jak vyprávět film s jedním monstrem. A všechny jsou výborné. (23.06.2019)

Keď už hystéria okolo istých fenoménov prerastá cez hlavu - v tomto prípade monstermánia X päťdesiate roky X Japonsko, a zbytočne vytvára sterilnú kontinuálnosť apokalyptickej deštrukcie, treba jej ukázať chrbát. Navyše, pokiaľ je polovica deja o ničení mesta a bezpríčinnom počínaní nášho predátora a tá druhá situuje úradníkov v kanclíku s ďalekohľadom v ruke, dačo nie je v poriadku. (20.10.2014)

Jedno z raných a seriózních kaiju. Po úspěchu Godzilly nepřekvapí, že jen dva roky po jejím natočení vzniká film s podobnou tematikou, ale jiným monstrem - ptakoještěrem Rodanem a s kopou krásných obřích housenek jako bonus.První polovina filmu je hezky tajuplná a napjatá. Scény v dole plné křiku, mrtvých horníků a tajuplných stínů mrazí i po šedesáti letech. Naopak slabší je akční demoliční část, která většinou bývá z celého kaiju filmu nejlepší, a to dílem kvůli barevnosti filmu a dílem kvůli samotnému Rodanovi (domy ničí máváním křídel - moc zajímavé to není). A postrádal jsem výraznější (Ikufubeho) hudbu. 3,5 EDIT: Po shlédnutí více pozdějších kaiju musím udělit hvězdu navíc. Rodan je unikát! (01.07.2014)

Upřimně moc nevím co si o tom mám myslet. Hondu znám spíše jako tvůrce, který se snaží lidstvo ukazovat z té optimističtější stránky(když né přímo z pozitivní), ale tady-když se nad tím dějem člověk zamyslí-jde vlastně o jízlivou a nekompromisní kritiku lidské ustrašenosti, zbrklosti a bezohlednosti. Ten konec je fakt mrazivý... Je možné, že to Honda myslel jinak ale v tom případě to nezvládnul a neukočíroval(téhle variantě osobně moc nevěřím). Malou tragédii je, že onen rozpor a kritiku asi většina diváků nezachytí a film tak může vypadat jen jako další-trochu podivné a staré monstermůvíčko...........Zvláštní kousek tenhle Radon. (23.08.2013)