Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 912)
Myslím, že tenhle film není určen ani tak pro ty, co tehdejší dobu zažili, jako spíš pro ty, co zažili všechny ty svoje fotry komouše a antikomouše, jež dotyčná doba stvořila. Na každém sídlišti se hlavně v devadesátých letech "totalitní dědci" vyskytovali hojně a kdo to nezná, ten si bezmála geniální vtipy a narážky se svěřováním nástěnky, anarchistickým nokem a soudruhy z NDR patřičně neužije. I bez přítomnosti stínu socialismu však zůstávají Pelíšky výbornou komedií, která stojí na až neuvěřitelně povedeném obsazení - co postavička, to perla... ()
Pre ďalšie dve generácie asi stratový film a neopísateľne atmosferická komédia. Skultovené hlášky, jedinečné dialógy a herecké výkony (Kodet, Donutil) pozdvihujú tento film do absolútnej topky. Scenár skvelý a dramatický žáner sem sadol ako uliaty! Je škoda, že na Slovensku je filmová produkcia v takých sra*kách. 90%. ()
Je zvláštní hodnotit něco takového, jako Pelíšky. Jan Hřebejk je opravdu šikovný a talentovaný režisér, jelikož u tohoto filmu se talent režiséra pozná. Hřebejk si do filmu vybral výborné herecké obsazení: Miroslav Donutil, Simona Stašová, Eva Holubová nebo především Jiří Kodet v roli pedanta a protestanta Krause, který si svého Českého lva za tuto roli zasloužil. Výborné výkony zde podávají také dětští herci Kristýna Fruit Nováková nebo Michal Beran. A jako fackovací panák tu skvěle funguje Jaroslav Dušek. S Pelíšky mám ale jeden problém. Přijde mi, že nemají děj. V tom filmu se sice něco děje, o něco jde, ale nemá děj. Jedná se spíše o sled historek nebo spíše záznam toho jak se u nás kdysi v té slavné době naších dějin žilo. Ono ani tak nejde o postavy, spíše opravdu o tu dobu. Jestli ale něco Hřebejkovi jde, jsou to emoce. Smrt Krausové v podání Emílie Vašáryové opravdu dojme, tak, jak by měl. Ale například zde funguje i humor a vzniklo tak dnes již spoustu kultovních komediálních scén, které dnes cituje nejeden člověk. Film může podle mého fungovat především spíše pro ty, kteří v této době žili. Vzpomenou si na své mládí, na své dospívání, na svůj život a těm, kteří se stali svědky vpádu Varšavských vojsk, tak těm jistě opět naskočí husina. Jedná o dobrý film, který se po zásluze dočkal úcty. Ale přece jenom ten kultovní status pořád nechápu. ()
Česko se může pochlubit komedií, která má své kouzlo, doopravdy dokáže pobavit, což spousta novodobých českých komedií nezvládne. Doslova je našlapaná vtipnými scénami, které ale začnou působit tak, že autor příběhu popisuje ty nejlepší okamžiky svého života, které zažil. No a možná ty úplně nejlepší se rejža snažil nacpat do filmu, který je díky tomu nadprůměrnou komedií, ale zároveň na mě působí trochu přeplácaně. Ale co, i výzkumníci z NDR udělají někdy chybu... :-) ()
Pelíšky jsem viděl až s odstupem času, a ve světle všech velenadšených názorů a superpochvalných kritik jsem byl mírně zklamán. Nicméně na druhý pokus už jsem zjistil, že tento film patří skutečně mezi absolutní českou špičku 90. let a na další pokusy už jsem ho zařadil i do mých oblíbených filmů. Spousta skutečně klasických hlášek (hlavně o "nerozbitných" skleničkách a plastových lžičkách) diváka spolehlivě pobaví i dnes. Herecké výkony osvědčených matadorů Donutila, Polívky, Kodeta, Stašové a dalších jsou opravdu skvostné a jejich mladí herečtí kolegové jim opravdu výborně sekundují. Na tento film se rád podívám v budoucnu ještě několikrát. EDIT 1/2014: Po posledním shlédnutí tlačím na pilu a zvyšuji na 5 hvězdiček. Je to česká špička! ()
Galerie (31)
Zajímavosti (123)
- První část filmu se odehrává v Praze 24. a 25. 12. 1967. Ve filmu je v prostoru domu, kde bydleli Šebkovi a Krausovi, čerstvě napadaný prašan. Ve skutečnosti v těchto dnech bylo dle údajů z Klementina minimálně celý týden teplo. 24. prosince byly teploty 6–11 °C, o den později 4–8 °C. V Praze tedy určitě sníh nebyl. (aannemer)
- Režisér Jan Hřebejk několik let po vzniku filmu vzpomínal na genezi jeho názvu: "Knížka Petra Šabacha se jmenuje Hovno hoří. Nechci říkat, že to je úplně nejlepší název pro potenciální štědrovečerní komedii, ale - po pravdě - cítili jsme, že titul, který obstál u knihy, film neunese. I když varianta, že by na sebe diváci pokřikovali: 'Už jsi viděl Hovno?' nebo 'Půjdem na Hovno?' nás docela bavila. Velkým zastáncem tohoto titulu byl kameraman Honza Malíř, který říkal, že stejně nic lepšího nevymyslíme. Zásadní slovo měl ale Petr Borovan z České televize, který nám vysvětlil, že vzhledem k tématu budou chtít film zařadit do vánočního týdne a na veřejnoprávní televizi (zatím) prostě nejde, aby se něco v osm večer na ČT1 jmenovalo Hovno hoří. (...) V další fázi jsme film nazvali Hospodské historky. Hospodská historka je totiž svou délkou, mírou tragikomiky a stylizace základem velké české literatury. Z Hospodských historek jsme odvodili název Pub fiction, jelikož člověk většinou začíná nějakými parodiemi známých titulů a když je blbej, tak u nich i skončí. Pub fiction se nikomu nelíbilo, ale přesto tohle slovní spojení nějakou dobu vězelo na první straně scénáře. A pak přišel Petr Jarchovský se Spolkem pohodlí. Jeho teta Jindřiška (...) byla totiž členkou takhle pojmenované hospodské sebeobranné party výtvarníků a recesistů z přelomu 60. a 70. let, v níž se ukovala spousta znamenitých hospodských historek. Jenže tuhle legendu spojenou s názvem by bylo potřeba každému individuálně vyložit, což pochopitelně není možné. Přesto i Spolek pohodlí figuroval na scénáři poměrně dlouho. A když už se všechno konečně začalo blížit realizaci, přišel producent Ondřej Trojan s názvem Pelíšky a prohlašoval, že ten film přece je o takových našich domovech a doupátkách. Já nebyl ani pro ani proti, jelikož jsem v té fázi řešil jiné věci, a tak jsme nechali Pelíšky dokonce natisknout na trička, do kterých byl oblečen štáb během natáčení. Jenže Jarchovský s tím šel za Šabachem a vydavatelem Láďou Horáčkem a ti nevěřili vlastním uším: 'Je to blbý a takový teploušský,' říkali. Uklidnili jsme je, že je to jen pracovní verze, a pokračovali v natáčení. (...) A jak už to tak bývá, u sebeblbějšího titulu se někdy stane, že si ho lidi zamilujou. (...) Náš film navíc titul zpětně ovlivnil, takže dneska ten název snad nevadí ani Horáčkovi se Šabachem." (NIRO)
- V Elienovom (Ondřej Brousek) byte je vidieť plagát na film Muž, ktorý miloval tancujúcu mačku z roku 1973, lenže Pelíšky sa odohrávajú 6 rokov pre ním. (ČSFD)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama