Louisa na pobřeží

Krásně melancholické vyprávění o tom, jak smířlivý a svým způsobem kouzelný může být podzim života. Poetiku příběhu podtrhují jemné pastelové tóny barev, vkusná animace a duši lahodící hudba. Takhle v poklidu zestárnout za svitu hřejivých slunečních paprsků a ševelení mořských vln by vůbec nemuselo být špatné, obzvlášť když by stál po mém boku věrný psí parťák. (95%) (09.02.2021)

Moře i pláž letoviska si konečně mohou zase na nějaký čas oddechnout. Léto je na samotném sklonku a perón nedalekého nádraží opouští poslední vlak. Vylidněná pláž se s příchodem podzimu noří do melancholické nálady. Opuštěné pobřeží však nezůstává zcela osiřelé a jeho zimní spánek bude sdílet Louisa se svým novým čtyřnohým společníkem. Poeticky-meditativní příběh režiséra i scénáristy J.-F. Laguionieho okouzlí svou atmosférou a zahřeje u srdce. (01.06.2018)

Krásný melancholický příběh o stáří a samotě. Hezky namalováno, krásně nasnímáno. Celou tu necelou hodinu a půl jsem se u tohoto animovaného filmu kochal a bylo mi u něj tak jako, lidsky, hezky. Tak moc hezky, že mě místy rozklombil k ospalosti. To ale v případě tohoto filmu není důkaz nudy, ale důkaz melancholické dokonalosti. (14.01.2021)

Nesmírně poetický film s kongeniální meditativní hudbou. Působí až terapeuticky uklidňujícím dojmem, zvlášť v kontrastu k šílenému shonu moderní doby, který je v něm pro srovnání také naznačen. Nenápadně podaná laskavá moudrost stáří ve smířlivém ohlédnutí za postupně se uzavírajícím životem. Možná i k hlubšímu pochopení tohoto snímku je také třeba životně dozrát. (23.10.2020)

Z ryze animovaných filmů jsem dosud viděl jen ty pro děti. Tímto snímkem jsem to alespoň částečně napravil. V první řadě zmíním fantasticky dobrou kresbu, která je v souladu s duchem příběhu. Jinak je to zajímavé zamyšlení se nad životem svým, bilancování, ale i nad stářím obecně. Myslím, že senioři by film měli vidět především. (01.10.2020)