Prázdniny pana Hulota

Nejoblibenejsi komedie Davida Lynche? Je to logicke, Jacques Tati ma velmi Lynchovsky smysl pro humor kombinovany s nemymi oldschoolari typu Charlie Chaplin. Je to pekne natocene, kvalitni cernobily fullscreen a spravna infantilne naivni zabava pro nenarocne. Jedna vec je ale jasna - pan Hulot toho vyhulil vic, nez je zdravo! Navic je jeden z mala kdo muze konkurovat Columbovi v nabusenosti sve oficialni kary. 7/10 (03.06.2010)

Po Poštovském panáčkovi a Tatiho krátkých filmech zklamání. Příliš fragmentární, některé gagy sice skvělé, ale jednotlivé epizody na sebe moc nenavazují, děj to nemá prakticky žádný a film se úplně rozpadá. Divákovi pak nezbývá než rezignovaně koukat a čekat, kdy pan Hulot zase nějak originálně zakopne či upadne. K dobré komedii nebo grotesce je stále ještě potřeba souvislý děj, jinak to není film, ale jen pásmo dobrých gagů. Taky jsem nechápal, co bylo zajímavého na chování ostatních turistů, postavě krásné dívky a podezřele vyhlížejícím hostinském. Něco ale asi jo, když jim film věnuje tolik času. (12.06.2008)

A je to tady! Po Tatiho pošťáckém preludiu se zrodil pan Hulot. Postava ze starého světa, vhozená do vln moderní civilizace se všemi jejími nástrahami. Ten kontrast byl sice stoprocentně využitý až v Mém strýčkovi a Playtimu, ale už Prázdniny pracují s něčím podobným. S konfrontací evropských národních povah. Vzorky byly shromážděny na dovolené v přímořském letovisku a ponechány svému osudu a autorově hravosti a kombinačním schopnostem. Jacques Tati ve všech filmech variuje různé gagy němé éry, ale daleko nápaditěji, pomocí metafor, asociací a - nemám pro to jiný výraz - přeludů. Takže když se třeba Hulot zamotá do kožešiny před krbem, vypadá to, že se mu do kotníku zahryzlo živé zvíře a zběsile ho pronásleduje. Když se mu lodička, ve které pluje, přelomí a nebohý Hulot se snaží vyprostit ze sevření přídě a zádě, rekreanti prchají z pláže v domnění, že se k nim blíží vodní příšera, hladově klapající čelistmi. :-) A to už nemluvím o perfektně vygradované scéně s pohřbem. Tady někde začala tradice vizuelních gagů, které byly tak typické pro francouzskou komedii dalších desetiletí. 80% (08.09.2005)

Pár úsměvných situací, ale jinak jsem se nebavil („humorné“ scény jako třeba ty s akváriem či loďkou mě vyloženě minuly), spíš docela dost nudil. Šlo o mé první setkání s Tatim, takže je nejspíš předčasné vynášet nějaké soudy, avšak doufám, že příště půjde o vtipnější zážitek. Pan Hulot mi nepřišel jako příliš komická postavička, možná se opravdu stal předlohou pro jiné nešiky (jako Mr. Bean či Jacques Clouseau), ale mně přišel se svým chozením či neustálým sundáváním klobouku na pozdrav spíš otravný. I když jistě ne tak, jako hloupí a trapní číšníci. Třeba jsem se jen nedokázal správně naladit na typ humoru, každopádně víc než na 2* to ze svého pohledu nevidím. (06.10.2012)

Viem, prečo som Tatiho tak dlho odkladal, dopadlo to totiž presne tak, ako som očakával. Moje mimické svaly si pri tomto filme perfektne oddýchli, za celý čas sa ani nepohli. Film by sa dal zhrnúť ako Hulot hrá tenis, Hulot člnkuje, Hulot na pohrebe, Hulot opravuje defekt a Hulot robí ohňostroj, no aj keď toho robí veľa, nič z toho nie je ani nápadité a už vôbec nie vtipné. Aspoň teda mne neprídu vtipné situácie ako niekto niekam spadne, niekto niekoho obleje, niekto niekoho kopne, niekto do niečoho štuchne a pod. Samotný Tati pôsobí vzhľadom ako nejaký nudný nevýrazný chlapík, nepôsobí ako komik a takto na mňa pôsobil celý tento film. Aj keď to nemalo ani hodinu a pol, neskutočne sa to vlieklo a musel som si dať niekoľko prestávok, aby som sa pri tom neunudil k smrti. Ešte navyše tá ústredná melódia, nič proti nej, je celkom príjemná, no nie, ak ju počujete za celý film asi 25 krát. Zlatý Rowan Atkinson, ktorý sa zrejme inšpiroval práve touto postavičkou, no dokázal to preniesť do naozaj vtipných príbehov s úžasnými nápadmi. 30% (03.06.2019)