Pelíšky

Snímek pojednává o sousedském hašteření mezi zeleně komunistickým mozkem Šebkem a urputným bojovníkem proti režimu Krausem ("Pojď mi to povědět sám, ty Koněve! Nemusíš za sebe posílat spojku, tady nejsi na generálním štábu! Odkdy ty držíš Boží Hod, ty dobytku, kterej se i na Štědrej večer zleješ jako mužik!”) i škádlení mezi členy jejich rodin na pozadí událostí roku 1968. Film samotný není žádným veledílem, ale obsahuje spoustu kultovních hlášek, nezapomenutelných scén i skvěle padnoucí dobové muziky. (30.11.2008)

V Pelíškách už bohužel není nic z té nadějné, rozechvělé a nesmělé kuráže k neobvyklému a čistému, byť dojemně neotesanému tvaru Šakalích let. *** Sice hlavně zpočátku se tu drsně esenciálně zachycuje ta destruktivní neláska, nenávistná zhrublost, zaslepená, sobecká omezenost a zuřivá nemohoucnost různých typů mužských trosek té bezdějinné éry, ale jistá vtíravost, otřelost, podbízivost některých levných vtipů, poplatné humorné postupy a osvědčené inscenační rámce téhle linii značně srážejí hřebínek, přičemž absurdně melodramatický zvrat a konec jí doslova lámou vaz, takže co se až bolestně, byť komediálně, týkalo něčeho zabijácky životného, vyšumí do prázdna a zbude jen harmonicky uzavřený příběh s patetickou douškou a zalkáním. Zůstane jen eunuchovsky mile, literárně vypointovaná, zinscenovaná povídka. Škoda, ale míním, že Hřebejk nic lepšího a životnějšího než Šakalí léta nestvořil, od té doby se šusem zaprodává a valem ztrácí rozum i cit. Mezi Šakalími léty a Pelíšky je sedmimílový krok do tvůrčí normalizace, a Hřebejk od té doby kráčí po šipkách a sám sebou zatlouká do rakve svůj mladý talent, tak předčasně skonalý. (15.02.2015)

Výborný film se přesnou atmosférou těch "podivných" let našeho života. Vždy při jeho sledování obdivuju, jak to všechno mohl s takovou přesností vystihnout režisér, který v té době zrovna přicházel na svět ?! ... Bohužel s počtem repríz u mě ztrácí to původní okouzlení a narozdíl od jiných českých filmů už další reprízy nesleduju. (11.02.2003)

Jeden z absolutních vrcholů české kinematografie, film, který člověka nikdy neomrzí. Neuvěřitelně realistické pojetí a vykreslení dvou rodin, které stojí na opačné straně. Nezapomenutelné hlášky, které již dnes doslova zlidověly a také řada velmi silných scén. Nezažila jsem tu dobu, ale jsem velmi vděčná, že vznikl takto výborný film, který bude navždy všem generacím připomínat jednu významnou událost našich dějin, i když všechny narážky asi už nikdo plně nepochopí tak jako lidé, co tu dobu zažili. U závěrečných minut mě vždy silně mrazí a miluji symboliku posledního záběru na ptáky v kleci, tento jediný záběr má větší sílu než tisíc slov. (24.12.2012)

po revoluci vzniklo hodně filmů, ale jen pár se jich zapsalo do podvědomí lidí tolika hláškama (..já jsem přesvědčen, že kdyby mi chrstli vařící olej do ksichtu, tak se ona bude co? bude se smát! a otci na očích se tahá s největším exotem v okolí!). tvůrci se ,,nešetřili" a role napsané pro M.Donutila, B.Polívku, J.Kodeta atd., atd. jsou geniální. a také díky nim, jednou i nastupující generace bude vědět, že existovali soudruzi a že byl nějakej rok 1968. jak hlásal J.A.Komenský - škola hrou! komedie pro všechny bez rozdílu věku a politické příslušnosti. ,,to bude asi od soudruhů rodičů!" (16.04.2006)