VOD (3)
Obsahy(1)
Osud k Janě nebyl dvakrát laskavý. Obrna ji připoutala na lůžko a dívka je zdánlivě zcela závislá na pomoci svých blízkých, kteří mají ale sami dost starostí. Matka Martina se potýká se složitou sociální situací a alkoholem, sestra Kateřina je nevidomá. Z této zdánlivě tísnivé konstelace vyrůstá dojemný, ale nesentimentální příběh o houževnatosti, nezlomném optimismu a potřebě lidské blízkosti. Jana navzdory limitům usiluje o svobodu a sexuální naplnění. I když se sama téměř nemůže hýbat, přesto neúnavně uvádí do pohybu lidi i události kolem sebe. Film Dagmar Smržové tvoří autentickou, vášnivou a vtipnou mozaiku různorodých lidských typů, které spojuje touha po lásce a přijetí. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Celkem zajímavý dokument, mám rád pohled do zvláštních rodin, tady se to občas zavrtává do bizáru, ale ani to mi nevadilo, naopak. Nicméně je z toho cítit místama hranost a umělost, tady režisérka nebyla jen pozorovatel. Dokument nějak místama postrádá smysl a výpověď o co mu vlastně ve finále jde. Ovšem jsou tam zajímavé pasáže a momenty které mě bavili. 65% ()
Jana je na tom dost hrozně, ale stačí to na dobrý dokument? Uznávám, že špatně snáším alkoholiky, a její matka je nalitá zřejmě permanentně. A ve filmu zabírá víc času než hlavní hrdinka. Do toho odbočky o třech chlapech, kteří časem projdou Janinou ložnicí, zkrátka mi to přijde po filmařské stránce ještě slabší než Miluj mě, jestli to dokážeš. ()
Silně emotivní v pozitivním i negativním smyslu. Hlavní hrdinka osudem svázaná a obklopená směsicí kund, kokotů a podivínů, vybraných boží rukou spasitele, aby se starali o holku, která se smířila s osudem a potřebuje to jediné. Žít. Ano život v té nejzkurvenější podobě s přáteli i pseudopřáteli. Směsice kuriozit, která vás nenechá chladnými. A klasický, vracející se pocit, když vidím podobný film či dokument: Kurva jak já si žiju, jak já si žiju. ()
Hodně specifický dokument, který nabízí zcela odlišný pohled na život hendikepovaného člověka. Jana je zcela nehybná, potýká se s řadou zdravotních problémů, které jsou bohužel z velké části nevyléčitelné a je závislá na své matce, která by sama potřebovala odbornou pomoc. Jana je ale vedle toho 28 letá žena, která touží po normálním životě, prožitcích, sexuální zkušenosti i přátelích z vnějšího světa. V dokumentu je zachyceno velké množství relativně výjimečných okamžiků, které ve standardních dokumentech o životě hendikepovaného člověka nevidíme. Matka je na Janě emocionálně závislá mnohem více, než Jana na ní. To vede k Janině touze po samostatnosti, která je bohužel nemožná. Na vysvětlenou, Jana se v jedné fázi dokumentu ocitá v instituci zaměřující se na lidi s podobným osudem, není ovšem zvyklá na sterilní prostředí postrádající autenticitu vnějšího světa. Jana je zvyklá na to, že k ní okolí přistupuje jako k mentálně zcela zdravému člověku (kterým ona i je), bohužel se opět vracíme k tématice podfinancované institucionální péče, která nemá prostor zabývat se individuálními lidmi, na všechno tak existují jasně dané škatulky, od kterých se následná péče odvíjí. Ocitá se tak v pasti vlastního těla i vlastního domova. Martina se cítí zrazená světem a jediný člověk, který ji nabízí útěchu a pocit zadostiučinění je právě její dcera, která se bohužel v několika momentech ocitá v pozici toho moudřejšího a dospělejšího navzdory tomu, že ze světa kolem sebe neměla šanci příliš pochopit a poznat. Je ale nutné brát v potaz fakt, že Janino chování vůči své matce (respektive důvěra a upřímnost) má největší vypovídající hodnotu právě o Martině, tudíž skutečně nejsme v pozici toho, kdo by rodinné poměry mohl jakkoli odsuzovat. Z dokumentu je naopak patrné, jak upřímný vztah mezi sebou hlavní aktéři mají. Jana je v blízkosti lidí, mezi kterými se nebojí mluvit o svých potřebách a tužbách, což je velmi důležitý aspekt pakliže jsme do konce života přímo závislí na svém okolí. Dokument je srozumitelný a jasný, atmosféra je nezvykle optimistická a v závěru může divák přát pouze štěstí všem hlavním aktérům. ()
Osud sa s nimi nemaznal, ale napriek tomu ide z filmu veľa optimizmu. Až toľko, že sa to zdá až neuveriteľné, a zdá sa, že alkohol je v tomto prípade takmer nevyhnutnou súčasťou života, inak by sa to nedalo zvládnuť. Film je spracovaný tak, ako sa to v tomto špeciálnom prípade dalo, ale niektoré scény sa mi zdali nadbytočné. ()
Galerie (11)
Photo © Moloko Film
Reklama