Miluj mě, jestli to dokážeš

Solidně zpracovaný dokumentární film o velmi zajímavém tématu s dosti osobním nahlédnutím do života tři hlavních protagonistů. Rozumím, kam tím autorka mířila, ale přece jen mi z té osobitosti, která leckdy připomínala skoro voyeurismus, bylo trochu trapně (a to mě málo co rozhodí), netvrdím ovšem, že je to špatně, na to ať si udělá názor každý divák sám. Co bych už vytkl je fakt, že se problémem jako takovým zabývá spíše jen okrajově, přestože námět má neskutečný potenciál. V tomto ohledu je opravdu škoda, že se původně jednalo o malý televizní projekt. 60% (04.12.2017)

Paní režisérka zviditelňuje u nás přehlížené téma, ale po filmové stránce mi to prostě nepřišlo žádná sláva. Mladík s Downovým syndromem miluje paní z Mostu, která vypadá jako profesionální podvodnice. Tahle linie je díky viditelně opravdovým emocím nejlepší. Tetraplegik se snadno nedostane ani do tramvaje, takže ho asi nepřekvapí, že vyškolená sexuální asistentka nemá bezbariérový přístup. Nijak mu nezávidím, ta ženská mi připadala víc mimo, než všichni tři postižení dohromady. Takže klikařem filmu se stává vozíčkář se vzácným genetickým onemocněním, který je schopen si najít prostitutku, která se k němu chová jako k normálnímu platícímu zákazníkovi. Výsledek: všechno funguje lépe, když se do toho nepletou „odborníci“. (21.03.2017)

Zajímavé téma, ale zpracování bídné. O sexuální asistenci se toho moc nedozvíme, jen záběr ze školení a to je vše, takže dokument není ani tak o asistenci, jak spíš o touze 3 handicapováných mladících mít sex a jejich cesta za prostitutkami. A přitom možností, jak dané téma uchopit a zpracovat je spousta. Škoda velkého potencionálu, který klouže jen po povrchu. (22.03.2017)

Tak to je kafkárna...opravdu česká cesta...sexuální asistentka pro hendikepované vozíčkáře a ona ta paní nemá doma (respektive v místě, kde své služby vozíčkářům poskytuje), bezbariérový přístup! Vozíčkáře je tam nutné složitě přenášet. A školitelka sexuálních asistentek je...chvilka napětí...Němka! Služba je to jistě záslužná, ale točit o tak tabuizovaném fenoménu takto koncipovaný dokument, to nevidím jako progresi... (21.03.2017)

Po skoro dvouleté zkušenosti práce s postiženými lidmi mohu souhlasit, že většina z nich má (stejně jako zbytek populace) potřebu určitého fyzického kontaktu a blízkosti s jinými lidmi. Ta se může manifestovat různě - přes tendenci být vám blízko, po objímání či doteky, až po nevhodné sexuální narážky, kdy mě např. jeden klient opakovaně žádal, abych mu udělala striptýz. Je to ale lidské a musíme chápat, že nižší inteligence z nich nedělá stroje bez fyzických potřeb. Proto chápu, že byla jen otázka času, než se v rámci lidskoprávního hnutí rozvine i sexuální asistence pro postižené - nakonec je to business jako každý jiný a pokud jsou ochotni si zaplatit (často samozřejmě více), tak se najdou i zájemkyně. Co je pro mě trochu zarážející, je nicméně genderový rozměr, kdy se stále mluví jen o mužích najímajících si ženy. To už je v západních zemích poměrně běžné a akceptovatelné. Ale co postižené ženy? Ty snad nemají žádné potřeby? Samozřejmě, že ano. Nebo co gay muži? Zkrátka to, že muži potřebují hetero sex, se ještě dá společensky diskutovat, ale ženy nebo snad jiné sexuální orientace, to už je jiná otázka. Jasně se nám na tom ukazují omezení současného diskurzu, který přece jenom ještě potřebuje nějakou dobu zrát, aby bylo možné otevřít debatu o tomto problému v celé jeho šíři. (22.04.2017)